sobota 1. července 2017

Na kolech/rodinný víkend na jihu

Čím jsem starší, tím víc je mi jasné, že rodina je pro mě vážně důležitá. Nejen moji kluci, ale všichni ti, kdo naší rodiny opravdu patří. 

A protože se máme rádi, tak jsme, stejně jako loni, vyjeli na rodinný víkend na jih(o našem loňském výletě si můžete přečíst tady). Plán byl jasný-výlety s klukama na kolech,  koupání, večer buřty, pro děti několikadenní hra a skvělý začátek léta. Jsem ráda, že jsme si to naplánovali až po mé škole, protože jsem si to mohla užít o to víc(i když jsem pořád tak nějak zničená a vyždímaná). Ve čtvrtek k večeru jsme se sešli s Markétou a Dankem. Když děti (i Atom)odpadli, tak jsme si daly malou dámskou jízdu, ze které nás ve tři ráno vyhnal vypnutý proud kvůli bouřce. Když jste na samotě uprostřed lesa a tohle se stane, není to nic moc. Ale držely jsme se statečně. Děti to například neprobudilo vůbec. Jo, akorát kolem běžel mýval a sebral jednu celou lahev prosecca a ještě pár drobností. My dvě za to fakt nemůžeme :D

V pátek jsme se rozhodli, dát si společný výlet do Třeboně a plavbu po rybníce Svět. Chvilkama lehce náročnější, ale nakonec jsme to všechno zvládli. Mládě se nastěhoval k Markétě do auta, aby jí mohl vyprávět své historky.

Malá námořnická výprava. MiniMládě usnul v kočárku na břehu s Atomem a my s Mládětem jsme si dali plavbu. Příště to dáme snad všichni. Z Třeboně jsme se vraceli zpět na Cep, abychom vyčkávali na příjezd ostatních členů rodiny a do večera jsme byli úplně komplet. Takže malý piknik s koupáním v bazénu a skvělá zábava. Ale to je s naší rodinou prostě vždycky. 
 
Děti si to umí užívat, stačí malý bazén a trocha vody, sluníčko a je z toho spousty radosti. No a místo telefonu a tabletů, jsme jim tradičně sbalili hokejky, florbalky, míče a odrážedla.  Zabere to sice víc místa a taky se jim pak musíme věnovat, ale rozhodně se to vyplatí o dost víc. A stejně nakonec všichni chtěli jezdit na tom jednom autíčku. Takový oblíbený dětský vtip. Asi jako když se celá rodina sejde v té zaručeně nejmenší místnosti v domě a podobně. Kluci takhle jezdili minimálně ve dvou.
Druhý den ráno jsme se vydali na výlet na kolech, první velká vyjížďka pro MiniMládě. Vůbec jsem nečekala, že to dá tak, jak to dal. Byla jsem připravená na případný křik hned za první zatáčkou, ale nestalo se tak. Takže další meta pokořena i když jsem z toho byla docela vystresovaná předem. Taky z toho, jak to zvládne Mládě. Jel si svým tempem, ale to je v pořádku. Já jsem v šesti letech neujela ani kilometr. On jich za dva dny s námi zvládl kolem třiceti, což mi přijde jako prima číslo. Před oběma nejmladšíma cyklistama, klobouk dolů :-) Mimochodem Mládě a jeho povaha a la maminka-v kopci křičel, že to nebude dělat, že nepojede, že to nezvládne, že to je strašný. A vždycky to vyjel. Vždycky. Často s ním o tom mluvím a říkám mu, že tohle je zbytečný výdej energie, ale...obávám se, že to takhle bude ještě nějaký čas mít. Doufám, že ne navždycky. Někdy je hodně zvláštní, vidět takhle sebe sama...




MiniMládě a jeho spánek v sedačce. Byl opravdu statečný, odměnou mu bylo dlouhé koupání na pískovně, cachtání se ve vodě, skvělá svačina, kterou dovezla Blanka. Myslím, že si to užil a už se těším, až bude jezdit sám. Jsem na něj moc zvědavá.




Téma bylo indiánské a pro kluky bylo připraveno několik úkolů, které musí splnit, aby našli poklad. Museli si najít komponenty, nechat si poradit od "ducha" co že to mají sestavit a potom vyrobit lapač snů. Tak jo, kluci všechno našli tak, jak měli, všechno dali dohromady, ale většinu na lapačích snů udělali rodiče, protože rybaření je prostě nejvíc. Poklad ale stejně nakonec našli. A nás to vlastně docela bavilo. Tatí nám k tomu připravil ledovou kávu a pak i Spritz, takže to mělo své kouzlo.





Bez šťourání se v ohýnku a buřtů by to zaručeně nebylo ono. A ti nejmenší z dětí to všechno vesele pozorují z lehátka. Za pár let se v ohýnku budou šťourat jistě aktivně taky. Stejně si myslím, že tohle je na tom dětství prima. Zkoušet si(v rámci možností) všechno možné, běhat venku, chytat ryby, nebo jezdit na kole.




Na dobrou noc. Naše lapače snů při západu slunce. Díky nim se kluci dostali k další části úkolů, tedy navléct si svůj indiánský náhrdelník. Nejvíc mě překvapilo, že se skoro vůbec nebáli "indiánského ducha" a snažili se s ním vést dlouhý rozhovor.  Ale zahrada byla ozdobena skvěle. 


Jak často se stává, že děti ráno spokojené a utahané spí a spí? To se dlouho, vážně moc dlouho nestalo. A kafe venku na zahradě...nejlepší

Tyhle krásné, medvědí hrnečky kluci našli jako součást pokladu. Na oušku má každý napsané své jméno  a já jsem z nich naprosto nadšená. Jako památka na rodinnou akci, naprosto super. Koupit si je můžete TADY . Já je klukům budu možná maličko závidět(jo, fakt se mi moc líbí!) a někdy si je i půjčovat. Velké, podzimní kafe z nich bude chutnat skvěle. Budu u nich vzpomínat na léto.

Ještě v pyžamu běžet na zahradu, jen tak, bez bot a v klídku. Běhat a blbnout. A taky tam snídat...


 ...i svačit, třeba meloun. 

Všechny děti i s jejich indiánskými jmény.  Tak tedy: Zlatý chlup, Malý medvěd, Velký kapr, Statečná liška. Seřazeno hezky, podle velikosti. A na krku, ač to tedy není moc vidět, mají svoje indiánské náhrdelníky s kouzelným kamenem. Bude z nich jednou super parta :-)

3 komentáře:

  1. Tyhle rodinné akce u vás mě baví nejvíc. Není to vždycky zvykem, mít takhle soudržnou rodinu;)

    OdpovědětVymazat
  2. U odstavce,kde píšete že jste sbalili hokejky a míče místo tabletu se bavím a usmívám. Asi totiž tuším nač narážíte a chválím,že jste jiná než (dejme tomu) některé další maminky. Dáváte jim základ,naopak to dělat nejde. Tleskám,fandím,podporuji a s radostí čtu:) Co nejkrásnější prázdniny přeji:)

    OdpovědětVymazat
  3. Jani, obdivuju vaše rodinné akce. Jste skvělá parta! Petra z hájenky

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)