středa 9. ledna 2019

Šťastné a veselé po Vánocích

Aneb střípky z našich Vánoc, které kolem mě prolétly tak rychle, že jsem si sotva stačila dát svařák, rozbalit dárky a sníst trochu cukroví, které mi děti nechaly. Zjistila jsem, že nejlepší je, nic si nemalovat a nebo dokonce plánovat. Ono to všechno dopadne dobře a ještě k tomu bez stresu. V říjnu jsem si myslela, že nic nezvládnu, nestihnu, nepřipravím, dokonce ani neupeču. Tak tedy...zaručeně jsem nezvládla nijak extra-speciálně uklidit, nepřipravila jsem všechno, co by se nejspíš mělo. Stihla jsem ale upéct dobré cukroví-protože letos jsem už měla dva skvělé pomocníky. Dokonce jsem stihla i trochu výzdoby, protože atmosféra musí být, a párkrát jsem i zapálila vonný olej v aromalampě(přesně vím, že se Atom teď šklebí, když to čte:-), poslouchala koledy a hlavně, hlavně jsem stihla s klukama plnit jejich adventní úkoly a to bylo vlastně to nejvíc. Připravili jsme sušenky pro ptáčky, pili jsme kakao, hráli hry a byli spolu. Alespoň chvilku jsme se zastavili a užili si maličko klidu. A tak to přeci všechno má být ne? Chtěla jsem jen uvést na pravou míru, že klidu jako klidu v rámci možností, protože tři děti a klid už zavání jistým oxymoronem, že jo. 

Štědrý den je u nás dnem, kdy se nesmí uklízet, ráno se spěchá po schodech dolů, jestli opravdu máme stromeček a snídá se vánočka. Díváme se na pohádky a děti jsou netrpělivé, takže je několik karambolů, ale Ježíšek už je určitě někde blízko. Takže kluci vyhlížejí z okna, zkoumají každý stín a řeší, jestli už se náhodou něco neděje. A ono se to kouzlo vždycky stane. Pouštíme skořápky na vodu a nesmí chybět rockové koledy v podání kluků. Bez toho by to asi fakt nešlo!

Jestli si neumím bez něčeho představit Vánoce, tak je to setkání s mou rodinou. Na to se těším vždycky moc. Jsme prostě všichni podobně naladěni, máme si pořád co říct(nahlas samozřejmě:-), rodinné vtipy i historky prostě MUSÍ proběhnout. Nová generace už nám navíc zdárně dorůstá a je to o to větší zábava. Tentokrát jsme měli celé předávání dárků okořeněné videohovorem do Thajska, kde si Vánoce užívali táta s Ivanou. Dva úplně odlišné světy.  Letos přišel Ježíšek zase na zahradu. Takové předávání dárků venku, má svoje obrovské kouzlo. Já tohle zažít jako dítě, jistě na to dlouho vzpomínám. 

Ještě tu máme naše narozeninové dítko. Danek. Jeho třetí narozeniny si žádaly dort a protože jsem nejhodnější teta ever a můj synovec je skoro jako můj vlastní chlapeček, upekla jsem mu borůvko-ostružinový dort. Myslím, že byl docela překvapený. Pořád si nemůžu zvyknout, že jsou mu už tři roky. Za deset let se budu sice dojímat taky, ale už pro něj zraučeně budu trapná:-))

Na Silvestra jsme zmizeli na chalupu. Stihli jsme trochu sněhu, stavění iglů, Silvestrovskou proházku i tu Novoroční po Táboře, která nás pěkně vypekla. Nebo spíš vyšplouchla. Zmokli jsme, ale stejně jsem byla ráda, že jsem se tam mohla s MiniAtomem projet po mých oblíbených uličkách. Jestli jsem si myslela, jak moc rychle mi utíká čas, tak rok 2018 byl jako z rychlíku. Jsem moc zvědavá, co přinese ten další. Na Instagramu jsem psala, že předsevzetím letos mám. Tak doufám, že to všechno dodržím.




















2 komentáře:

  1. Jani, já mám tebe a tu tvou partu tak ráda ❤️

    OdpovědětVymazat
  2. Máš krásné pyžamo-domácí kalhoty<3 Nadílka venku je prostě BOŽÍ!<33

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)