úterý 27. listopadu 2018

Táta slaví!

Víte co je největší důvod k oslavě? Když má táta narozeniny. A ještě k tomu kulaté!
Protože kdo jiný si od svých dětí zaslouží překvapení a dárky, než rodič, na kterého se lze vždycky spolehnout. No jasně!
Pravda, ještě si pamatuji oslavu padesátin, což mi přijde před úplnou chvilkou. Jen jsem se v té malé chvilce stihla vdát a pořídit si tři syny a svému tátovi tři vnuky. 

Letos slavil šedesátiny a my jsme se rozhodli ho trochu překvapit. Jasně, dárky jsou jedna věc, ale chtěla jsem aby věděl, že na něj fakt myslíme. Začala jsem sbírat staré  fotky, v čemž mi všichni členové rodiny vyšli skvěle vstříc a  připravili jsme mu malou vzpomínkovou koláž. Bylo to poměrně jednoduché-počkat až táta odejde na oběd, nainstalovat překvapení, dorazit na oběd za ním a tvářit se, že nic. Asi právě proto jsem to musela ozvláštnit faktem, že jsem fotky zapomněla u ségry a Atom se pro ně musel vracet, čímž se celá akce zdržela o pěkný kousek. V závěru se sice nic nestalo, ale...lepší, než kdybych je nechala úplně doma. Pojďme to tedy omluvit šestinedělním zmatkem a únavenou matkou:-). Důležité je, že se všechno povedlo. Mohla by být rodinná sešlost bez nějakého zmatku? Vždyť to bysme ani nebyli my! 

U nás v rodině se totiž hodně a nahlas mluví, taky zpívá, dobře jí, máme spousty dětí, hodně psů i hodně koček. Jsme někdy úplně praštění a jsou historky, které musí padnout, jinak by večírek nebyl večírkem. A pořád nás to baví(mám v mysli malý prostřih do svého patnáctého roku života, kdy se na podobné akci strašně moc nudím a vzdychám, že žádný kluk tohle nemůže vydržet).

Na závěr jsem chtěla napsat takové ty věci, že je to vážně nejlepší, když se sejde rodina. Pak jsem si zase říkala, jak velké je to klišé a za chvíli jsem dospěla k názoru, že to je stejně největší pravda. 
Jsem šťastná, že kluci sami připravili pro dědu dárek podle svého vkusu. Mini nakreslil obrázek, zahradu, pejska a kočičku, Mládě napsal pohádku 6 psů a 12 koček a MiniAtom, ten tam prostě zatím jen byl. Nechával se chovat, mazlit a pusinkovat. Jsem moc ráda, že jsme to oslavili společně, přesně v našem rodinném stylu(kdo viděl instastories jistě tuší, že jsme taková normální rodinka). A tak jsme slavili, zpívali, četli a vzpomínali. Ano, k tomu úplně normálnímu štěstí toho stačí fakt málo. Mít se rádi. A to my se máme!

Všechno nejlepší, pro nejlepšího tátu na světě!

















3 komentáře:

  1. Moc se mi líbí, jak držíte jako rodina při sobě. Ono se to dneska vidí spíš málo. Tatínek je pro mě hrdina. Vychoval dvě skvělé dcery a vrací se mu to v téhle krásné podobě. Všechno nejlepší!

    OdpovědětVymazat
  2. Taťkovi všechno nejlepší a hodně zdraví! Má štěstí, že má vás, jste super holky.

    OdpovědětVymazat
  3. to je dojemný, jste hustý holky. Všechno nejvíc nej!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)