čtvrtek 7. března 2019

čteme/Tanec sněhové vločky

Zima už nás pomalu a nenápadně opouští, jaro se blíží. Vlastně se skoro dá říct, že už je za rohem. My jsme si k tomu loučení se zimou a sněhem vůbec, vybrali jednu tématickou knihu. Jmenuje se Tanec sněhové vločky a myslím si, že to byla vážně skvělá volba. Ani ne tak proto, že příběh je psán dvojjazyčně, ale především pro svůj jemný a dokonale vykreslený příběh, který nezahltí spoustou slov a potěší všechny začínající i pokročilé čtenáře. 


Tanec sněhové vločky/Dance of snowflakes

Oleg Chaklun
Julia Pilipchatina
nakladatelství Pierot

Je to vlastně velmi jednoduché a přitom tak silné. Prolnutí dvou světů. Toho dětského, ve kterém hraje hlavní roli malý chlapec a zimního, kde tančí sněhové vločky a žijí si svůj, docela krátký, život. Když se tyhle dva světy jednoho dne prolnou, je z toho krásný a maličko filosofický rozhovor mezi chlapcem a jednou z vloček, která se nechce rozpustit a on si ji, díky tomu, může prohlédnout na svém malém mikroskopu. Trochu melancholický příběh se ovšem skvěle rozvíjí a je podtržen opravdu nádhernou ilustrací. Na samém závěru je doplněn několika stranami, kde si děti mohou vybarvit obrázek(myslím, že na to se těší především Mini) a nebo namalovat svou vlastní, sněhovou vločku. Samozřejmě, že mě při výběru velmi lákal fakt, že kniha je psáno dvojjazyčně. Nicméně, zatím je tato kapitola uložena na později. Mládě je v anglickém jazyce teprve na samém začátku, ale věřím, že jednou pro něj právě podobné knihy budou mít velký přínos. A nejen pro něj.
Když se Oleg Chaklun po narození svých dětí rozhodl, že pro ně bude dělat něco krásného, byla to správná volba. Tanec sněhové vločky je totiž velmi vydařená!









středa 6. března 2019

Jarní prázdniny v Rokytnici


Jarní prázdniny. To je pořád ještě sníh, ale lyžování častokrát už jen ve svetru. Odpoledne, kdy není úplně hned tma a po lyžování si můžeme dát ještě procházku na Krakonoše a zpět. Pokud tedy máme ještě nějakou energii a pokud jí mají i děti. Letos se totiž z dětského pokoje ozývalo spokojené oddechování ještě dřív, než kdy předtím. Důvod byl prostý. Kluci už opravdu na lyžích stáli oba.

Jarní prázdniny jsou chvíle po obědě, kdy si můžete vypít kafe na terase a nepotřebujete rukavice ani čepici, protože slunce svítí a všechny naplňuje nadějí, že brzy už to všechno vypukne. Ale předtím si ještě užijeme těch pár jízd dolů a výhled na hory. Taky jsou to večery s pexesem, nebo Člověče, nezlob se! a malováním si vlaků a autíček. 

Nebo rána, kdy jsme na svahu úplně první, ještě než vůbec zapnou vlek. Tak tohle se nám dařilo i když už Mini neměl hodinu a lyžoval s Atomem. Prostě ráno je na horách nejkrásnější a když máte tři děti, tak je třeba využít toho, že jsou brzy vzhůru. Užili jsme si to tedy se vším všudy.  

I s únavou, která zaručeně musela přijít, s večerním vínem, s radostí z pohybu, unavenýma nohama i rukama(kočár, lyže, lyže...). Nikdo z nás se nenudil ani chvilku. A MiniAtom většinu pobytu venku zdárně prospal, takže jsme se u něj nějak zvládli vystřídat. Na společné lyžování si ještě nějaký ten rok počkáme. Zatím do lyžařského světa pořádně vypravíme Mini. Baví ho jezdit, naučil se zatáčet, má sílu i odhodlání, chce dohnat bráchu. Tak dlouho čekal a těšil se a je to tu! Jsem na něj pyšná. Vlastně na oba velké kluky. A budu i na toho nejmenšího, který si zatím na sníh a hory nenápadně zvyká. 

Jarní prázdniny jsou neochotné se loučení se sněhem a zároveň těšení se na zelené louky a teplo. Odjakživa z nich mám rozporuplný pocit, ale naučila jsem se užít si je, co to jde a nemyslet na nic dalšího. Takže jsem sjížděla kopce s Mládětem, fandila z dálky Mini, kterého většinu času učila moc šikovná instruktorka Ivanka. Vozila a houpala jsem MiniAtoma a čerpala energii ze sluníčka, která nám dopřávalo.

Odjíždět se mi nechce skoro nikdy. Tentokrát jsme ale museli, protože Mládě měl divadelní zkoušku a Atom naplánovaný odpolední běh. Neustále v pohybu, neustále na cestě, neustále něco podnikající. Nic se u nás nezměnilo.



pondělí 4. března 2019

9/52





Mládě na lyžích úplně bez komentáře. Lyžovali jsme spolu už loni a letos to bylo stejně dobré. Baví se tím, že se snaží mi ujíždět. Byl celou dobu hodně pyšný na bráchu, že už taky lyžuje a jezdí na vleku. Hodně ho podporoval, což mě potěšilo. Z hor odjížděl přímo na zkoušku, takže si ještě v autě opakoval scénář. Z lyží přímo pod světla a hrát. Ve 13:19 doma, ve 13:30 na zkoušce. Hektický život malého umělce. Premiéra se blíží, takže ještě jedna zkouška v sobotu ráno.

MiniMládě lyžuje! Je to prostě frajer. Na většinu pobytu měl domluvenou skvělou instruktorku Ivanku a spolu se naučili spousty věcí, základ tedy má. Podstatné je, že ho to opravdu moc baví a nebojí se sjet kopec a poslední den už jezdil vážně dobře.

MiniAtom byl skvělý. Prostřídali jsme se u kočárku, většinu času spal. Jednou proběhlo krmení pod sjezdovkou, jinak jsme to dávali všechno po příchodu domů. Jenom se mu úplně dobře nespalo, což dohnal během dne, ale já jsem to dohnala vlastně až po příjezdu domů. Ale všechno se dá nějak zvládnout. Když jsem měla jen Mládě, tak jsem si skoro neuměla představit, vzít na hory kočárek. Dneska mi to přijde jako samozřejmost. Zvládl to opravdu skvěle. Jsem ale zvědavá, co budu říkat další sezonu!

Netuším, jak se nám to povedlo, ale každý den jsme byli na svahu skoro první. Kluci si obouvali lyžáky a ještě ani nejezdil vlek. Fakt! Máme to sice kousek, ale...snídaně, obléct vrstvy oblečení, vrátit se napít(ještě jednou a ještě a čůrat), zabalit lyžáky, vytáhnout lyže a všechny děti dopravit na sjezdovku. Je to docela dost práce, takže jsem byla udivená, že jsme to pokaždé dali takhle. Vždycky když jsem se tam vyplazila, měla jsem chuť sundat bundu, tak šílené mi bylo vedro. Ale to k tomu asi patří. Vždycky si vzpomenu na tátu, jak jsme jezdili lyžovat a jak mě to jako dítě bavilo. A doufám, že je to baví taky tak!:-)

neděle 3. března 2019

video/únor 2019

Když jsem točila loňskou videochallenge, víc než kdy jindy jsem byla zvědavá na tu, která bude následovat. Už jsem nějak tušila, že nás bude o jednoho víc, ale ta představa byla taková zvláštní, v mlze...Navíc jsem z poverčivosti dlouho nechtěla nic prozradit. 

Tak už jsme tady. Náš únor v tom roce, který jsem si neuměla představit. Připomeňte mi prosím někdo, kdo to se mnou točíte, kolik let už to vlastně je? Nejsem schopna se dopočítat!

Tentokrát tedy tři děti, spousty zábavy, únavy i cest. A kafe samozřejmě! Vždycky když dám den po dni dohromady, nestačím se divit. Fakt jsme toho tolik stihli? No tak prý opravdu jo. 
Tady to máte, náš únor 2019 v několika minutách. Vlastně to zase nějak rychle uteklo.

A teď už(jako obvykle) se těším na jaro, na narozeniny MiniMláděte(blíží se!!) a vůbec na další dobrodružství!


pondělí 25. února 2019

8/52




Mládě měl jarní prázdniny. Vlastně oba kluci měli, takže jsme měli různorodý program. Lyžování, malování vodovkama, hry, nekonečné zkoušky s kapelou Chyťte to dítě, ale i učení, které dostal dopředu, protože jsme si jarní prázdniny trochu prodlužovali. Lyžování na Obřím Sudu bylo trochu dramatičtější, protože ho to z nějakého důvodu nebavilo, začátek byl těžký a únava ještě větší. Nakonec se sice trochu zakousl, ale nejspíš si šetří energii do Krkonoš.

MiniMládě má za sebou první opravdovou hodinu lyžování. Bylo to úplně jiné, než když se učil Mládě. Mini se nemohl dočkat, až obuje lyžáky a půjde to všechno zkusit doopravdy. Odhodlání bylo veliké a na jeho výkonu to bylo znát. Padal, vstával, učil se a pořád se usmíval. Ani náznak vztekání(novinka!) a únavy. Dokonce chtěl lyžovat ještě po skončení hodiny. Tuším, že z něj bude lyžař mnohem rychleji.

MiniAtom se snaží přetáčet, ale ještě to nedospělo do zdárného konce. Uvidíme, kdy se mu to defintivně povede. Sílu na to má, jen musí najít tu správnou techniku. Chápete to? To malé miminko, které se tuhle narodilo! Lyžování poměrně v klídku prospal, čerstvý vzduch a popojíždění, co víc si přát.


V pátek jsem už potřebovala být úplně sama. Ale opravdu úplně sama, protože prázdninový týden s vidinou dalších společných dnů na horách, byl lehce náročnější. Na víc jak dvě hodiny jsem se zašila do horké vany a neskutečně moc mi to pomohlo. Obětovala jsem sice čas na cvičení, ale bylo mi jasné, že tentokrát to nejde jinak. Pomohlo to dokonale. Mám pocit, že ty prázdniny jsou teď nějak náročnější :-))

pátek 22. února 2019

7/52





Mládě poslouchá Tata Bojs. A hodně! A denně řve ve zkušebně "Šagali, šagáli". Tak jo no. (když jsem ještě byla mladá a měla jsem nějaké pokusy o kapelu, říkali nám "Mardošovo sestry" tak nevím po kom to Mládě má :-))). Na Valentýna mi připravil krásné přání, vlastně bylo pro nás oba s Atomem, ale mě tak nějak dojalo, protože....všude tam byl vypsán můj věk. Ne, vůbec mě to neurazilo, není přeci důvod. Byla jsem ráda a přišlo mi to nejmilejší. (ale jen tak mimochodem, taky to znáte? Ještě včera, když někdo říkal "před dvaceti lety", znamenalo to pro vás "to jsem ještě nebyla na světě" a dneska, když to slyšíte, tak už víte, že před dvaceti lety jste byli v pubertě! Takže v očích dnešních puberťáků jste už nejspíš odepsaná stářeš!:-)))

MiniMládě byl původcem mé páteční krize. Nutně potřeboval vyprovodit bráchu do Skauta na kole. Musel mít opravdu hodně nutně batoh. V polovině cesty ho začaly bolet nožičky a odmítal cokoli. Zároveň chtěl s bráchou do klubovny, řítil se po hlavě do silnice(včas zadržet a spacifikován, ale stejně byl pláč). Pomohlo až když zahlédl oblíbenou a milovanou paní učitelku ze školky. Ještě mu tekly slzy, ale už se usmíval a mával. Jsou kvality, kterých asi nedosáhnu. Teda alespoň u svých dětí ne. Většinu týdne je hodný, vypráví co se stalo ve školce, s kým si hrál...chce si číst a jednou za čas to dopadne takhle kriticky. Všechno už je samozřejmě odpuštěno.

MiniAtom a jeho první běh s rodiči. Vezl se v běhacím kočárku(viz můj instagram) a skoro celé to prospal. Malý návrat k tomu, co dobře zná z břicha. Většinu času má dobrou náladu a usmívá se. Nenápadně už se snaží i otáčet, což je neuvěřitelné. Před chvilkou se přeci narodil! A teď jsou mu čtyři měsíce.

Úplně poprvé jsme s Atomem běželi spolu! Doba, kdy bych čekala já na něj, je dávno pryč. Mám co dělat a stejně nestíhám. Takže se všichni usmívali na něj a na kočárek a já tak půl metru za ním, uf, uf, doháněla co se dá. Ale budiž. Naběháno má a já jsem měla jistou, docela zásakdní pauzu, takže nárok (asi) ještě mám. Jaro mě trochu povzbudilo, ale v kombinaci se cvičením je to stejně celkem zápřah. V pátek jsem měla menší rodičovskou krizi, po které jsem neváhala objednat si ke kafi trochu vína. Jsou dny, které jsou fakt těžší a nám ty pátky úplně nejdou.

čtvrtek 21. února 2019

autorské čtení/Český ráj

Kniha Český ráj má pro mě jedno nesmazatelné plus. První polovinu jsem si totiž přečetla těsně před porodem a tu druhou už jako máma tří kluků. A přesně tohle jsem totiž na ty první dny potřebovala. Něco odlehčeného, něco co plyne a zároveň něco hodně vtipného. A to jsem našla v knize Jaroslava Rudiše. Nezbláznit se a zůstat ve čtenářském procesu, přesně to jsem potřebovala a přesně to jsem tu i našla. Ze začátku jsem si trochu zvykala na velmi specifický styl, který tahle kniha nabízí, ale byla to otázka několika stránek. Pak už jsem se vysloveně těšila na kluky ze sauny, kteří nemají jména. Místo nich jsou titulováni svými profesemi, sociálním statusem, případně jsou jinak specifikováni. Jo. bavilo mě to fakt hodně. Na nějaké poporodní smutky nebyl prostor, protože jsem se musela pořád některým historkám, které se fakt nedají vymyslet, jedině prožít. Ale tohle vlastně není hodnocení knihy. 

Chtěla jsem jen napsat, že ještě lepší než fakt, že si knihu sami přečtete, je situace, kdy vám ji přijede přečíst sám autor osobně. Teda ne mně samotné, ale plné knihovně posluchačů.
Jsem ráda, že se to celé povedlo, že se četlo, diskutovalo, podepisovalo a fotilo. Jaroslav mluvil nejen o Českém ráji, ale i o nové knize, která už za pár dní vyjde v němčině, přidal pár dalších saunových historek. Winterbergs letzte reise.
Rozhodně je se na co těšit!

Pro mě to ale nebylo jen čtení, ale i víno s Liškou, povídání si v kavárně (bez dětí) a spící MiniAtom v knihovně, který byl naprosto skvělý. Bála jsem se, aby se do čtení neprobudil a nechtěl se představit všem přítomným. Neudělal to a vesele se prospal až do deváté hodiny. Jeho první větši literární akce. Aby nebyl proti bráchům pozadu :-)




foto Nymburský deník

foto Nymburský deník

foto Nymburský deník


foto Nymburský deník



pondělí 11. února 2019

6/52



Mládě napsal pohádku, kde je hlavní postava dortík Rebel. Někdy si říkám, že to má fakt snadný. Pro všechny k narozeninám ve vteřině dokáže vymyslet a během odpoledne i sepsat příběh a má hotovo.
Všechno si poctivě skenuju a doufám, že to jednou prodám a koupím si dům na italské pláži, budu pít kafe a číst si jeho knihy. A teď zpět na zem a do reality za 3,2,1...

MiniMládě-a proč?! Stále dokola v kruhu. A proč? -A proč?! -Aaaa prooooč? Z části proto, že ho to opravdu hodně zajímá, ale jsou chvíle, kdy to opakuje čistě pro své pobavení a sleduje, jak už nevím, co na to všechno odpovídat. Taky mě docela slušně poráží v pexesu, musím prý víc cvičit.

MiniAtom je můj nejmenší hrdina, opravdu nejhodnější miminko. Zvládl se mnou čtení v knihovně, následně i část "afterparty" po čtení. Když je třeba, dělá mi obecenstvo i při cvičení, ale vzhledem k tomu, že je jeho pohyblivost ještě docela nízká, tak mi to vůbec nedělá problém. Asi mu to přijde jako vtipná záležitost, protože se většinu času tomu pohledu na mě hodně směje.

Odejít na chvilku od dětí(čti malá dovolená) s Liškou, povídat si bez prerušení(není to fáma, to prý fakt existuje!!:-)), dát si trochu vína, uvést čtení v knihovně...tak to bych měla. Trochu mě začíná unavovat, že se koukám na šatník plný krásných věcí a polovinu z nich si nemůžu vzít, protože kojení. Možná trochu ponorka, ale jen v tomhle smyslu. Jestli se na něco těším, tak na možnost vybrat si oblečení podle nálady a ne podle toho, jak dobře jdou ven vyndat prsa.

středa 6. února 2019

5/52




Mládě má za sebou vysvědčení, ale pololetní prázdninový den musel zůstat doma kvůli kašli. Nebezpečí naštěstí zažehnáno. Výstava Tata bojs se mu tak moc líbila, že nám možná právě začalo období poslouchání úplně (pro něj) nové kapely. 

MiniMládě byl se mnou po dlouhé době úplně, ale úplně sám. Žádný starší, ani mladší brácha. Mám pocit, že takhle to budeme muset dělat častěji. Prostřední děti to nemají zrovna nejjednodušší, ale slíbila jsem si, že tohle musím dodržet. Společné dny. Byl za to moc rád.

MiniAtom poprvé v Doxu a kupodivu to celé neprospal. Začíná zvedat nožičky tak, aby na ně vidět, směje se tomu. I když on se teď směje všemu a na všechny. Zatím celkem spokojené miminko, až na pár chvilek. 


Obchází nás nemoci, naštěstí se docela statečně držím(e), ale stejně to čekám tak nějak každou chvilku. Po dlouhé době jsem měla pocit, že se situace stabilizuje, že už v některých věcech umíme chodit. Možná na tom má podíl i fakt, že už se pohodlně vejdeme do auta všichni. Většinou mě z toho pocitu, že už to umíme, vyvedou mé vlastní děti do pěti minut po tom, co se v duchu plácám po rameni. A takhle je to pořád. Když se rozbrečí nejmenší a starší dva kluci se pustí do výměny názorů...je to ještě pořád velká "legrace". Ale držím se statečně. Nebo se o to snažím.

úterý 29. ledna 2019

4/52




Mládě aktivně pomáhal při přípravách na zabijačkový víkend, loupal česnek a dělal další pomocné práce. O víkendu si užíval sněhu se smečkou dětí. Večer pak předvedl dokonalý čtecí maraton pro malé kluky. Připravuje se na roli krále v pohádce, kterou budou hrát se ZUŠ, takže každou chvilku proběhne kolem a volá "nám je zima".

MiniMládě byl se mnou část týdne doma, aby se u něj nerozjelo něco víc, než kašel. Nebezpečí bylo naštěstí zažehnáno. Víkend užbyl ve znamení sněhuláků, hraní si s klukama a hlavně-přijel nejstarší brácha, což je pro Mini vždycky svátek a snaží si užít každou minutu(což je někdy dost náročné). Od pátku se moc těšil zpátky do školky. Snažím se s ním pilovat slova, která mu nejdou vyslovovat a mám pocit, že se opravdu výrazně lepší. 

MiniAtom byl na poslední kontrole kyčlí, hurá! Doprovodil mě i do knihovny a spokojeně odvezl na kočárku plakáty na nadcházející čtení. O víkendu se přepl do režimu "nejhodnější dítě na světě" a kdybych chtěla, tak o něm prakticky nevím. I díky tomu jsem zvládla krájet, míchat, nosit i špejlovat. Začíná si nenápadně broukat a pořád se na všechny usmívá. 

Mrazivý týden, zabijačka, spousty dětí a zvykání si na větší auto. Vlastně kecám, na takové věci si člověk zvykne neuvěřitelnou rychlostí. Vždycky, když máme doma čtyři děti, připadám si jako provozní nějakého malého penzionu(ručníky, povlečení, co chce kdo k večeři/snídani?). Ale vlastně mě to překvapivě nijak neničí, je to takový zvláštně pěkný pocit z toho, že máme full house. Až tu jednou budeme sami, bude to fakt divný. Někdy se sice těším, ale zároveň...však to znáte...

úterý 22. ledna 2019

Mít tři syny


Kolikrát jsem už chtěla začít psát nový článek a nakonec jsem seděla nad prázdnou stránkou, pila kafe a koukala z okna na strom? Nevím, mockrát! Měla jsem čas, prostor, měla jsem klid a...nešlo to. Protože bych musela začít psát všechny ty klišé o tom, jak jsem nikdy netušila, že jednou budu mít tři děti, že se mě každý ptá, jak to zvládám a nebo jestli MiniAtom nezlobí. Ono ale začít přiznáním, že mi dlouho nešlo nic vymyslet, je taky takové klišé, stokrát omleté. Něčeho se ale chytit musím, že jo!

Mám tři děti. Tři syny. V mém případě si myslím, že příroda přesně ví co dělá, protože jsem od svých šestnácti let přesvědčena, že bych neuměla vychovat dceru. S největší pravděpodobností jde o nějaký silně zakořeněný pocit z dětství a puberty, kdy spousty věcí nebylo úplně ideálních. Neměla jsem žádný ženský vzor. Měla jsem sama sebe a upřímně řečeno, dost jsem se v tom plácala. Mám pocit, že mi část vzpomínek, kde si běžně holky povídají si s maminkou o důležitých holčičích věcech, někdo přečmáral černou barvou. Nic takového prostě neexistuje. Snažila jsem se stokrát uchopit a zachytit ten pocit. Jaké to asi může být? Nevím. 

Když se vdávala jedna z mých nejbližších kamarádek a před odjezdem na obřad jsem si s ní a její maminkou připíjela šampaňským, sevřelo se mi srdce, protože...takhle to asi má vypadat. Nejde o přípitek, jde o souznění o vědomí, že máma je tu vžycky pro nás, že pochopí, vysvětlí i že nás možná někdy naštve. Ale je to máma. Vychoval mě táta a dělal to, jak nejlíp uměl. Ale jsou věci nahraditelné a věci, které nezaplácnete ničím. Asi nikdy. Ale ty vzory, ty jsem si nakonec našla tak jako tak. I když to trvalo. Máme/měli jsme v rodině spousty obdivuhodných, skvělých a statečných žen. Na přání, mít dceru, jsem si ale nikdy netroufla. 

Mám tedy tři krásné, zdravé, hodné a někdy zlobivé syny. Miluju je všechny úplně stejně i když na začátku si člověk neumí představit, že tu lásku dokáže nějak rozdělit. Ona se ale nedělí, je jí prostě jenom čím dál víc. Fascinující úkaz. 
Jsou stejní a přesto tolik jiní. Starší dva bráchové se aktuálně stále dokola škádlí, občas se umí poprat kvůli úplnému nesmyslu, ale vždycky jeden druhého chrání, jeden na druhého myslí a když zrovna nejsou spolu, tak potom vítání nemá konce. Spojuje je i velké láska k miminku. A pak mi z toho škádlení, když už mám pocit, že mi praskne hlava, přijdou říct, že vymysleli společnou "knížku". Převypráví mi o čem bude. A že to budou psát a kreslit spolu. 
MiniAtom je ve fázi poznávání světa. Na bráchy reaguje skvěle, dokonce líp, než jsem čekala. Usmívá se na ně, hned jak je vidí. Čeká na jejich legrace i na to, až mu přijdou dát pusu. Bratři v triku!

Jestli něco nějak zvládám, nebo nezvládám, asi není otázka úplně na mě. Jak se mi tak dny míhají před očima(někdy doslova), tak se snažím nějak fungovat. Vždycky jsem měla takovou zvláštní představu, že tři děti jsou peklo. Nejsou. Výraznější rozdíl mi přišel, když se narodil MiniMládě. Byl to zvláštní pocit, mít najednou dva. Teď prožívám takové dejavu, protože jsou si všichni tak podobní.
Je to jízda. Zvláštní, krásná, zmatená a rychlá. Snažím se nevnímat připomínky o tom, že už nikdy nebudeme sami. Nic nekončí, všechno to teprve začíná(prosím, tím nemyslím, že si těch dětí pořídíme ještě pět:-). Těším se na první větší výpravu. A pak dám vědět, jak to šlo. Protože jestli si někdo myslel, že přestaneme vandrovat...tak se spletl :-) 

pondělí 21. ledna 2019

3/52




Mládě občasně už sám vylétá z hnízda. Fotka je pořízena po návratu z výpravy do Jičína. Naprostá spokojenost(až na to, že teda ve své roztržitosti zapomněl ručník a plavky s sebou taky neměl:-). Ale byl v TÉ sauně, o které strejda Jára napsal, takže zážitek samozřejmě. Zkoumá a kreslí auta, pořád dokola řeším detaily a má milion a jeden odborný dotaz. A učí se na svou první roli. Bude hrát krále, takže jsem na něj moc zvědavá.

MiniMládě s námi část soboty trávil bez Mláděte a myslím, že si to hodně užil. Především proto, že mu nikdo neskákal do řeči a všechno co nám chtěl povědět, jsme si vyslechli. Stále starostlivě chodí kolem brášky a často ho vyžaduje vyndat z košíku a pusinkovat. Je to drsoň. Zatímco Mládě má úraz a hned se polituje, se všemi prodiskutuje diagnózu a ještě za týden zranění cítí, tak Mini se otřepe a ve většině případů hlasí "dobrý, nebolí" a běží dál. Jasoň a Drsoň :-))

MiniAtom má a sebou Vítání občánků. Celé to proběhlo neuvěřitelně klidně. Tak moc klidně, že jsem z toho byla sama překvapená. Velkou zásluhu na tom má paní učitelka ze školky, ze které MiniMládě nemohl spustit oči. Jako dáreček od knihovny dostal knížky ze skvělého projektu Bookstart! Je to prostě literární mrně :-) 

Stále cvičím. Je to někdy trochu náročnější, někdy to jde vyloženě silou vůle. Ale nepolevila jsem. Cítím se ale mnohem, mnohem líp což je zásadní důvod, proč tohle všechno dělám. Takže v pořádku. Vítání občánků...třikrát ty stejné prostory, lidé i projev. Kytička a fotky. Tentokrát jsem si sundala gumičku na ruce, protože dvakrát jsem na to zapomněla. Tak letos jsem zapomněla na sportovní hodinku. K sukni. Ale co bych pro své děti milované neudělala. Jednou se tomu budou tlemit, jak to bylo trapný. Já to znám...já to moc dobře znám. Takže se nemůžu ptát, po kom to mají:-))

pondělí 14. ledna 2019

2/52




Mládě nacvičuje v dramaťáku roli krále, prý se mám na co těšit. Nemá rád matiku(vůbec netuším, po kom by to mohl mít!:-) a musí se jí i přes to věnovat víc, než by asi sám chtěl. Občas se u toho šíleně vzteká, naštvaně odchází(taky netuším, po kom by to tak mohl mít!). Před spaním si poslouchá svou vlastní hudbu, protože Ježíšek mu donesl přehrávač. Aktuálně vede Bowie a to bych si tak nějak tipla, že vím odkud má :-)

MiniMládě je zvíře a jeho geniální nápady nemají konce. Třeba natřít a vyleštit pořádně dřevěnou podlahu krémem pro miminko, což je jeden z těch klasických vtipů. Taky mi ale otevřel úplně nový krém od Ježíška a natřel mi s ním lampu na nočním stolku. Já to nechápu! Proč si to alespoň nenamazal na svůj obličej. Jsou to občas infarktové stavy. Ale miluje brášku a vždycky když přijde ze školky, první co potřebuje vidět je právě MiniAtom. Má rád i Mládě, ale tam je to o různém pošťuchování a škádlení se, takže velmi proměnlivé.

MiniAtom si začíná všímat svého okolí mnohem víc, než dřív. Občas si ožužlává ruce, usmívá se na všechny kolem a na slunci vypadá(stejně jako MiniMládě v jeho věku)jako zrzek. Po prvotním pláči si zvykl na vodu a moc rád se koupe, takže mu bráchové už naplánovali letní kurz plavání v bazénu.


Náročný týden za mnou a jedeme dál. Začala jsem konečně naplno cvičit. První dva dny jsem toho chtěla nechat a být navždy taková, jaká jsem teď. Ale pak mi došlo, že by mi to chybělo a že je lepší překonat to hned. Bolelo to. Ani ne tak svaly jako fakt, že jsem některé cviky nestíhala tak, jako dřív. Tělo prý má ještě nárok, jsem na sebe asi moc přísná. Ke konci týdne jsem ze sebe měla mnohem lepší pocit, takže doufám, že to bude trvat i dál. Taky se pomalu vracím k nějaké drobné práci, sama jsem zvědavá, jak to dopadne...

neděle 13. ledna 2019

Knižní nadílka

Před Vánoci jsem mnohým z Vás odpovídala ohledně knižních tipů. Bohužel to bylo asi to jediné, co jsem na tohle téma stihla a docela dost mě to mrzí. Každý rok se totiž snažím dětem vybírat co nejkrásnější a nejzajímavější knihy. Nejen mým, ale i dětem v mém okolí. Letos...tady vlastně loni!!(kdo s tím taky má pořád problém?:-) se mi sešla pěkná sbírka a já jsem měla ten dobrý nápad a udělala jsem si fotku. Díky tomu tedy můžu napsat zpětně o tom, které knihy našly děti pod stromečkem. K některým se ještě určitě vrátím v samostatných článcích, protože si zaslouží více prostoru. Zatím tedy alespoň takhle.



Klapy Klap
Madalena Matoso

V září jsem na Tabooku potkala úžasnou, rozesmátou a krásnou Rosu Mitnik. Nejen, že mi svou pozitivní náladou vykouzlila úsměv na tváři po zbytek dne, ale ještě mě navedla na tuhle knihu. Klapy Klap! Tahle kniha od portugalské ilustrátorky Madaleny Matoso mě dostala. Originalitou, vtipem, barvami a provedením. Stačí trochu fantazie a dají se s ní dělat naprosto dokonalé kousky. A u nás o fanzatii není nouze, takže jsem sama zvědavá, co kluci vykouzlí. Po otevření a zavření knihy se totiž lidé zdraví, klepou na dveře, cvičí a hrají na hudební nástroje, nebo pečou toust! A taky si dávají pusu, což Mládě v poslední době velmi prožívá a strašně moc se tomu směje.
„KLAPY KLAP nepotřebuje baterky ani zásuvku. Jen tvoje ruce a tvoji hlavu.“ píše se na zadní straně a já mohu jedině souhlasit. Vydalo nakladatelství Baobab.


Milo´s Black and white animals
Rowena Blyth

Kontrastní leporelo, které jsem letos vybrala pro MiniAtoma. Budou mu tři měsíce, na klasické leporelo je ještě brzy a tohle se mi líbilo už před jeho narozením. Tak jsem se rozhodla ho vyzkoušet. Tedy zkoušíme to společně. Uvnitř jsou milé ilustrace se zvířátky. Není to klasická harmonika, ale obyčejné "listy", ale zatím to ničemu nevadí. Rozměrově je tak akorát, aby s ní mohl časem sám manipulovat podle svého, takže ideál. Určitě se nedá říct, že nějak aktivně "čteme" ale občas ho nějaký obrázek zaujme a dlouze ho zkoumá. Jsem zvědavá, jestli a jak to bude pokračovat. Já už přemýšlím o dalších knihách s Milem. Vydalo Fourth Wall Publishing.


Rok ve školce
Przemyslaw Liput

Poměrně známá věc od nakladatelství Host. Blíže jsem o ní psala před pár měsíci tady. Tahle ale patří Dankovi a jsem moc zvědavá, jak se mu bude líbit. Školku totiž zná víc, než dobře. Jak by taky ne, když jeho máma není jen tak obyčejná máma, ale taky paní učitelka. Jestli se u nás něco prohlíží opravdu denně, je to právě Rok v...a školka zatím asi vede úplně nejvíc. Stále je co hledat a stále nacházíme nové a nové drobnosti. A nejlepší samozřejmě je, když jsou děti ve školce večer v maskách.

Rok na venkově
Magdalena Kozieł-Nowaková

Po úspěšném Roce v lese a ve školce jsme pořídili pro Mini i třetí z této serie Rok na venkově. Dost jsem se na ní těšila, přeci jen něco nového po neustálém prohlížení "školky". Pravda je, že venkov jsme zatím otevřeli jen párkrát. Dost dobře nevím, jestli ho zklamala ilustrace, nebo se na ty předchozí dvě tolik upnul. Obrázky nejsou tak jemné a srozumitelné, jako v předchozích dvou knihách. Tím samozřejmě nechci říct, že jsou špatné, jen ho zatím dostatečně nezaujaly. Ještě tomu ale určitě dáme šanci. Myslím, že si cestu i k téhle nakonec najde.

Ptáček a lev
Marianne Dubuc

Další z řady knih, které máme doma načtené, naprohlížené a naše nadšení posíláme dál. Ptáček a lev z nakladatelství Labyrint jsem vybrala pro kamarádčina syna. Je to taková záležitost pro menší děti, které už úplně nebaví leporela, ale zároveňe nemohou být zahlceny spoustou slov a složitým příběhem. V našem případě i pro začínající školáky, kteří zdolávají své první čtenářské mety(Mládě loňský rok). V jednoduchosti je největší síla a tady to dokonale platí. Ptáček a Lev velmi jemně vypráví o soucitu, loajalitě, přátelství, trpělivosti, stejně jako o tom, jak utíkají roční období. Je to nádhera. A kdo jiný by měl naše děti učit o přátelství, než my svým příkladem a knihy!
Přečteno sice za chvilku, ale pohlazení po duši je k nezaplacení, takže...


Levou zadní
Mariana Tutschová

Žil byl....bílý králík s černými oušky, který se jmenoval Bobeš. A tenhle Bobeš se jednoho dne vydal na dobrodružnou výpravu za pokladem v podobě mrkvového pole.  Nebude přeci celý život žrát jehličí s pískem jako jeho otec, to dá rozum!
Odvážný Bobeš, kterému ve skutečnosti pod srstí tluče statečné srdce rytířského jména Lancelot, medvěd vegetarián, kamarádka kosatka a papoušek, který se odhodlá určovat svůj vlastní osud. To jsou hlavní postavy příběhu Levou zadní Mariany Tutschové, který ukazuje, že odvaha, spolupráce a ochota pomáhat druhým, vede nejen k vysněnému cíli, ale také k čistému svědomí a především k pevnému přátelství. Vyprávění s jasnou pointou, je ozvláštněno řadou frazémů, jejichž význam vtipně vysvětlují texty a kresbičky umístěné na každé dvoustraně. Ustálená slovní spojení navíc autorka výtvarně pojala s důrazem na absurditu doslovného vyznění.  Zvlánete přečíst a pobavit se, levou zadní, na to vemte jed ;-)
Vydalo nakldatelství Labyrint.

středa 9. ledna 2019

Šťastné a veselé po Vánocích

Aneb střípky z našich Vánoc, které kolem mě prolétly tak rychle, že jsem si sotva stačila dát svařák, rozbalit dárky a sníst trochu cukroví, které mi děti nechaly. Zjistila jsem, že nejlepší je, nic si nemalovat a nebo dokonce plánovat. Ono to všechno dopadne dobře a ještě k tomu bez stresu. V říjnu jsem si myslela, že nic nezvládnu, nestihnu, nepřipravím, dokonce ani neupeču. Tak tedy...zaručeně jsem nezvládla nijak extra-speciálně uklidit, nepřipravila jsem všechno, co by se nejspíš mělo. Stihla jsem ale upéct dobré cukroví-protože letos jsem už měla dva skvělé pomocníky. Dokonce jsem stihla i trochu výzdoby, protože atmosféra musí být, a párkrát jsem i zapálila vonný olej v aromalampě(přesně vím, že se Atom teď šklebí, když to čte:-), poslouchala koledy a hlavně, hlavně jsem stihla s klukama plnit jejich adventní úkoly a to bylo vlastně to nejvíc. Připravili jsme sušenky pro ptáčky, pili jsme kakao, hráli hry a byli spolu. Alespoň chvilku jsme se zastavili a užili si maličko klidu. A tak to přeci všechno má být ne? Chtěla jsem jen uvést na pravou míru, že klidu jako klidu v rámci možností, protože tři děti a klid už zavání jistým oxymoronem, že jo. 

Štědrý den je u nás dnem, kdy se nesmí uklízet, ráno se spěchá po schodech dolů, jestli opravdu máme stromeček a snídá se vánočka. Díváme se na pohádky a děti jsou netrpělivé, takže je několik karambolů, ale Ježíšek už je určitě někde blízko. Takže kluci vyhlížejí z okna, zkoumají každý stín a řeší, jestli už se náhodou něco neděje. A ono se to kouzlo vždycky stane. Pouštíme skořápky na vodu a nesmí chybět rockové koledy v podání kluků. Bez toho by to asi fakt nešlo!

Jestli si neumím bez něčeho představit Vánoce, tak je to setkání s mou rodinou. Na to se těším vždycky moc. Jsme prostě všichni podobně naladěni, máme si pořád co říct(nahlas samozřejmě:-), rodinné vtipy i historky prostě MUSÍ proběhnout. Nová generace už nám navíc zdárně dorůstá a je to o to větší zábava. Tentokrát jsme měli celé předávání dárků okořeněné videohovorem do Thajska, kde si Vánoce užívali táta s Ivanou. Dva úplně odlišné světy.  Letos přišel Ježíšek zase na zahradu. Takové předávání dárků venku, má svoje obrovské kouzlo. Já tohle zažít jako dítě, jistě na to dlouho vzpomínám. 

Ještě tu máme naše narozeninové dítko. Danek. Jeho třetí narozeniny si žádaly dort a protože jsem nejhodnější teta ever a můj synovec je skoro jako můj vlastní chlapeček, upekla jsem mu borůvko-ostružinový dort. Myslím, že byl docela překvapený. Pořád si nemůžu zvyknout, že jsou mu už tři roky. Za deset let se budu sice dojímat taky, ale už pro něj zraučeně budu trapná:-))

Na Silvestra jsme zmizeli na chalupu. Stihli jsme trochu sněhu, stavění iglů, Silvestrovskou proházku i tu Novoroční po Táboře, která nás pěkně vypekla. Nebo spíš vyšplouchla. Zmokli jsme, ale stejně jsem byla ráda, že jsem se tam mohla s MiniAtomem projet po mých oblíbených uličkách. Jestli jsem si myslela, jak moc rychle mi utíká čas, tak rok 2018 byl jako z rychlíku. Jsem moc zvědavá, co přinese ten další. Na Instagramu jsem psala, že předsevzetím letos mám. Tak doufám, že to všechno dodržím.


pondělí 7. ledna 2019

1/52




Mládě se zapojil do Tříkrálové sbírky. Potěšilo mě, že chce dělat něco dobrého a vnímám rozhodnutí, chodit do skauta, jako jedno z těch dobrých.

MiniMládě miluje knížku Podivuhodné vyprávění bývalého piráta Kolíska. Čteme jí opravdu denně a myslím, že ji budeme všichni brzy umět přednést z paměti.

MiniAtom si užívá klidu a spánku! Jakmile jsou starší bráchové ve škole a školce, tak většinou dospává, protože ho jinak zrovna moc nenechají.


Nový rok jsme přivítali na chalupě s trochou sněhu i deště. Snažím se kličkovat, stíhat všechno a zároveň se úplně nezbláznit. V pátek jsem pobíhala od půl dvanácté s přestávkami(oblékat děti, svlékat děti cca 4x)do šesti ve sněhu a přežila jsem. Bez nosítka bych ale byla nejspíš vážně ztracená.