středa 16. srpna 2017

prázdninové cesty/Olomouc

V Olomouci jsem byla naposledy s Mládětem v břiše, poměrně těsně před porodem. Proto se stala tohle léto naším cílem. A protože jsme dobrodruzi, dali jsme i tuhle cestu vlakem a nevadilo nám, že si kvůli tomu musíme přispat. Letní rána jsou super. Kluci byli natěšení jako obvykle na cestu i na to, co v Olomouci potkáme a uvidíme. Dlouhá cesta, letní den a dobrodružství před námi.




Jako obvykle jsme neměli nějaké výrazné plány, jen jsme zhruba tušili co chceme vidět. Všechno ostatní vždy necháváme náhodě a žádné přesné plány minutu po minutě nemíváme. Je to o to veselejší a zajímavější. 
Tentokrát jsme nutně museli jako první zajít na portál Déčka, protože jako spousty dalších se kluci rozhodli zapojit do prázdninové soutěže Probuď Déčko. A protože portál je v Arcidiecézním muzeu, naše kroky směřovaly právě tam. 





Na místě jsme zjistili, že mají vstup volný a pán u pokladny nás nalákal na spousty zajímavostí, především Kočár biskupa Ferdinanda Julia Troyera z Troyersteinu a klenotnici. 
Skončilo to tak, že jsme ho prošli doslova skrz na skrz. Mládě se skamarádil s úplně všemi a podíval se díky tomu i jak vypadá šatna a dozvěděl se od paní šatnářky i dalších zaměstnanců spousty zajímavých věcí. Kdybych ho nenápadně neposouvala ke vchodu, povídá si tam s nimi určitě až do večera.


Mimo toulání, procházení se městem a nasávání atmosféry, jsme se podívali i do Veteran areny-muzea historických automobilů a motocyklů. Kluci měli slíbeno, že si právě na tohle místo, čas rozhodně uděláme. A nadšení bylo velké. Mládě zajímají především motorky, stále mě straší, že až bude dospělý koupí si motorku a bude jezdit. Já si pořád myslím, že na to do dospělosti třeba zapomene, nebo si najde něco jiného.  Muzeum ale bylo povoleno, takže jsme si mohli prohlédnout  asi  160 exponátů zajímavých exponátů. 



Cesta domů byla poměrně pestrá, protože zpožděním vlaku jsme nestihli přípoj, čekali jsme na další, který měl pro změnu také zpoždění, takže první větší čekání na našich prázdninových cestách nás potkal právě tady. Ale zvládli jsme to s přehledem,  kluci to kupodivu brali jako malé zpestření(jasně, je přece strašná sranda sedět ve stojícím vlaku a čekat co bude:-) a kolem osmé jsme byli zase zpátky na "našem" nádraží. Ty dvanáctihodinovky jsou prostě přesně pro nás:-) Jinak to asi ani neumíme.





3 komentáře:

  1. Olomouc je krásná. Naposledy jsem tam byla loni na food festivalu. A fotila jsem se u té samé želvičky jako syn :-)
    O všem? Ovšem!

    OdpovědětVymazat
  2. Já vaše vlakový výlety miluju<3

    OdpovědětVymazat
  3. Kluci jsou šťastní, odvádíte dobrou práci:) Moc všem fandím.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)