čteme/Pasování na čtenáře

Když Mládě oslavil své čtvrté narozeniny, chodil už se mnou poměrně aktivně do knihovny a často jsme spolu navštěvovali dětské oddělení. Od začátku se mu tam moc líbilo, dokonce tak, že si chtěl hned zařídit taky takovou kartičku, se kterou si půjčuju knihy já. Řešila jsem to tehdy s paní knihovnicí a dohodly jsme se, že je na to příliš brzy. Tehdy mi vyprávěla, že dělají takovou krásnou akci pro prvňáčky- Pasování na čtenáře, kde bude mít možnosti si svou první kartičku nechat vystavit. Skvělá akce, slavnostní setkání dětí, každé přečte nějakou větu a tím prokáže, že už je z něj čtenář. Nápad se mi líbil moc, ale říkala jsem si "to je ještě tak šíleně daleko". Celé mi to ale přišlo tak dobré, že jsem si řekla, že tedy určitě počkáme.

V mezičase se ze předškoláka stal školák, konec první třídy je už jen otázka dnů, já jsem s knihovnou začala spolupracovat mnohem aktivněji, než jen co se půjčování knih týče. A nemohla jsem si nechat ujít tuhle velikou událost. U nás o to větší, že Mládě opravdu knihy má rád, zajímají ho, rád si něco přečte i napíše. Musela jsem ho jít podpořit, to je přeci jasné. Původně jsme měli jít všichni, ale Mini bohužel v týdnu nepříjemně onemocněl a musel zůstat doma. Atom mě na chvilku vystřídal a já jsem mohla jít. Jinak by ho jistě šli podpořit oba dva moc rádi.
Od středy máme doma oficiálně Rytíře řádu čtenářského. Další z krásných akcí knihovny na podporu dětského čtenářství. Jsem moc ráda a vděčná, že se třída Mláděte zúčastnila, možná to některé z dětí opravdu nasměruje ke čtení. Všichni dostali šerpu a svou první knížku. Včera si z ní už Mládě kus přečetl, prý vypadá dobře.

Mimochodem...než se naděju, budu v knihovně nejspíš znovu sedět a pyšně se dmout, že mé dítě krásně čte. Všechno mi to utíká nějak rychle.