pátek 29. června 2018

Kouzelné slovo na devět!

Člověk si to neumí představit, dokud to sám neprožívá.
První a poslední den školního roku. Na začátku zmatené a rozkoukávající se Mládě, které roztahuje křídla a letí do úplného neznáma školních lavic. Na konci kluk v saku s "žebradlem", které si vyprosil po mně a několika plackama na něm. S vysvědčením v ruce, vidinou "nekonečných" prázdnin a dobrodružství. Bohatší o um čtení i psaní a spousty znalostí k tomu. Žádné vyjukané Mládě, už vůbec ne malý kluk. Jak napsala Mary "méně zubů, více stylu" a měla pravdu. 
Koukám na  dvě fotky a na každé je někdo úplně jiný. A přesto je to pořád ten samý kluk, který se mi před skoro osmi lety narodil. 
Někdy to bylo nekonečné, náročné pro něj a ještě častěji pro nás. Ale jsme na konci a těšíme se na šťastnější vstup do druhé třídy.  
Ale ještě předtím..??

PRÁZDNINY!

Užívejte si je plnými doušky, stejně jako my....



úterý 26. června 2018

čau léto!

Chvilku po tom, co jsem stvořila optimistický nadpis, začalo venku pršet a pocitově zase přišel podzim. Tak jako tak, není vítání léta žádná provokace. Ono se ozve, věřím tomu! A za tři dny začínají Mláděti prázdniny. Nikdy bych neřekla, že budu tak moc odpočítávat dny do konce školy. Odpočítávám. Byl to poměrně šílený, náročný a těžký školní rok. Přidal mi pár šedin i vrásek, většinu času jsem se cítila jako bezmocný, neschopný rodič, vlající za tím vším. Zažila jsem asi nejhorší rodičovskou schůzku v životě(vážně věřím, že nic podobného se opakovat nikdy nebude), přesvědčování o tom, že Mládě je zaostalé dítě. Jednoduše nezapadl do pomyslných tabulek. Nikdy jsme ale nepřestali bojovat a věřit v to, že Mládě je úplně normální kluk. Jen má nezvyklé zájmy. Shodou okolností se nám dnes potvrdilo, že jsme nebyli vůbec daleko od pravdy. Obrovská úleva to slyšet od někoho povolaného. Opravdu!


pondělí 18. června 2018

čteme/Pasování na čtenáře

Když Mládě oslavil své čtvrté narozeniny, chodil už se mnou poměrně aktivně do knihovny a často jsme spolu navštěvovali dětské oddělení. Od začátku se mu tam moc líbilo, dokonce tak, že si chtěl hned zařídit taky takovou kartičku, se kterou si půjčuju knihy já. Řešila jsem to tehdy s paní knihovnicí a dohodly jsme se, že je na to příliš brzy. Tehdy mi vyprávěla, že dělají takovou krásnou akci pro prvňáčky- Pasování na čtenáře, kde bude mít možnosti si svou první kartičku nechat vystavit. Skvělá akce, slavnostní setkání dětí, každé přečte nějakou větu a tím prokáže, že už je z něj čtenář. Nápad se mi líbil moc, ale říkala jsem si "to je ještě tak šíleně daleko". Celé mi to ale přišlo tak dobré, že jsem si řekla, že tedy určitě počkáme.

V mezičase se ze předškoláka stal školák, konec první třídy je už jen otázka dnů, já jsem s knihovnou začala spolupracovat mnohem aktivněji, než jen co se půjčování knih týče. A nemohla jsem si nechat ujít tuhle velikou událost. U nás o to větší, že Mládě opravdu knihy má rád, zajímají ho, rád si něco přečte i napíše. Musela jsem ho jít podpořit, to je přeci jasné. Původně jsme měli jít všichni, ale Mini bohužel v týdnu nepříjemně onemocněl a musel zůstat doma. Atom mě na chvilku vystřídal a já jsem mohla jít. Jinak by ho jistě šli podpořit oba dva moc rádi.
Od středy máme doma oficiálně Rytíře řádu čtenářského. Další z krásných akcí knihovny na podporu dětského čtenářství. Jsem moc ráda a vděčná, že se třída Mláděte zúčastnila, možná to některé z dětí opravdu nasměruje ke čtení. Všichni dostali šerpu a svou první knížku. Včera si z ní už Mládě kus přečetl, prý vypadá dobře.

Mimochodem...než se naděju, budu v knihovně nejspíš znovu sedět a pyšně se dmout, že mé dítě krásně čte. Všechno mi to utíká nějak rychle.


sobota 16. června 2018

na kolech/Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se!

"Konečně!" Alespoň to zahlásil Mládě, když vyskočil z auta a rozhlédl se po obrovské zahradě. Pak došel překontrolovat jezírko, nebo spíš rybník brčálník a s bráchou začali zkoumat, co je nového. Takhle nějak začínal náš velký rodinný víkend na jihu. Naše tradice pokračuje, takže letošní "bojovka" a setkání části naší velké rodiny, se opět konalo. S hrůzou jsme, týden před odjezdem, sledovali předpovědi počasí. V plánu bylo spousty aktivit venku, ale pro jistotu jsme vymýšleli i variantu "déšť a bouřka" což bylo na ten náš víkend hlášeno po celé republice. Nám se to nakonec fakt vyhnulo, máme nesmírné štěstí, ale zase nám to vyšlo(a teď doufám, že jsem to nezakřikla pro další a další roky a nebude nám jenom pršet!). Nakonec pršelo jednou, pět minut v neděli, když jsme se chystali k odjezdu. Dokonalé načasování.

Každý rok je tematický a letos to nemohlo být jinak. Skvělý nápad, udělat si vlastní letní olympijské hry a na závěr medaile, měla naše teta. Hned bylo spousty nápadů kolem, jak to zpestřit. První disciplína byla úplně jasná-sobotní výprava na kole. V pátek k večeru přijel tatí na kole a přivezl s sebou...OLYMPIJSKÝ OHEŇ! No jasně, co by to bylo za olympiádu, bez olympijského ohně. Děti nic z toho nečekaly, takže překvapení obrovské, každý si mohl louči na chvilku vzít do ruky a pak už byla po celý víkend zapálena na speciálním místě. Zároveň byla vztyčena vlajka a když se maličko setmělo, tak duch Pierra de Coubertina zadal první úkol. Najít na zahradě papírky a sestavit z nich heslo "není důležité vyhrát, ale zúčastnit se". Dostali každý své vlastní tričko. Dlouho jsem vymýšlela, jak jim udělat čísla i jména, jestli udělat jen jména a čísla jim nějak na prsa připnout. Nakonec jsme to vymysleli úplně jednoduše. Na zádech mají LOH Cep, podle místa, kam jezdíme a vepředu každý své jméno a den svého narození. Myslím, že to vůbec nevypadá špatně. Navíc z nich opravdu všichni byli nadšení, druhý den v nich zvládli disciplíny. Prostě vše, jak má být.

Sobotních sedmnáct kilometrů na kole dopadlo taky výborně. Neměla jsem tušení, kolik toho s břichem ujedu, ale nakonec jsem neměla žádnou krizi, kluci naštěstí taky ne. Mini se ještě vezl(těsně před cílem usnul) a Mládě si to poctivě odjel. Cestou zastávka na koupání, což je super osvěžení a pro děti výborná zábava. Další disciplína tedy bezpečně splněna. 
Po návratu zpátky přišla na řadu speciální opičí dráha plná překážek a nástrah, aby ji zvládli i ti menší. Zjistila jsem, že Mini skáče neskutečně vysoko! 

Mládě si připravil koncertní vystoupení-mimochodem Mini už jde v jeho stopách a na kytaru si hraje taky. Zatím to vypadá, že z nich fakt vyrostou muzikanti, oba k tomu mají neskutečně blízko. Pro babičku zahrál stylově "Kočka leze dírou" a "Skákal pes" ví totiž, jak moc miluje zvířata. Všechny zásadní disciplíny splněny, děti spokojené, unavené a večer se blížil, takže přišlo na řadu vyhlášení pod vlajkou, všichni dostali pamětní medaile a malou odměnu.


Tyhle rodinné víkendy stojí vždycky za to(jak to bylo loni se můžete dočíst TADY), myslím že nejen já, ale i kluci jsou za ně moc rádi. 
Pečení buřtů na ohni, houbaření, o maličko prodloužená večerka, koupání, chytání žabek a zkoumání můr, cesty na kole, ráno vyběhnutí ven ještě v pyžamu a užívání si slunce k tomu spousty blbostí, které pro ně připravíme. Děláme to pro ně pořád rádi a s velkou chutí.  Naposledy to předčilo opravdu všechny prázdninové zážitky. Sice je to bavilo všechno, co jsme společně dělali, ale když se někdo zeptal, vždycky jako první zmínili právě Cep. A tak to má být, není důležité jak drahou "dovolenou" dětem zprostředkujeme, mnohem zásadnější jsou prožitky a společné chvíle. 

P.S: a v pátek jsem se byla sama proběhnout po okolních lesích, která znám zatím jen z kola. Bylo to velmi velmi příjemné. Doufám, že si to zase zopakuji.


pátek 8. června 2018

pro děti/Piknik v trávě s knížkou

Další skvělá literární akce. Nějak se nám to v tom červnu opět hezky schází. Ve středu jsme s Mini byli na Pikniku v trávě s knížkou. Prostor pro kávu byl, deku jsme měli, čtení povedené a děti spokojené. Přesně tak to má být. Aktuálně totiž probíhá akce s názvem Týden čtení dětem, kterou  považuji za velmi zajímavou a pro děti milou.

V letoším roce byl Týden čtení dětem zaměřen na literaturu z partnerských zemí Visegrádské čtyřky. Cílem bylo zvýšit povědomí o prospěšnosti předčítání dětem v partnerských zemích Polsku, Maďarsku a Slovensku. Propagace předčítání prostřednictvím projektu určeného pro rodiče a školy, knihovny či rodinná centra. V tomto případě šlo o knihovnu. Jestli jsem si něco ve městě, kde žiji oblíbila na maximum, tak je to právě naše knihovna. Tedy její jádro, které funguje neskutečně skvěle. Všichni jsou tu otevřeni zajímavým akcím, novým nápadům a cílem opravdu je, aby lidi(a děti!!) bavilo do knihovny chodit. A to se velmi, velmi slučuje i s tím, že téma mých prací byla ve většině případů "předčtenářská gramotnost". Velmi to vylepšilo mé studentské vzpomínky na různé knihovny, kde se nevymýšlelo nic nového

Byla jsem moc zvědavá, kolik dětí, rodičů, učitelek, školek a škol tuhle akci navštíví a byla jsem velmi příjemně překvapena. Dětí bylo opravdu spousty a vypadalo to, že je to všechny hodně baví.
Četlo se několik různých pohádek a dětem předčítali místní osobnosti. A Mini byl  nadšený z toho, že všude kolem je plno dětí. Bylo na něm poznat, že je velmi natěšený na školkový kolektiv, vůbec neměl problém se připojit k ostatním dětem. Prý "čau mami" a už zaujatě poslouchal kousek ode mě, bez dozoru. V pauzách volal "číííst, číííst" stejně jako občas pobízí mě, než jdeme spát. Vlastně se celkově cítí mezi knihami jako doma. A za to jsem moc vděčná :-)


čtvrtek 7. června 2018

Fantomas myslí na oceán/Dětský komiksfest

Dětský Komiksfest! Je jen málo ročníků, které jsme museli z nějakého důvodu vynechat. Letošní mezi ně ale nepatřil. Vždycky se tu najde spousty zábavy, workshopy, skvělé knihy a klukům se vůbec nechce domů. Kromě toho jsme byly domluvené s Liškou v kurníku, že se potkáme a vůbec, že to bude plodné dopoledne. A taky že bylo. Jen je trestuhodné, že nemáme žádnou společnou fotku! Člověk jinak zdokumentuje kde co viď..:-))
Jeli jsme vlakem. U našich dětí záruka zábavy, kterou v autě nikdy nemají. Mini baví sledovat jak ubíhá krajina za okny a Mládě stále píše. Po pohádce o Bezproužkovi se pustil do zápisků o cestách vlakem a prý bude psát i o nás. Začínám mít tedy mírné obavy, co se dozvím. Ale ke štěstí mu zatím stačí cesta vlakem, sešit a tužka. Bez nich nevytáhne paty z domu. 


úterý 5. června 2018

čteme/Jak Hitler ukradl růžového králíčka

První z květnových novinek v naší knihovně. Po velmi povedeném Transportu za věčnost(psala jsem TADY), jsem se rozhodla pokračovat v pohledu na válku dětskýma očima, další knihou. Nakladatelství Argo letos vydalo první z trilogie Judith Kerr-Jak Hitler ukradl růžového králíčka. Kniha určená jak pro děti, doporučila bych ji od deseti let, tak pro jejich rodiče. Válka není snadné téma, ani když je citlivě popsána. V knize se krom vykořenění a zvykání si na nové a nové prostředí sice neděje nic "dramatického", ale...určitě by se s dětmi po přečtení, mělo mluvit o příběhu  i o době, ve které se odvíjí. Je trochu škoda, že tento silný příběh se k nám dostává až nyní. Poprvé totiž vyšla v Británii už v roce 1971.


sobota 2. června 2018

Run tour/Ústí nad Labem

Tak tedy v Ústí nad Labem jsem běžela poprvé. Proč mi nikdo neřekl, že tam je kopec? Já si naivně myslela, že to bude jen pohodička po stezce. No, je to tam zrádnější, než jsem si uměla představit, ale dobré. Velmi specifické místo pro běh, řekla bych. Tentokrát jsme běželi s Atomem a klukama, takže první čistě "náš" běh. A jsem ráda, že jsme do toho nakonec šli. Dva dětské, dva dospělé závody a "práce" na půl dne. K tomu opravdu pekelné vedro. Ale zvládli to všichni!

Kluci se snažili oba dva, vážně hodně. A jejich zlepšení bylo znát. Mládě si dal kilák o minutu(!!) rychleji, než při minulém běhu. V tom počasí, které panovalo těsně před polednem to byl od obou super výkon. Mini mi přišel tentokrát velmi ambiciozní a od samého začátku se snažil běžet co nejrychleji. Ale v běhu těch úplně nejmenších je to kolikrát spíš souboj rodičů, než dětí(co jsem tak stihla vypozorovat, za tu dobu, co běháme). Takové seznámení s tím, co ty prťata za pár let čeká. 
Vlastně jsem jim pak docela záviděla, že už to mají za sebou a mohou si udělat (zaslouženou) zastávku v Costa Coffee. Teda, ne že by si dávali kafe, ale koupili si muffin a mohli relaxovat.

Mě už v tu chvíli čekal běh na 5 km, což jsem si ten den vůbec nebyla jistá, v jakém stavu a především v jakém čase doběhnu. Což mi v závěru stejně mohlo být úplně fuk, protože čas mám zakázáno hlídat a už nějakou dobu mám doporučené pomalejší tempo. S tím jsem smířená a vím, kam až se svým tělem (ne)mohu zajít. Jenže tentokrát bylo vážně horko, start byl v poledne..Takže mám na zádech, jako památku, krásně opálené své sportovní tílko. Už bych letos vůbec nemusela na sluníčko a stejně budu vypadat jako když se tam denně smažím. Jsem ráda, že kluci na mě čekali hned na několika místech na trati, dodávalo mi to energii, která v tom vedru ubývala fakt rychle. Ale doběhla jsem to, jasně že jo.

Mezitím už se připravoval na svou desítku Atom. Kluci začali být trochu unavení a rozhodli se zůstat v dětském koutku, kde si zkoušeli různé cviky, Mini šel namalovat běžícímu tatínkovi obrázek a nebo jen tak odpočívali. A já jsem najatě čekala, jak to dá. A dal to výborně. Trochu mě mrzí, že kluci už neměli moc energie a nemohli jsme mu oplatit fandění podél trati. Navíc ho to celé čekali dvakrát. Fandili jsme tedy alespoň těsně před cílovou rovinkou a ve chvíli kdy dobíhal, se Mládě rozhodl, že to doběhne s tátou. Byla to tak hezká chvilka, že jsem mu to prostě nemohla zakázat a nechat ho tam stát. Prostě chtěl být v zásadní chvíli s tátou. Mrzí mě, že jsem to mohla vyfotit jen z mého pohledu, ale stejně mě to dojímá, jen co se na tu fotku podívám. Krásná chvilka.

Kafe bylo-díky, stokrát díky za to, že na Run tour je Costa! Ale až když doběhli všichni, takže se dá říct, že docela v klídku a pohodě. Bylo už nutné, stejně jako fresh, který jsem dala snad na jeden zátah, protože jsem potřebovala energii. Tyhle běhy mám vážně ráda, ale zároveň jsem pak maximálně unavená. Protože to není jen přijít a odběhnout si. Ale brzy vstávat, zvládnout dětské závody, postarat se o kluky, proházet si je mezi sebou podle toho, kdo zrovna běží. Nezbláznit se, neztratit je, neztratit sebe a tak dále...

Takže tady je malá rekapitulace

Zaběhla jsem 5km
Atom 10km
Mládě 1 km
a Mini 500m

A aby toho nebylo málo, tak už jde o druhý závod, který běžím s překvapením. (Ten první byl v Českých Budějovicích o kterých jsem psala TADY). Bude nás totiž o jednoho(běžce:) víc! Proto doporučené tempo, proto se šetřím, už neběhám víc, než sedm kilometrů a na půlmaraton tento podzim můžu zapomenout. Tělo si prostě řeklo a já jsem trochu přibrzdila. Takže kdyby měl někdo pocit, že jsem třeba tlustá...tak jsem úplně "jednoduše" těhotná :)