úterý 5. června 2018

čteme/Jak Hitler ukradl růžového králíčka

První z květnových novinek v naší knihovně. Po velmi povedeném Transportu za věčnost(psala jsem TADY), jsem se rozhodla pokračovat v pohledu na válku dětskýma očima, další knihou. Nakladatelství Argo letos vydalo první z trilogie Judith Kerr-Jak Hitler ukradl růžového králíčka. Kniha určená jak pro děti, doporučila bych ji od deseti let, tak pro jejich rodiče. Válka není snadné téma, ani když je citlivě popsána. V knize se krom vykořenění a zvykání si na nové a nové prostředí sice neděje nic "dramatického", ale...určitě by se s dětmi po přečtení, mělo mluvit o příběhu  i o době, ve které se odvíjí. Je trochu škoda, že tento silný příběh se k nám dostává až nyní. Poprvé totiž vyšla v Británii už v roce 1971.




Jak Hitler ukradl růžového králíčka
Judith Kerr
Lucie Straková
nakladatelství Argo


Anně je devět let a její život je celkem prima. Žije s milující rodinou, mezi spolužáky je oblíbená a tatínek je známým spisovatelem, kterého obdivuje celé Německo. Tedy až na nacisty, které si dovoluje ve svých knihách otevřeně kritizovat. A to se jen tak nepromíjí. Tím spíš, pokud jste Žid. Píše se rok 1933 a za pár dní  bude celá země rozhodovat o své další budoucnosti. Anna čím dál častěji v ulicích Berlína naráží na vyvěšené portréty Adolfa Hitlera, ale hlavu si tím moc neláme. Její dětské starosti jsou úplně jiné. Zato její rodiče si velmi dobře uvědomují, jak ničivé by vítězství nacistů mohlo být pro celou rodinu. Právě proto se rozhodnou, že ještě před volbami z Německa uprchnout. A udělají velmi dobře.

Příběh obyčejných dětí, Anny a jejího staršího bratra Maxe, kteří se ocitají v době, o jejíchž těžkostech mají pouze velmi zlomkovité a zprostředkované informace. Vlastně by se asi dalo říct, že víc než o nacistických hrůzách a teroru, kniha pojednává s uměřenou citlivostí o dopadech režimů na ty nejmladší – na děti, které přicházejí o domov, stávají se z nich uprchlícim ztrácející se ve světě plném nejistoty. A také o konfrontaci člověka s jinou kulturou. Děti se statečně perou s životem nejprve ve Švýcarsku a později ve Francii.

Britská spisovatelka s německými kořeny ve svém románu popisuje vlastní zážitky. Prostřednictvím svého knižního alter ega Anny vzpomíná na své nelehké dětství, kdy s rodinou prchala před nacisty napříč celou Evropou. I proto je, myslím si, celý příběh tak citlivý a uvěřitelný. Nahlíží na útrapy války dětskýma očima, avšak přistupuje k ní mnohem smířlivěji a laskavěji. Střet dítěte s krutou dobou není popisován tragickým tónem, ale spíše se snaží ukázat, že i dobrým lidem se občas stávají zlé věci a když rodina drží pohromadě, dokáže se poprat (téměř) s čímkoliv.

Mnohokrát jsem si při čtení vzpomněla na knihu Říkali mi Leni, kterou jsem několikrát přelouskala na základní škole. Přitom příběhy Anny a Leni jsou vlastně úplně odlišné, oběma jim ale život převrátí naruby válka. Možná jen pocit, protože ani jedna z holčiček vlastně nikam nepatří, hledají...Když jsem pak náhodně sundala přebal(moc často to nedělám), přišla mi ta podobnost s jedním z prvním vydání Leni, vážně jasná. Už teď se těším na pokračování.
České vydání knihy mi, jako jedno z mála, přišlo opravdu dětské. Přiznám se, že když jsem viděla ostatní, vůbec ničím na mě nezapůsobilo tak, že bych knihu doporučila dětem. Kresby Lucie Strakové se tady skvěle hodí a ještě lépe doplňují každou začínající kapitolu.









4 komentáře:

  1. Myslím, že i dnes má takhle knížka dětem hodně co říct. Je skvělá.

    OdpovědětVymazat
  2. Tuhle neznám!! Dík za tip, ráda si přečtu<3

    OdpovědětVymazat
  3. Ty bláho, tak ted jsem si vzpomněla na Leni a musim si ji přečíst. Taky ve mně zanechala stopu! Nevíš, jestli Judith Kerr vyjde česky o v dalších dílech?

    OdpovědětVymazat
  4. Zrovna jsem na ní tuhle koukala. Zalíbila se mi obrázkem a následně i příběhem <3

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)