čtvrtek 6. září 2018

Run Tour/Liberec

Jeden den výšlap k vodopádům a ten další už zase běháme závody. U nás je totiž vážně možné úplně všechno. Z Krkonoš jsme se totiž přesunuli do Liberce na Run Tour. Já jsem věděla předem, že vzhledem k trase(spousty kopců)už si pět, ani deset kilometrů neuběhnu. Ale kluci přihlášení byli, takže jsem dělala jen "podporu" na dětských závodech. Ale i tak to stálo za to. Prostě jsme se cestou z hor zastavili, abychom se proběhli a vyrazili směr domov. Slíbila jsem klukům dobrodružné prázdniny a měli je mít.





Dětské závody startovaly do mírného kopečku, venku bylo neskutečné vedro a před námi "hrozba" v podobě startovního kopečku. Pro oba dětské závody. Mini běžel jako první. Obdivuju jeho odhodlání pokaždé když vyběhne. Je sice ještě docela maličký, ale moc se snaží a myslím, že ho to i baví. 
U Mláděte jsem měla maličko obavu, aby se nevztekal z kopce(protože jsem si velmi dobře vědoma, jak moc je po mně), navíc s delší trasou. Ale byla to úplně zbytečná obava. Vybíhali jsme sice spolu, ale já jsem mu pak už jen kryla záda, protože on opravdu zabral. Přiznám se, že jsem to od něj v tom počasí a terénu vůbec nečekala, což mě teď zpětně mrzí, ale dobíhal úplně sám a bylo jasné, že tohle bylo naše poslední společné běhání. Dokud nezačne s delší trasou a nepoběží s námi 5km. Už se na tu dobu, až ho(vlastně oba) budu brát s sebou, moc těším.

Jako jediný z nás běžel 5km Atom, kterého jsme tentokrát nemohli jít vyprovodit na start, protože tam byl poměrně stísněný prostor a přišlo mi lepší mu jít fandit někam k závěru přímo na trať. 
Velké plus toho startovního místa ale byl skvělý stín. Vůbec tam nepálilo slunce, což je před během fakt důležité. Zvlášť když tam stojíte skoro deset minut předem a čekáte. Vybíhat jako sušenka, to nikdy nikomu nepomohlo. Vzala jsem tedy kluky a šli jsme fandit k Zoo, kam za chvilku začali dobíhat první běžci a brzy kluci viděli i svého tátu, jak vybíhá poslední část trasy. Vzhledem k tomu, jak měl natrénováno, jsem to ani jinak nečekala. 
Měla jsem trochu rozporuplné pocity, trochu jsem chtěla mít tuhle trať proběhnutou taky. Zároveň mi bylo jasné, že bych to tentokrát rozhodně nezvládla, když jsem měla celkem dost jen po dětském běhu (krát dva). A taky jsem věděla, že by to bylo vážně bezohledné. Zrovna ten den ráno mi totiž těhotenská aplikace psala, abych si začala kompletovat tašku do porodnice. Liberec dám prostě za rok! O to víc si to vychutnám :)



















2 komentáře:

  1. To je hustý, ty máš vlastně jen trochu břicho a jinak nic! Jsi neuvěřitelná<3 Kluci jsou báječní!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)