úterý 18. července 2017

prázdninové cesty/Malé Svatoňovice

Letošní prázdniny si užíváme jak jen to jde. Mládě měl velké přání, cestovat vlakem, jen tak s batůžkem na zádech a hrát si tak trochu na dobrodruhy. A protože jsme byli všichni pro, tak jsme se rozhodli sbalit pár věcí a vyrazit. Od té doby jsem si skoro nestihla vybalit batoh, protože jsme stále na cestách a baví nás to čím dál víc. Našli jsme si svůj systém a už v tom umíme docela chodit. Po klidných cestách do školy, je to celkem adrenalin, ale nutno podotknout, že velmi příjemný adrenalin. Cílem naší první výpravy se staly Malé Svatoňovice. Mládě si tam moc přál jet a protože jsem věděla(ano, už mám takový přehled!!), že tam jede vlak, bylo naprosto jasno!  Pojedeme do rodiště Karla Čapka, projdeme se po městě a především prozkoumáme Muzeum bratří Čapků. A když se najde něco navíc, tak se nebudeme bránit. 

Vozíme s sebou půl knihovny, spousty papírů na kreslení, pastelky a většinou ještě plyšové liščí sourozence, pro případ náhlého smutku po cestě. A zabírá to. Kluci si s tím vystačí na dvouhodinovou cestu a krom jedné procházky po uličce s MiniMládětem, to vyšlo parádně.




Před muzeem jsme museli udělat fotku u sousoší bratrů Čapků. Naprostá nezbytnosti. Mládě si mohl všechno prohlédnout a prozkoumat, což mu udělalo velikou radost. Pak jsme se už vydali do samotného muzea.


Muzeum bratří Čapků má dvě patra. První je věnováno expozici Karla Čapka, druhé patro jeho bratru Josefovi. S Mládětem jsme se dlouho domlouvali, která část se nám líbila víc, ale vždycky z toho vyšlo jakési nerozhodně, protože obě jsou zajímavé a velmi hezky zpracované. V prvním patře jsme se dozvěděli všechno o životě, knihách i cestách Karla Čapka, našli jsme i úsek věnovaný tvorbě pro děti, tam jsme se zdrželi nejdéle, protože Mládě objevil knihu o kočičce Pudlence a velmi ho zaujala. V druhém patře nás čekala krásná sbírka obrazů Josefa Čapka a další výběr z jeho díla kreslířského, z knižní grafiky a z výtvarných prací pro divadlo.



Mládě ve svém živlu. Promluvil si se slečnou u pokladny, vyřešil všechny detaily, využil své dosavadní znalosti a všechno pečlivě prozkoumal, žádná zajímavost mu nesměla utéct. A co nevěděl, to se doptal.







Venku před muzeem jsme potkali kočičku. Mládě měl pocit, že patří k výstavě a že to je určitě a rozhodně Pudlenka. Vzal si na pomoc bráchu a šli se pokusit ji ulovit. Nakonec jí  ale nechali dál se vyhřívat na slunci.


Prošli jsme se po městě, zašli jsme si na oběd do pizzerie Dášeňka. Zamířili jsme tam především kvůli dětskému koutku(a taky originálnímu názvu samozřejmě), ale nakonec jsme se všichni najedli docela dobře. I když malý prohřešek-hranolky, tam byl. Nakonec jsme stejně všechno vyběhali při procházce městem. Před cestou domů nás čekalo poměrně opuštěné, ale hezké malé nádraží, kde jsme si odpočinuli před příjezdem vlaku.


Radost z léta, vlaku, cesty a otevřeného okna ve vlaku. A tak to má být. Jsem ráda, že to s námi zažívají a že jsme se do vlakového dobrodružství pustili. Nezůstalo to jen u jednoho výletu, už jim máme za sebou víc a postupně budu doplňovat všechny naše zážitky a dobrodružství. 


Začal psát knihu. Ve vlaku, po cestě, skrčený na nejmenším možném kousku. Ale s nadšením pro věc. Když se s ním paní učitelka ve školce loučila, říkala mu, že se moc těší na knihu, kterou jednou napíše. A on si to vzal k srdci. Prý příběh o Karlu Čapkovi...Bezpečně vím, že tohle má po mně. Dělala jsem jako malá úplně to stejné...

A jedeme stále dál...

4 komentáře:

  1. Jani, děkuji za skvělý tip na výlet. Budu se těšit na další! Petra

    OdpovědětVymazat
  2. Taky jsem začala psát první knihu ještě ve školce... :))

    OdpovědětVymazat
  3. Ty bláho, to je bomba. Já vás fakt obdivuju a smekám. Boží rodiče i kluci <3 Doufám, že Mládě tu knihu napíše:o)

    OdpovědětVymazat
  4. Píše<3 Doufám, že si jednou budu moct koupit jeho knihu:)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)