středa 5. dubna 2017

Křičí křeček/Mládě u zápisu

Není to tak dlouho, co jsem v ruce měla formulář do porodnice a vypisovala jsem tam vybraná jména pro Mládě. Říkala jsem si, že se to asi vážně stane. Budu rodič, máma a budu mít navždycky zodpovědnost za to malé miminko, které každou chvilku přivedu na svět. Taková zvláštní směsice pocitů a emocí, ale vím že na strach jsem v tu chvilku už nebyl prostor. Prostě jsem věděla, že to musí dobře dopadnout, že moje dítě bude nejlepší a že všechno bude jak má být. Stalo se!

A je to pár dnů, co jsem vypisovala přihlášku ke vzdělávání na Základní škole. Jakože fakt už? No jasně! Mládě půjde do školy, čeká ho úplně nový svět a já zároveň vím, že zase o něco větší odpoutání od nás. Vím, že je to úplně normální proces, ale nečekala jsem, že mě při tom přepadne takový zvláštní pocit. Je to úplně jiné, než když jsme byli u "zápisu" do školky. To byla taková legrace, rozhlédl se po třídě, vybral si hračku.

Mládě odjakživa byl a asi vždycky bude velmi svůj. Nenechá si do ničeho výrazně mluvit a do všeho jde po hlavě a okamžitě. Ani jsem nebyla nijak překvapená, když mi řekl že paní učitelce přinese k zápisu ukázat knihu a že teda ví, jakou chce říct básničku. Takže jsme sbalili vyplněné papíry, knihu Povídání o pejskovi a kočičce a šli jsme.

Od začátku jsme věděli, že chceme jít s Mládětem k zápisu oba. Nějak si úplně nemyslím, že to nutně musí být úkol jen maminek a pokud to jde, tak proč ne? My jsme si to vážně moc přáli a Mládě byl i díky tomu úplně v pohodě. Taky nás měl(alespoň na chvilku) sám pro sebe, což si myslím, že by občas být mělo. A já jsem ráda, že mohl i zápis prožít s mámou i tátou. MiniMládě zůstal na chvilku u tety, kde si hrál se sestřenicí a bratrancem. Za tuhle společnou hodinu jsem byla moc vděčná.

Ve třídě mluvil Mládě s paní učitelkou o knize, kterou si přinesl, ukázal že umí počítat, kreslit a rozeznat barvy. Já jsem se zuby nehty držela, abych mu neměla sebemenší tendenci napovídat a radit. Musí si to zvládnout sám a já jsem věděla, že všechno, co by předškolák měl umět, umí. Vždycky jsem mu kývla, že je všechno v pořádku, když mě v pauze mezi povídáním vyhledal očima. 
Všechny moje nervy byly zbytečné, zvládl to krásně. Vypadá to, že ho opravdu od září čeká škola. 

Bude chodit do krásné školy, máme vybranou i školní tašku.Věděli jste, že to fakt není legrace vybrat nějakou aktovku do školy, která je alespoň trochu hezká? Půl roku jsme procházeli weby, obchody, zkoumali batohy, aktovky, tašky...Všude jsou pro kluky dinosauři, auta, superhrdinové, kteří u nás doma moc neletí, ale nic u čeho bychom hned věděli, že to je ono. Pro holky je to spousty sovích aktovek(v jednu chvilku bych dala cokoli za modrou soví aktovku, ale fakt jsou všude jen růžové), puntíky taky najdete v hojném počtu. V tomhle to mají kluci maličko těžší, ale nakonec se podařilo i nám vybrat aktovku, která má hlavu a patu. A Mláděti se líbí, takže nebylo co řešit :) 

A kdyby někoho zajímalo, co si vybral jakou "básničku" a vypálil jí tam před překvapenou paní učitelkou, tak to bylo "Křičí křeček na křečka, řekni třikrát vařečka" 







2 komentáře:

  1. Moc se mi líbí, že ho doprovázíte oba. Takovou podporu rodičů by mělo mít každé dítě<3

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)