čtvrtek 7. června 2018

Fantomas myslí na oceán/Dětský komiksfest

Dětský Komiksfest! Je jen málo ročníků, které jsme museli z nějakého důvodu vynechat. Letošní mezi ně ale nepatřil. Vždycky se tu najde spousty zábavy, workshopy, skvělé knihy a klukům se vůbec nechce domů. Kromě toho jsme byly domluvené s Liškou v kurníku, že se potkáme a vůbec, že to bude plodné dopoledne. A taky že bylo. Jen je trestuhodné, že nemáme žádnou společnou fotku! Člověk jinak zdokumentuje kde co viď..:-))
Jeli jsme vlakem. U našich dětí záruka zábavy, kterou v autě nikdy nemají. Mini baví sledovat jak ubíhá krajina za okny a Mládě stále píše. Po pohádce o Bezproužkovi se pustil do zápisků o cestách vlakem a prý bude psát i o nás. Začínám mít tedy mírné obavy, co se dozvím. Ale ke štěstí mu zatím stačí cesta vlakem, sešit a tužka. Bez nich nevytáhne paty z domu. 





Mini se na Lodi Tajemství zamiloval do slečen u pokladny a většinu času na ně chodil dělat oči(a nechal si od nich postupně orazítkovat obě ruce). Mládě už si zase šel trochu po svém, poslechl si hudbu, vyrobil si placku a zahrál si hry. Docela dost se mu zalíbila Rubikova kostka, začínám nenápadně sbírat nápady na Vánoce. Jo, vím že je červen, ale na podzim budu mít celkem dost práce, že:-)) Tentokrát to byl Komiksfest tak trochu maďarský. Tedy nejen zmiňovaný workshop s Rubikovou kostkou, hry, soutěže a výtvarné dílny pod vedením výtvarníků a tvůrců časopisu Raketa a dalších, ale také hudební vystoupení maďarské hudebnice Agnes Kutas. Zahrála a zazpívala maďarské lidovky-Mládě jí byl zcela zaujatý.
No a my jsme se docela zasekli. Původní plán, že se zastavíme na Kašpárkohraní, protože jistě bude dost času, definitivně padl. Ale kluci odcházeli spokojení. Mini usnul ihned, jak opustil loď. Takže za nás naprosto v pořádku. 
Já jsem v rámci hladu(ano i v tomto vedru mám pořád hlad!) ochutnala maďarský guláš a byla jsem nejspokojenější rodič. Jak málo stačí zasloužilé matce, že...:-)) Ani mi pak chvilku nevadilo, že o mně Mládě mluvil do mikrofonu a všichni ví, že se sprchuju horkou vodou. Díky synu! :-))



Při pití tohoto kafe jsem byla docela dost nervózní. Modří vědí! Ale jinak bylo v pořádku. Kafe na lodi je prostě stylovka. Ani to nemusí být Labe, že jo:-))






Cesta domů. Mini byl (a je stále) fascinován knihou Neboj, neboj! o které se určitě brzy rozepíšu. Tedy hned, jak se jí kompletně prokoušeme a budu moct napsat víc než jen to, že ho baví. Mládě si přečetl kus knihy To je Izrael z nakladatelství Baobab. Tu jsem chtěla nejvíc já a konečně na ní došlo. Dala jsem sama sobě slib, že tu sbírku postupně dám dohromady a zatím se celkem daří. Jsou to vážně krásné kousky, ráda jim vyhradím celou polici v knihovně. Mimochodem...to, že už si naprosto bez problémů sám přečte, je naprosto neskutečný skok vpřed a úplně jiný svět. Moc ráda ho poslouchám...



3 komentáře:

Děkuji za milé komentáře;-)