pondělí 23. července 2018

Run tour/Olomouc

Pomalu a nenápadně se loučím. Ne s během jako takovým, to se mi ještě nechce. Ale se závody už ano. Ten poslední "dospělácký" jsem si to totiž (nejspíš) odběhla minulý týden v Olomouci na Run tour. Bylo šílené vedro, trať byla jedna z těch mírnějších a i přes to všechno jsem tentokrát byla zničená víc, než kdy jindy. Jenže celé dopoledne se procourat městem s klukama a věnovat se jim, pak jít běhat a divit se, že jsem utahaná...to by byla asi blbost. Jednoduše si musím přiznat, že toho nevydržím tolik, co před těhotenstvím a je třeba se maličko šetřit. Ale běh v Olomouci byl i přes velké horko krásný. Jsem ráda, že jsem na tenhle Atomův nápad přistoupila, protože mě to tam bavilo. Jen si tam příště potřebuji maličko zlepšit svůj čas. Tedy...hned jak nebudu tak úplně těhotná.



Před svým startem jsem si ještě dala krásných 500m s Mini. Máme to spolu hezky natrénované a pro mě je to příjemná rozcvička. Tentokrát vyrazil velmi rychle dopředu a za polovinou mu trochu došla síla. Zvládl to ale statečně a doběhl. Mládě byl tentokrát od začátku nervózní, což se snad nikdy nestalo a chvilku to vypadalo, že se mu běžet ani moc nechce. Netuším, co měl za krizi, ale po chvilce odpočinku ve stínu stromu se uklidnil a všechno v pohodě zvládl. A nakonec byl rád, že si to zvládl.
Vybíhalo se později, což mi naprosto vyhovalo-polední slunce na startu mi extra ubírá sílu. Teď obzvlášť. Můj závod byl tedy "až" ve čtyři, ale vedro bylo stejně a i když jsem se snažila, tak i na těch pět kilometrů to zrovna nešlo tak, jak bych si (ideálně) sama představovala. Snad poprvé jsem běžela tím doporučeným tempem, kterým bych už nějakou dobu měla. Mimino se mi totiž hned na startu navalilo na jednu polovinu břicha a odmítalo se pohnout, což jsem brala, ale úplně komfortní to nebylo. Odvalilo se skoro až v cíli, asi abych si mohla odpočinout. Ve 28 týdnu těhotenství a už náznak vzdoru:-)) Mnohem víc, než pít, jsem tentokrát potřebovala polévat se vodou. Pila jsem samozřejmě taky, ale ne tolik jako při jindy. 
Kluci v cíli fandili jako o život a konečně jsem si plácla s Mládětem před doběhnutím. Sliboval, že bude čekat a dodržel. A já si na to dávala pozor, abych ho nepropásla. 
Atom běžel 10 km hned po mně, takže jsem si převzala kluky a naopak jsme fandili společně my. A zaběhl to dobře! Pro odpočinek prostoru moc nebylo, kafe jsem si mohla dát až někdy po šesté, ale o to víc mi chutnalo. V poslední době máme čím dál víc výletů za běháním. Klukům jsou s tím úplně v pohodě a já jsem nadšená. Uvidíme, jak to postupně půjde s kočárkem a nejmladším členem naší rodiny. Ale věřím, že to nebude žádný problém. 
Další závod se běží v Liberci. Už v Olomouci jsem říkala, že Liberec poběžím jen, pokud se budu cítit extra dobře a to se dá těžko odhadnout předem. Zatím tedy vůbec netuším. Myslím si ale, že tentokrát budu docela ráda, když odběhnu dětské závody. Pojedeme totiž rovnou z hor a budu toho mím nejspíš nad hlavu. Ale...třeba to nakonec bude všechno úplně jinak a já si připnu číslo a vyrazím. Nicméně datum porodu se blíží ještě rychleji, než jsem čekala. Sotva jsem se v nové roli "potřetí těhotná" rozkoukala a už bych se měla nenápadně připravovat na finále? Uf...


















4 komentáře:

Děkuji za milé komentáře;-)