pátek 26. května 2017

Jednou budu mít tohle období v šílený mlze...

....a docela se na to těším. Snažím se dělat všechno a mám pocit, že nestíhám nic. Do 2.6 (nebo možná až do 4.6? :-)) bude muset moje aktivní blogování počkat. Pak to všechno skončí...teda...možná ne tak docela, ale to už je zase na docela jiný článek. Jisté ale je, že pokud se to za týden nepovede, povede se příště. Jen já jsem už ve stavu, kdy si jen zoufale přeju, aby bylo po všem. Jedno s jakým výsledkem.


-jsem strašně unavená

-denně se učím a vždycky když skončím, přijde pocit, že si nic nepamatuju

-většinou si asi fakt nic nepamatuju

-začala jsem jíst Ginko a mám pocit, že mě to spasí

-nemám chuť na zákusky(!!!)

-dopoledne se věnuji klukům, odpoledne se učím, večer usínám u Twin Peaks. Celé období si  budu  pravděpodobně jednou vybavovat nejen v mlze, ale taky se soundtrackem právě k tomuhle seriálu.  Jo, jasně..dívám se úplně poprvé. Mizerná intelektuálka, co nezažila devadesátky, protože byla tou  dobou na prvním stupni základní školy.

-mám pocit, že nic nedělám pořádně a všechno chci stihnout co nejlíp. Moje děti, protože Mládě  zůstal tento týden s mírným kašlem doma, mají větší přísun pohádek než kdy jindy. Alespoň se  snažím  a vybírám ne ty úplně vymaštěné šílenosti. Koukají na Lotranda a Zubejdu(za poslední týden  dvakrát),  Prázdniny pro psa nebo dnes možná Cestu do pravěku. Chvíli si prohlížíme knihy, pokud  to jde jsme venku, pak koukají na pohádku. Újmu z toho určitě mít nebudou.

-občas si říkám, že bych si měla stav tady nahrát na video a až to neudělám ukázat to všem, aby  věděli, že to fakt nešlo :-))) Ne, aby mi někdo něco odpustil, ale aby mi věřili, že jsem strašně chtěla,  ale...podmínky nic moc :-))

-budím se v noci, vybavím si nějakou konkrétní otázku a rozespalá se snažím dát dohromady v  polospánku odpověď. Pak si začnu představovat, jak tam budu jen koukat a mlčet...ráno vypadám    jako zombie

-nadávám sama sobě, za ten pitomý nápad vracet se do školy a zároveň si říkám že to proboha už  nějak dopadnout musí.

 Prý je tohle všechno normální. Já se teda moc normálně necítím. Dostala jsem spousty rad, co mám  dělat, aby to určitě vyšlo. Třeba ráno v den zkoušky si lusknout prstama a říct, že se to povede.  Ok...Takhle blbneme s holkama běžně, proč ne. Hodit si tenisákem o zeď a chytit ho zpátky do tuby.  Pokud se mi to podaří, tak to určitě dám :-))) Dát si všechny materiály pod polštář na noc a otevřít  všechny šuplíky. Víte co? Stejně to nakonec všechno vyzkouším :-)) A třeba to vyjde...nebo taky  ne! Ale hlavně už ať je po všem!


6 komentářů:

  1. Jani, jak já Vám rozumím. Ale nebojte, to dáte! Jednou na tohle období budete vzpomínat. Budete hrdá na sebe, na svý kluky, vlastně na celou rodinu. Že jste to dali, všichni! Mě to taky čeká. Hodně zdaru! Petra z hájenky

    OdpovědětVymazat
  2. To das! Neskutecny obdiv za ten silenej napad jit do toho i se dvema mladymi muzi v patach :) Supermamo, drzim palce!

    OdpovědětVymazat
  3. taky nekonecny respekt Jani, posilam pozitivni energii a drzim moc palce!

    OdpovědětVymazat
  4. Jsi skvělá, dopadne to dobře! Posílám energii do posledních dní!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)