pondělí 10. prosince 2018

Mládě 8. narozeniny

Na tyhle narozeniny jsem myslela už od léta. Bylo totiž jasné, že až bude Mláděti osm let budu zrovna ve fázi sžívání s miminkem a možná to nebude vůbec snadné. Proto jsem se snažila naplánovat to alespoň trochu dopředu. Strašně moc by mě totiž mrzelo, kdybych ho o oslavu připravila. Všechno se ale povedlo. Sice jsme jí museli díky dalším rodinným aktivitám posunout na začátek prosince, ale dopadlo to tak, jak mělo. Literární oslava osmých narozenin našeho malého-velkého chlapečka.

Zásadní byl dort, který jsem dlouho promýšlela a řešila jsem různé varianty toho, jak by mohl vypadat., Že musí být tematický bylo celkem jasné. Vymýšlela jsem varianty od otevřenou knihu až po hřbety knih kolem dokola dortu. Vyhrál ale nápad s texty z knih. Trochu osobní a originální. Na jedlý papír jsme nechali natisknout úryvky z textů Rudiše, Hrabala a Kafky a pak už to šlo samo. A líbil se mu!

Jak už to tak bývá, naše narozeninové party nejsou tak úplně běžné. Skoro vždycky se hraje a zpívá, což nebyla ani tentokrát výjimka. Letos se ale ve spisovatelském koutku psalo na stroji. Protože to je věc, která děti jednoduše neomrzí. 
MiniAtom si užil náruč tety i babičky, což přidalo na jeho spokojenosti, Mládě svůj den prožil naprosto podle svých představ a Mini dělal návštěvníkům koncertu kávu. Je to ideální duo-muzikant a kavárník. 

Pořád si říkám, že těch jeho osm let uteklo nějak moc rychle. Umí být pěkně drzý, umí mi dát pusu a říct mi, že mě má rád...ale roste a dospívá šílenou rychlostí. Za pár let už nebude potřebovat mou maminkovskou náruč. Zvláštní pocit. Zatím si teda ještě jdu užívat to, že se za mě nestydí před kamarády a že mi sám od sebe jde dát pusu. Třeba mu to ještě nějakou dobu vydrží:-)



















čtvrtek 6. prosince 2018

Vánoce/Dopis Ježíškovi

Jak se to stane? V listopadu mi vždycky přijde, že je to všechno za hrozně dlouhou dobu. A pak najednou...čekáme na Mikuláše, čteme si vánoční knihy a především píšeme Ježíškovi. No jasně, bez toho přeci žádné Vánoce nemůžou být. Tedy alespoň u nás ne. Loni i letos už to bylo úplně o něčem jiném. Mládě píše dopis sám. Vlastně ne tak úplně sám. Samozřejmě společně s bráchou, který mu diktuje všechna svá vánoční přání a on je obětavě(někdy víc a někdy míň) zapisuje. Mini doplňuje svým vlastním obrázkem, aby Ježíšek přesně věděl, co má na mysli.

K psaní takového dopisu navíc patří pár důležitých věcí.
Ta první je zapálená svíčka. To tak nějak k adventu a atmosféře patří, takže nic moc nového. Vždycky dovolím jednu zapálenou svíčku doprostřed stolu a oni mají pocit, že jsou zase o něco "dospělejší". Jen je musím hlídat, aby někdo(Mini) neměl jeden ze svých dobrodružných nápadů a nechtěl papír decentně opálit. 

Káva. Nebo spíš dětská káva, jak říkají kluci. Ale ve skutečnosti tam není z kávy nic víc než hrneček a v něm našlehané mléko. Mají z toho takový malý rituál, asi jako když pijeme kafe my, rodiče. Tady se vážně není třeba ptát, kde to viděli. U nás. A tak jim to mlíčko rádi do hrnečků našleháme. Protože...proč ne?

Vánoce v Bullerbynu. Další věc, která u psaní nesmí chybět. Letos bych skoro zapomněla, ale Mládě se celkem rychle přihlásil sám. Děti z Bullerbynu miluju stejně, jako kluci a asi nás to ještě dlouho neomrzí. Posloucháme tedy Vánoční Bullerbyn jako audioknihu, pijeme kávu a "kávu" kluci si vyprávějí o dárcích, které si přejí a je z toho hezká chvilka, která končí rovnáním dopisu za okno. Ježíšek ho přeci musí vidět, to dá rozum.

Mimochodem...letos si kluci přáli, aby všichni byli zdraví, což mě potěšilo i dojalo. Zároveň se ptali Ježíška, jak že se má? A já jsem si říkala, že by vůbec nebylo špatné, kdyby tenhle dotaz i pěkné přání, zůstalo bez odpovědi. 
Zapojila jsem se do projektu Pohlednice od Ježíška a zkusila jsem si objednat Ježíškovský pohled pro kluky. Napsala jsem k nim vlastní text, vybrala obrázek a teď čekám, jestli klukům přijde překvapení a jak to celé bude vypadat. Mně se tenhle nápad dost líbí, sama jsem si vždycky přála, aby mi alespoň jednou přišla odpověď na můj dětský dopis. Nestalo se tak, ale teď to můžu splnit klukům. Jsem na to sama dost zvědavá! Píšete taky Ježíškovi? A už vám někdy odepsal zpět? 





úterý 4. prosince 2018

čteme/Veselé Vánoce

Je tu prosinec. U mě na blogu to, mimo jiné, znamená, že budu psát o vánočních knihách, které mě letos oslovují. V neděli jsme zapálili první svíčku na adventním svícnu, kluci vyplnili úkol z adventního kalendáře a Mládě měl najednou spousty vánočních dotazů. Jak to bylo přesně s Ježíškem, proč si dáváme dárky, jak se mohlo stát...
A já jsem letos objevila knihu, která dětem poodhalí Vánoce zase trochu jinak. Vlastně...úplně klasicky. Já osobně jsem z ní moc nadšená, protože jde o velmi hezky, vkusně a zajímavě zpracovanou záležitost. A proto je hned jako první v mých tipech. Veselé Vánoce-Vánoční zvyky a koledy.


pondělí 3. prosince 2018

Medvídě ve fusaku

Máme doma medvídě. To mě vždycky napadne, když balím mrně do medvědího overalu s ouškama a do fusaku k tomu. Tyhle "zimní" děti...Zkušenost mám už s Mládětem, který se narodil akorát tak do pěkných mrazů. Týden jsme nemohli ven a když už to vyšlo, neminulo nás oblékání do dvaceti vrstev. Tentokrát mi to přijde v hodně věcech podobné. Medvídě je sice v závěru vždycky dokonale spokojený, ale navléct ho do toho všeho...to chce občas pevné nervy. A to nepočítám, že starší dva kluci běhají kolem a většinou se  začnou oblékat, až když zvýším hlas.

Tentokrát jsme šli ale sami. Jedno dítě, v kočárku spící, dva rodiče a relativní chvilka klidu.
Za zmínku určitě stojí zavinovačka, ve které se MiniAtom nejen vozí v kočárku, ale v rámci zachovávání klidného spánku, jsme ji začali občas využívat i doma. Je to vlastně taková, docela multifunkční zavinovačka od značky Womar. Oproti klasickým fusakům má možnost zapnout pomocí patentek takovou "kapucu", což se mi moc líbí a mám pocit, že i miminku. Nevrtí se tolik a opravdu hned, jak se zachumlá do fusaku, tak usne. Můžu ho ale nechat i klasicky rozepnutý, což dělám hlavně doma. Na zadní straně jsou otvory na bezpečnostní pásy, takže ho nejspíš využijeme i do sporťáku, pokud se trefíme velikostně(absolutně nemám odhad na podobné věci, ale doufám, že ano!). Myslím si ale, že jí úplně v pohodě lze vzít do dětské sedačky. Rovnou píši, že jsme ale nevyzkoušeli. Naopak jsme ale po rozepnutí fusaku jednu část využili několikrát v sedačce/vajíčku při kratším přenášení venku jako deku s naprostou spokojeností. 

A protože spokojenost byla obrovská, tak jsem při jedné "krizi" vzala fusak do košíku na miminko a ono to...fungovalo! Místo pláče bylo spokojené broukání a  klídek. Neříkám, že stoprocentní a napořád, ale velmi mi to usnadnilo fungování. On je ten vnitřek tak měkoučký a semišový, že se vlastně ani nedivím tomu, že to má tak rád. Měla bych taky na jeho místě. 
Já jsem ocenila hlavně to, že je vlastně 3v1 a navíc skvěle vypadá. V poslední době jsem si podobné vzory oblíbila strašně moc, ale aby to nepůsobilo moc "dospěle", tak je na přední straně krokodýl.
Vlastně takový ideál. Hřeje, je modrý, není úplně prvoplánově dětský vzor, ale zároveň tam je zvířátko. Všichni spokojeni :-)