pondělí 25. září 2017

prázdninové cesty/V Berlíně II.

Festival, který vlastně nebyl festivalem. Trefili jsme se přesně do Christopher street day, tedy Berlin Pride. Moc se mi líbilo, jak psala o podobných akcích Radka z blogu Kusanec. Taky se totiž snažím, aby kluci nesoudili ostatní jen proto, že jsou trochu jiní, ale aby mnohem více přemýšleli. 
My jsme samotný průvod těsně nestihli, protože jsme měli zarezervovanou návštěvu věže a ještě další plány, ale viděli jsme ho z části na projekcích. Na místě, tedy v cíli pochodu, jsme zůstali dlouho, procházeli se, poslouchali hudbu, občas si dali něco dobrého, odpočívali v parku, kluci tančili. Takové obyčejné letní nicnedělání. Ale krásné.

V závěru začalo pršet, což mi vůbec nevadilo. Z ničeho nic mi totiž klesl tlak. Tak moc, že jsem myslela, že omdlím, pokud se něco nestane. A stalo. Vlastně si ani nepamatuji, kdy naposledy mi bylo tak krásně v úplně obyčejném dešti. A tak jsme šli pěšky k Českému centru a trochu jsme mokli, což nám moc nevadilo, protože v létě je to všechno trochu jinak.








Tady v Tschechisches Zentrum Berlin, jsme měli v plánu navštívit výstavu Jaromíra 99. Slečna, která tam byla, se nás asi trochu lekla a pak konstatovala "jo aha, ono prší..." Takže jsme nejspíš vypadali, že se nutně jdeme schovat před deštěm a nějaká výstava je nám celkem fuk. A to nám rozhodně nebyla. Možná na tom měl svůj podíl i déšť venku, který dokreslil pochmurnou atmosféru uvnitř, ale byla jsem opravdu nadšená a moc se mi to líbilo. Vlastně se mi ani nechtělo pryč a kdybychom neměli další plány, asi tam ještě v té atmosféře chvilku sedím a jen tak si to užívám.
Výstava představila dvě aktuální polohy siluet artu Jaromíra 99, cyklus portrétů a siluet. Jednalo se o vůbec první samostatnou výstavu Jaromíra, organizovanou Českým centrem Berlín. Díla zastoupená na výstavě jsou vytvořena metodou prořezávaného papíru-papercut.








Ještě nikdy jsem nebyla na Berlínské televizní věži. Teda kecám, teď když to píšu, už to pravda není, ale... Ta situace. Vždycky když jsme tu, tak si říkáme, že příště. A tentokrát jsem to tak už nechtěla nechat a udělali jsme rezervaci. Návštěva v konkrétní den i čas. A přesně v ten den i čas, kdy tam jsme, začíne bouřka. Nevadilo mi, že prší, tak prší, hodně jsme zmokli už při přebíhání z u-bahnu směr věž, ale. Výhled na město bude i tak, to je přeci jedno. Když jsme vyjeli nahoru, do té šílené výšky, tak Mládě začal hlásit "hele mami, blesk...a další koukej, blesky". Tak to jsem už trochu znejistěla. Ta představa, že jsme fakt hodně vysoko a kolem nás létají blesky, zuří bouřka...no úplně mě to nenadchlo. Výhled ale jo a jsem ráda, že jsme to dali i když jsme měli "zase něco navíc" :-)) Jasně, že to člověk chce! MiniMládě potřeboval ihned, okamžitě, bezpodmínečně dolů a přesvědčila ho až malá sušenka, kterou si vyloudil od Atoma. Nakonec vydržel docela dlouho. Projet se výtahem za cca 50 € totiž není úplně zrovna ten nejlepší nápad. 




A pak, když jsme promočení a utahaní přijeli k Járovi domů, kde bylo kafe a k večeři řízky, tak říká "no vidíte, taky tam občas uhodí třeba blesk..." jsem docela ráda, že jsem tuhle informaci získala až po návštěvě věže, tam jsem o tom vůbec nepřemýšlela. 

Mimochodem, to že Mládě touží být spisovatelem, to jsem už určitě psala. Takže to bere od základu a zpovídá strejdu Járu třeba i u vaření večeře. Z Berlína se tak vrátil plný zásadních poznatků. A řízky spolu připravili fakt skvělý! My jsme si k nim pak dali malou ochutnávku piv. Jako bonus.....za tu bouřku :-))



4 komentáře:

  1. tak moment MOMENT. To jste byli u Jaroslava Rudiše co napsal Nebe pod Berlínem? No nekeceeej, to je bomba a Berlínská stylovka jak blázen!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Máš supr vlasy a supr rodinku. Berlín vám sedí vážně moc,všem.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)