čtvrtek 19. července 2018

čteme/Franz Kafka a panenka cestovatelka

Na samém začátku prázdnin jsem onemocněla. Člověk si vymyslí a představuje, jaké to všechno bude a nakonec se musí smířit s čajem, postelí a vědomím, že spousty věcí je zase trochu jinak. V tomhle podivném rozpoložení jsem sáhla po knize, od které jsem vůbec netušila co čekat. Byla jsem ale zvědavá, jestli jde spíš o knihu pro děti, nebo pro dospělé. Má jen "pár" stránek, ale přesto má své kouzlo. Jmenuje se Franz Kafka a panenka cestovatelka. Velmi zvláštní příběh, který v roce 2007 získal Narodní cenu za literaturu pro děti a mládež. Krátká epizoda ze života čtyřicetiletého, nemocného Kafky, který vystupuje jako pošťák. Ale ne jen tak obyčejný pošťák...



Franz Kafka a panenka cestovatelka
Jordi Sierra i Fabra
Markéta Prachatická
nakladatelství Albatros

To spojení Franze Kafky a dětského světa mi přišlo ze začátku poněkud zvláštní. Přeci jen velikán literatury 20. století a dětský příběh? Půjde to k sobě?
Osobně bych v téhle knize viděla dvě různé roviny. Ta dětská, kdy malá holčička Elsi ztratí svou panenku. Plačící a nešťastnou dívku potká v berlínském parku Franz Kafka a snaží se ji utěšit. Nemá sice vlastní zkušenost s dětmi, ale jakousi intuicí je schopen pochopit dívčin obrovský smutek. Během chvilku ho napadne, jak pomoci. A protože je spisovatel, jeho fantazie začne pracovat na plné obrátky. Panenka se přeci vůbec nikam neztratila. Odcestovala, ale na Elsi samozřejmě nezapomněla. A aby příběhu dodal na vážnosti, začnou od panenky chodit dopisy. Kafka se na celé tři týdny stává pošťákem pro panenky a denně Elsi doručuje nová psaní a mírní tak dívčin smutek. Naučí ji tak postupně, že je dobré těšit se z radostí druhého-v tomto případě z panenky, která popisuje své dobrodružné i romantické putování po celém světě.
Dospělejší čtenář ocení další rozměr knihy. Tady se Franz Kafka nečekaně stává hlavní postavou. Čím více o Kafkovi a jeho díle víme, tím zajímavější se příběh stává. Vyobrazuje Kafku jako člověka schopného dojmout se smutněním dítěte, připraveného obětovat vlastní čas a tvorbu čistě pro útěchu a potěšení jedné holčičky. A to by asi jen málokdo čekal. Přiznám se, že i já sama jsem z toho všeho byla překvapená.
Dopisy pro Elsi se nikdy nenašly, přesto o nich víme díky svědectví jeho tehdejší družky Dory Diamantové. Kafka je prý psal pro malé dítě se vší vážností a odevzdáním jako všechno ostatní. Jordi Sierra i Fabra se k námětu dostal díky článku Césara Aireho Panenka na cestách, uveřejněném na zadní straně literární přílohy deníku El País 8. května 2004. Domyslel, jak by ztracené dopisy mohly vypadat a dovedl jejich příběh do smyšleného konce.
Netuším, nakolik jsem ovlivněna svým stavem a šílenými skoky hormonů, ale závěr příběhu, ač smyšlený, mě opravdu dojal a kniha si mě získala i jako dospělou čtenářku.




1 komentář:

  1. Díky, díky. Hledám zrovna knihy pro děti na nový školní rok. Tato by mohla být skvělým tématem k větší diskuzi<33

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)