úterý 24. července 2018

čteme/O holčičce z jiného světa

Už ji mám pár dní doma. Domluva s Mládětem byla taková, že si ji přečtu hned, aby ji stihl přes prázdniny i on. Docela mě svým výběrem překvapil, ale říkala jsem si, že zvládnout by ji už mohl. Navedla mě na ní Quanti a protože tato tematika, jak už pozorný čtenář blogu ví, mi není úplně cizí, tak už má své místo v naší knihovně. O holčičce z jiného světa.
Kniha je velmi útlá, nabízí pouze něco málo přes stovku stran. Jako dospělý čtenář ji budete mít nejspíš během jednoho dne přečtenou. Přesto v člověku zanechá opravdu rozporuplné a silné pocity. Hrůzy druhé světové války již byly popsány v mnoha knihách a o několika z nich jsem tady i psala. Tentokrát jde ale o něco trochu odlišného. Aharon Appelfeld má totiž svůj vlastní styl, který nemusí každému vyhovovat. Stránky jeho knih jsou především plné pocitů. Ale já jsem s tím neměla nejmenší problém. 





O holčičce z jiného světa
Aharon Appelfeld
Veli Mintzi
nakladatelství Albatros

Je válka. Maminka odvádí devítiletého Adama do lesa a prosí ho, ať se zde přes den schová. Jsou Židé a hrozí jim deportace. Připraví mu s sebou batoh s jídlem i oblečením a slbí, že se pro něj večer vrátí. V ten den potká Adam v lese svého spolužáka Tomáše, který také dostal za úkol čekat na maminku. Kluci se rozhodnou, že tedy dlouhou chvíli přečkají společně.
Jak Adam, tak i Tomáš mají naprosto odlišnou povahu. Zatímco Adam je sportovní typ s vírou v boha, Tomáš je velice sečtělý ateista. Dva absolutně odlišní chlapci. Ve chvíli, kdy se ocitají sami uprostřed lesa, musejí se jeden od druhého mnohému naučit. Právě jejich vzájemná spolupráce a odlišnost je udržuje při životě, protože každý přispěje tím svým kouskem do společného přežití. Postupem času navíc kluky objeví i Adamův pes, který jim pomůže přestát další velmi dlouhé i náročné chvíle.
V lese totiž zůstanou nejen léto, ale skoro celou zimu. Jídlo jim nosí holčička, spolužačka z doby, kdy ještě mohli všichni chodit do školy. Tajně ji oslovili, když dojila krávu na pastvě a ona jim beze slova ochotně začala pomáhat. Také starý venkovan, kterého úplně náhodou potkávají v lese. I když kluci ke konci příběhu prožívají těžké chvíle, neztrácejí víru, že se pro ně maminky vrátí. A to jim nesmírně pomáhá.
V celé knize se prakticky vůbec nepotkáme s nacistickými vojáky a to i přesto, že se jich děj přímo dotýká. Jednoduše zůstávají skryti v pozadí, protože hlavním tématem je samotný život chlapců v úkrytu, jejich statečnost, strach i pochybnosti. Pocity osob, které se bojí o svůj život. Při odloučení od rodičů jim nezbývá nic jiného, než se spoléhat jeden na druhého. Maminky jim sice velmi chybí, ale postupně se musí vyrovnávat s jejich odchodem. I proto, že se nejedná o popis hrůz války, jsem Mláděti knihu dovolila hned číst. Jde tu především o odvahu a silné přátelské pouto v těžkých chvílích. Příběh je napsaný jednoduše, srozumitelně a čtivě. Navíc je velmi silný. Ukazuje dětem, že se nesmí vzdávat a mají si pomáhat. A taky že musí doufat v dobrý konec, protože se často stane něco, co jim ulehčí sdílení těžkého osudu. V tohle všechno je krásné a důležité věřit.








3 komentáře:

Děkuji za milé komentáře;-)