sobota 10. března 2018

Cítit se jako úplně marný rodič...

Minulý měsíc jsme s Mládětem, po všech možných(vlastně spíš nemožných) školních peripetiích, podstoupili vyšetření na neurologii. Tedy samozřejmě - to zásadní podstupoval on, ale já jsem byla u toho a celé se mě to dotklo víc, než jsem čekala. 
Ono to samo o sobě to zní vlastně dost děsivě. Prakticky jde stále o to, že je ve třídě živý, nestydí se projevit emoce a samozřejmě občas (dobře, tak víme, že je celý já, takže spíš hodně) si při vyučování chce povídat. Tyhle všechny jeho vlastnosti se setkaly s paní učitelkou a následně se staly nepřekonatelným problémem, kvůli kterému jsme měli už několik sezení.
Víte, nejsem Táta parťák, abych si skrz svůj blog postěžovala, že všechno je špatně, všichni jsou nejhorší, můj syn je geniální a naběhla na paní učitelku se ŠVP. Jsem rodič, který vidí cestu ve spolupráci pedagoga a rodičů. Boje jsou v tomhle případě určitě naprosto zbytečné a o ničem. Po domluvě se školní psycholožkou bylo jasné, že neurologické vyšetření nebude problém. Pokud je v pořádku, budeme to mít potvrzeno. Pokud v pořádku není, začneme s tím, samozřejmě, něco dělat.

Na nejbližší dětské neurologii nám řekli, že mají stop stav, dětí je moc a proto jsme byli objednáni do Mladé Boleslavi. Není to sice úplně za rohem, ale budiž. Na vyšetření jsem byla s Mládětem a všechno vypadalo pohodově. Milá sestřička, která se mnou vyplnila základní papíry a pak bylo na řadě samotné vyšetření Mláděte.
Tady ovšem nastala chyba, která ovlivnila veškerý další průběh. Protože šlo o EEG, dostal Mládě čepici s elektrodami a dostal pokyn zavřít oči a v klidu ležet. Ukázkově ležel a opravdu čekal. Jenže, program nešel spustit. Sestra se omlouvala, že je tam první den. Jasně, měla jsem pochopení, ale zároveň jsem si fakt přála, aby už to bylo za námi. Taky, kdo by tohle podstupoval nějak extra rád?
Po chvilce se přiřítila paní doktorka. Na první pohled se zánětem spojivek, na očích sluneční brýle, stále si dokola otírající oči. Přiznávám, už tohle mě trochu rozhodilo. Monitorování se jim, ani jedné, nepodařilo spouštět asi patnáct minut. Celou tu dobu nemohl Mládě nic dělat, jen ležet. A před ním bylo stále dvacet minut opravdového vyšetření. Bylo mi úplně jasné, k čemu to směřuje a jak to dopadne. A taky že dopadlo. 

Rozjelo se to po čtvrt hodině. Jenže...Mládě to přesně v polovině přestalo bavit. Vlastně už ho ta čepice s elektrodama tlačila, škrtila a celkově to moc nešlo, tak se to snažil říct. Paní doktorka ho seřvala, že není schopen dělat co ona chce a že jí skáče do řeči, takže má ADHD a zase  odkráčela. Nikoho nezajímalo, že tam v klidu ležel už jakou dobu před samotnou akcí. To už jsem měla dost a modlila jsem se, aby to všechno opravdu skončilo a bylo mi jasné, že tohle je úplně ztracený půlden. Mládě sebral sílu a měření opravdu dotáhl i když mu asi moc příjemně nebylo. Když bylo po všem, tahle milá paní doktorka se ke mně otočila zády a cosi si mumlala směrem k sestře. No, moc jsem to neřešila, co by mi taky bylo do nějakých jejich interních připomínek? Šla jsem tedy Mláděti umýt hlavu od gelu a ona seřvala i mě, že prý mi snad jasně řekla, ať jdu za ní do kanceláře a že to snad nemyslím vážně a nakonec se mě zeptala, jestli ROZUMÍM ČESKY! 

Jednání na jedničku co? Opravdu jsem jen stála s otevřenou pusou a pak jsem se snažila vysvětlit, že pokud ke mně mluví zády, tak vážně nepoznám, že to je informace směřovaná na mě. 
Tím jsem jí asi trochu podráždila, takže mi prakticky ve dveřích kanceláře řekla, že je všechno špatně, Mládě prý má ADHD, protože skáče do řeči a na úplný závěr jsem se dozvěděla, že to musí být hrůza, mít takovéhle dítě. Přitom během toho měření vlastně stále sestře říkala, že to vypadá dobře a že jestli to bude mít takhle, tak není problém. Sestra mi ještě říkala, že to je fajn, že Mládě je v pohodě, že paní doktorce se výsledky líbí. A najednou jsem se ve zprávě dočetla šílené bludy. 
Vypálila jsme odtud velmi rychle, vzala jsem Mládě a ani nevím, zda jsem se vůbec rozloučila. Už  dlouho jsem nezažila takové jednání lékaře vůči pacientům. Možná jsem měla doteď velké štěstí, vážně nevím. Očekávala jsem, asi velmi naivně a hloupě, že když jde o dětské oddělení, bude tam vůči dětem trochu více respektu, nebo snad i pochopení, ale nebylo. Navíc udělat z rodiče vlastně úplného idiota...Ano, já to vstřebávala doteď. 

Teprve cestou domů mě napadlo podívat se na recenze této lékařky a zjistila jsem, že většině lidí se tam dělo to podobné. Tak fajn, jsem poučená, budu se na servery jako znamylekar.cz a další, dívat asi trochu častěji. Ze všeho nejvíc mě neštve to chování vůči mně, ale že tohle celé musel podstoupit i slyšet Mládě. Ztracený čas, zbytečné vyšetření. Vzhledem k tomu, jak špatně to probíhalo, budu ráda, když stejné vyšetření podstoupí ještě jednou. Tentokrát už budu velmi, velmi opatrná s tím, kam své dítě vezmu a do kterých rukou ho svěřím. Protože si stále nemyslím, že jeho problémem určitě není to, co střelila paní doktorka jen tak od boku, možná aby už měla klid. 

Vlastně z toho neplyne níc víc, že si musím dávat pozor na to, ke komu na jaké vyšetření jdeme. A taky to, že když se v pár bodech neshodete s učitelkou, může to dopadnout i takhle. Myslím, si, že nic z toho jednoduše nemuselo proběhnout. Jsou to stále jen děti, které mají spousty času na adaptaci ve škole. Uměrně tomu času se Mládě se školou "srovnal" a začalo být všechno v pohodě. Jen si některé věci nechce nechat pro sebe. Hodně věcí ho navíc zajímá více, než se hodí do školních tabulek. A to je prostě "špatně". Hodně mi to pocuchalo nervy, dlouho jsem nevěděla, jestli tenhle článek napíšu. Ale vědomí, že pár lidem by to mohlo pomoct, jsem do toho nakonec šla. I když...jaký bude výsledek...kdo ví! Zatím klid a nohy teple...


2 komentáře:

  1. Jani, mně už bylo úzko z toho, když jsi psala článek o tom, jak Mládě nesedl úplně paní učitelce pro svoji povídavost a hlubší zájem o věci. A kvůli takovému "problému" teď musel absolvovat tohle. Nechápu, že zájem o věc a komunikativnost by měl být hned někam škatulkován. Že ty mantinely nejsou natolik pružné, aby paní učitelka usoudila, že mu toho může zodpovědět víc, že má ve třídě pár chytřejších dětí, kterým může k tématu připravit práci na víc. Místo toho jste se dostali do rukou takhle nepříjemné lékařky, která si do papírů ve zlosti zanesla něco, co by mohlo dál ovliňovat Mládětovu cestu základní školou. Moc držím pěsti, abyste narazili na lepší lékařku, která bude mít lidštějí přístup, a že Mládě bude narážet už jen na samé chápavé pedagogy, kteří budou mít elán a chuť dětem předat i víc, než je jen v osnovách a dotazy je nebudou vyrušovat. Terka

    OdpovědětVymazat
  2. To je děsný, přístup učitelky a chování té "lékařky". Nebyla to Dana Schafferová???

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)