pátek 15. září 2017

Dokud stíhám rychlý kafe, ještě pořád žiju

Zaří. Já vždycky měla září moc ráda. Podzim pomalu začíná, ale ještě není nesnesitelná zima. Jako malá jsem se brodila záplavou spadaných listů k domu, kde jsme bydleli. Někdy jsem je sbírala a zakládala do knih. Trochu jsem si představovala, že je tam zapomenu a otevřu je jako dospělá. Celé mi to ale přišlo jako naprosté sci-fi, protože jsem si neuměla představit, že jednou dospělá fakt budu. Před pár dny jsem lovila ve starých knihách a jedna taková vzpomínka na mě vypadla. Ani to nebolelo. Letos se mi nechtělo opustit krásné léto, cestovatelské a trochu punkové prázdniny, nechtělo se mi zpět do reality snad víc, než kdy jindy. Ani se mi nechtělo rozdělovat kluky, ač to pro mě znamenalo větší klid přes dopoledne, protože všichni víme, že jedno dítě...žádné dítě. Mládě jsem ale na školu připravovala, hodně jsme to spolu probírali, vysvětlila jsem mu všechno z čeho měl obavy. On je vlastně ani neměl, jen měl spousty otázek ohledně třídy, prvního dne, paní učitelky a učení se. Těšil se hodně a já jsem ho v tom vůbec nebrzdila. 

Za zády máme dva týdny školní docházky a každý z nás to prožívá trochu jinak. Já jsem například ráda, že je pátek a dnes nebudeme dělat žádné domácí úkoly. Budeme si hrát, blbnout, házet venku na koš, nebo co nás napadne. 
Mládě školu nevnímá jako omezení. Je trochu vyjukaný z nového světa, nových dětí kolem, velké školy. Má to tam ale rád a stále ještě obrovsky touží po tom "jít se do pokoje učit" což znal doteď jen ode mě a teď do toho konečně může nahlédnout sám. Do života nám mimo jiné se září přibyl trénink basketbalu a jednou týdně návštěva ZUŠ. Nenudíme se ani v nejmenším.

Posledních pár dnů nebylo úplně jednoduchých, párkrát to zajiskřilo a některé věci se musely uvést na pravou míru. Věřím ale, že to v nových začátcích tohle prostě bývá. Září je náročné pro děti, rodiče i pedagogy. Možná jsem si představovala o trochu hladší průběh adaptace, ale Mládě je prostě zvědavý, upovídaný a hravý a paní učitelka je jistě taky ráda, že už je dneska pátek. 
Zvládám se věnovat klukům, stíhám pár základních věcí a jsem upřímně ráda, že nová škola mi začne až za měsíc. Protože jinak bych studium určitě vzdala. Ano, rozhodla jsem se, že člověk není na další školu tak starý, aby to nemohl zkusit. Možná to vyjde, možná ne. Potřebuju asi pokořit strašáky z minulosti a dokázat sama sobě, že jsem lepší. 

Večer usínám tak brzy, že to snad ani není normální a blog stagnuje. Budu teď pár dnů(pokud načerpám dost energie) dopisovat všechny naše prázdninové zážitky. A že je na co se těšit. Berlín, Benátky, toulky vlakem, nebo letní spaní pod stanem. Všechno jsme stihli zažít, což je nejzásadnější. Teď se o to podělím i s vámi. Snad brzy. Čas letí šílenou rychlostí. Bojím se, že sotva se rozkoukám je třeba květen.

P.S: dokud stíhám rychlý kafe, ještě opravdu žiju. 
       & díky nejlepšímu support teamu(vy víte)! Kdybych to neměla s kým probrat, jsem na dně i s kafem. Díky holky!


4 komentáře:

  1. Já chci taky takovou mámu<3 Každej má chyby a nikdo není stoprocentní ale mít mámu jako Ty musíš být boží. Jednou chci se svýma dětma dělat stejný věci a nechci se bát mít zelený vlasy. Díky, že mi otevíráš obzory:)

    OdpovědětVymazat
  2. Všechny začátky jsou těžké. Vy to společně dáte, Mládě má supr rodiče a je to skvělý kluk. Škola dává zabrat úplně všem. Krásné září, moc vám fandím.

    OdpovědětVymazat
  3. Jani, září je vždycky totální masakr na všech frontách, nedej se. Ty to zvládneš. Jsi supermáma:) Těším se na čtení zážitků z léta. Věnovali jste se jim určitě skvěle a spousty rodičů(a maminek!) by si z vás mělo vzít příklad. Užijte si podzim a kdyby už to nešlo s kafem, zkus večer víno. Pro zdraví:)

    OdpovědětVymazat
  4. podzim, potažmo září je pro všechny zmatek, stres a hrůza. Ale sedne si to a půjde to, všechno. Beznaděj nás přepadně občas všechny, tak se držte!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)