pondělí 15. května 2017

Být mámou

Včera se slavil Den matek a já jsem se moc chtěla dostat k tomu, abych napsala něco o tom, jaké to je být mámou. Tedy, jaké to je pro mě. Zůstali jsme však u hraní si s klukama a večernímu balení věcí na školku v přírodě. Mládě nám odjíždí a tomu předchází pečlivá příprava. Takže až dnes, ale o nic méně upřímně.
Být mámou je těžké, nevděčné, náročné psychicky i fyzicky a navíc obrovská houpačka. Když si myslím, že je všechno jakž takž v normě, přijde nové "je to jen období" a s ním i nové problémy. Zároveň je to ale nejkrásnější, nejintezivnější a nejúžasnější pocit, který všechno předchozí s naprostým klidem přebije.
Dlouho jsem se bála, jaká vlastně budu, až jednou budu mít vlastní děti. Trochu poznamenaná tím, že jsem v dětství neměla ženský vzor, ke kterému bych se mohla(nebo spíš chtěla) upnout a chtěla jednou vychovávat děti podobně. Časem jsem pochopila, že to není jen o tom a že si cestu najdu sama. A snad jsem našla :) Tedy alespoň v to pevně doufám. A s odstupem času jsem zjistila, že některé věci dělám úplně stejně jako moje babička, kterou velmi obdivuji a mám ráda a dlouho jsem si to nebyla schopna uvědomit. Až teď v dospělosti.
Včera mi kluci dali malé dárečky a nejkrásnější pusu na světě. Pro mámu z lásky. Jasně, dostávám ji každý den, ale včera to bylo nějaké hezčí, intezivní. Nebo jsem to možná jen chtěla hezčí vidět a povedlo se :-)
Mám dvě krásné, zdravé děti a jsem za ně vděčná. Bez nich bych to už dávno nebylá já. Myslím především na ně, protože za pár let už mě nebudou potřebovat tolik, jako teď. A pak budu myslet možná zase o něco víc na sebe. Někdy si přijdu jako ta nejhorší, nejnemožnější, nejnešikovnější máma na světě, protože ne vždycky se člověku vede všechno tak, jak by chtěl. Sem tam jsem strašně unavená, nepříjemná, ale vždycky potom jdu a vysvětlím, co se stalo a proč. A taky se omluvím, protože ne vždycky bylo to, že jsem na kluky zvedla hlas, úplně fér. Překvapilo mě, že to berou úplně v pořádku. Mládě dokonce formát "omluvení se" když cítí, že něco neřekl/neudělal úplně správně, úspěšně převzal. 
Jsem zvědavá, co tady budu psát za pár let, až budou kluci v pubertě. Zatím je to těžké a krásné! Dodatečně všem mámám, které znám a velmi obdivuji. Krásný nejen Den matek, ale krásné všechny dny! A hodně sil, úsměvů a hlavně lásky! :)





4 komentáře:

  1. Shodou okolností jsem zrovna včera opravdu neměla svůj den... připadala jsem si nemožně, neschopně, šíleně, prostě blbě, a měla jsem pocit, že všechno dělám špatně. Asi tak, jak o tom píšeš :) Naštěstí pak vždycky následuje uvědomění "I might not be the best but I'm doing what I can"...

    OdpovědětVymazat
  2. Jani, krásně napsáno. Přeji nám (matkám i dětem), aby těch "svých dnů" bylo co možná nejméně :-)Petra

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)