úterý 15. května 2018

čteme/Transport za věčnost

Vybrala jsme ji především do dětské knihovny. Bylo mi ale jasné, že než k ní kluci dospějí, přečtu si jí sama. A dopadlo to tak, dala jsem jí na jeden zátah. Původně jsem měla v plánu pár kapitol a zbytek na cestách vlakem, ale nemohla jsem přestat. Vážně to nešlo. Tak moc, že od ní nejde odejít a nelze jí jen tak zavřít, je dobrá kniha Transport za věčnost.


Transport za věčnost
František Tichý
Stanislav Setinský
nakladatelství Baobab

V některých pasážích mi velmi připomínala foglarovské příběhy o velkém přátelství a odvaze. Život ve válečných letech, očima dvanáctiletého kluka, kterému právě gestapo zatklo tátu. O kamarádech, kteří najednou mizí ze škol i o síle přátelství. Je to jedna z těch knih, které se Vám nechce po dočtení zavřít a když už to konečně uděláte, stejně jí z hlavy nevyženete. Za hodinu, ani za týden, myslíte na ni dlouho. S úctou. 

Příběh dvanáctiletého Honzy začíná v druhém roce války a končí na podzim 1943 s epilogem po osvobození v roce 1945.  František Tichý nechává svého literárního hrdinu při pokusu o záchranu židovského kamaráda proniknout za zdi terezínského ghetta a fikci propojuje s dokumentárními materiály. 

Transport za věčnost je inspirován pocitem sounáležitosti s terezínskými dětmi, neboť „jediné, čím se od nich lišíme, je to, že jsme se narodili do šťastnějších časů“. Tento aspekt zdůrazňuje autor i v závěrečné časové přímce příběhu, kde zároveň uvádí na pravou míru rozdíly mezi realitou, její stylizovaností a fikcí. K adresátům knihy se obrací s připomínkou, že právě dočtený příběh bude dál pokračovat díky společnému sdílení. Přiznávám, že samotný závěr na mě velmi zapůsobil. Doprovázena dokonalou ilustrací Stanislava Setinského. Krásná práce.

Moc jsem téhle knize fandila, protože v mém výběru byla už od podzimu, kdy jsem si jí přinesla z Knihexu. Vlastně ne. Atom se pro ni ještě na poslední chvíli vracel a já si trochu nadávala, že si vymýšlím a kvůli knize máme zpoždění. Stálo za to! V nominacích na Magnesii literu se objevila(stejně jako Bratři v poli o kterých jsem psala před pár dny tady) a já jí ze všech sil držela palce. Jestli si jí někdo letos opravdu hodně zaslouží, je to právě příběh Petra Ginze a jeho přátel. Jsem ráda, že Literu získal. 









2 komentáře:

  1. Vždycky jsem tak nadšená, když vidím článek o knize<33 Tohle Ti fakt jde a moc. určitě piš víc. Tuhle jsem už zaznamenala díky instagramu a napsala jsi to krásně.

    OdpovědětVymazat
  2. Také se mi moc líbila. I když to asi zní podivně, když jde o tak smutné věci. Velmi čtivá záležitost. Díky za tip, uvítala bych jich klidně víc:o)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)