středa 8. srpna 2018

výlety/Sladovna Písek

O písecké Sladovně jsem toho slyšela už opravdu mnoho. A vždycky to byla jen samá chvála a nadšení. Dlouho, předlouho jsem tuhle galerii hrou měla na seznamu míst, kam rozhodně musíme kluky vzít. A hurá, letošní prázdniny to konečně, tak trochu nečekaně, vyšlo. Ale nečekané věci jsou většinou ty nejlepší. Nebudu lhát-docela bych brala mít Sladovnu u nás a mít ihned zmapovanou každou novou expozici. Jo, bylo to naprosto senzační. Pro děti, pro rodiče, pro všechny. Bylo jasné, že tenhle tip si nemůžu nechat pro sebe a musím se podělit.
Vyrazili jsme v počtu tří rodičů a tří(a půl) dětí, takže síly vcelku vyrovnané. Doplnila nás ještě ségra s Dankem a mohlo se vyrazit. Iluze jsme si nedělali, bylo jasné, že stihneme maximálně Sladovnu, oběd a most. V Písku je totiž nejstarší dochovalý kamenný most u nás. Vždycky se mi vybaví cesty přes Písek na chalupu. Měli jsme takové oblíbené rituály a všechno jsme neustále na cestách opakovali. Takže "Písek, kamenný most, pozor!". 
A teď už budu říkat nejen že most, ale Písek, pozor Sladovna!




Jako první jsme navštívili obří dřevěné Mraveniště. Místo s desítkami metrů chodeb, mnoha komůrkami, mosty, úkryty, se skluzavkou, jezdícími mravenci, audiovizuálními efekty a hromadou dalších překvapení.  Prostor, kde si děti můžou nasadit "mravenčí zadečky", tykadla a prolézat tunely jako ve skutečném mraveništi. K tomu se ještě leccos zajímavého dozvědět. Různě poschovávaná jsou totiž i odklápěcí okýnka s informacemi o mravencích, které hravě zvládne i začínající čtenář a těm, kteří nečtou jistě pomůžou rodiče. Kdyby to bylo jen na našich "mravencích", asi tam zůstanou celý den a nic dalšího nepotřebují vidět. Mraveniště všichni tři opouštěli jen velmi, velmi neradi. Pravdou ale je, že bychom ve Sladovně asi museli přespat, aby byli naprosto spokojeni.












Cesta do mytologie. Druhá navštívená expozice, tentokrát z dílny Divadla Bratří Formanů. Tady se děti v divadelních kulisách ponoří do světa mytologie, pokusí se osvobodit jednorožce, porazit bazilišky a v kůži(skoro doslova) mořských panen poplavou na ostrov vlkodlaků. Když se jim podaří zasadit semínko nového života, je tu jistá šance, že spatří i bájného fénixe. Celé na motivy knihy Geralda Durella-Mluvící balík, kterou máme už dlouho doma a myslím, že je nejvyšší čas si ji s klukama přečíst. 










Hnízdo ilustrace, kde jsou interaktivní formou představeny zajímavé dětské knihy a ilustrátoři. Tak tady bych zase dokázala nocovat já. Naprosto skvělá výstava. Momentálně jsou zde představeni naříklad Lichožrouti, Broučci, Šmalcova abeceda, knihy Andrey Tachezy nebo Ladovy ilustrace.Všude kolem je rozmístěna spousta knih pro děti, které si jsou k nahlédnuti a pro inspiraci, Ráj dětské knihy, navíc většinu těch v nadživotní velikosti kluci velmi dobře znali, takže si to mohli užít ještě trochu víc. 







Výtvarný atelier Laboratoř navazuje na expozici Cesta do mytologie a otevírá stránky Bestiáře - knihy, plné fantastických bytostí, bájných tvorů a dalších stvoření. Každá z těchto bytostí je úplně jiná, krásná a důležitá. A podle své vlastní fantazie a toho, co vás právě napadá. Přesně tak vznikají bytosti tady, v laboratoři. Originální, jedinečné a kouzelné. Myslím, že si Mládě docela dost vyhrál a bavilo ho to(Mini měl tu chvíli pauzu, protože ho přemohla únava).




V druhé části se nachází zatemněný prostor, kde je hlavní dominantnou stínové divadlo. Tady jsem se začala těšit na podzim(skoro!), měla bych klukům to naše divadlo poopravit a vyrobit nové loutky. Protože to nás už několik let hodně baví. Ovšem takhle velký prostor na to rozhodně nemáme. A nakonec jsme to stínové divadlo hráli chvilku sami. Aneb, jednou se nad tímhle budu možná dojímat.




Ve Sladovně jsme zůstali skoro celý den a všechno co jsem o téhle galerii slyšela je naprostá pravda. Jako obrovskou výhodu vnímám fakt, že jde kdykoli odejít na oběd a zase se, bez problémů, vrátit a hrát si. Nenarazili jsme na jedinou nepříjemnost, která by nám dojem z tohoto místa pokazila. Vlastně mě jen mrzí, že jsme nestihli stoprocentně úplně všechno, ale...jednoduše to nebylo v našich silách. Což vlastně znamená, že by bylo nejlepší, se zase brzy vrátit. Na závěr jsme si ještě udělali zastávku na kávu. Ségra už měla vyzkoušenou kavárnu Až na půdu, takže jsme nemuseli nic hledat. Dorty, kafe i prostředí naprosto super. Balzám pro rodiče, prý je trasa Sladovna-Až na půdu celkově dost oblíbená. Naprosto to chápu!:-) A samozřejmě doporučuji.



5 komentářů:

  1. Sladovna je báječná, mohu potvrdit. Byli jsme tam několikrát a stále baví.

    OdpovědětVymazat
  2. Kluci jsou boží, všichni<33 Sladovna je továrna na dětskou únavu, teda u nas prakticky vždy.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)