pondělí 25. března 2019

12/52

Mládě je ostříhaný! Už jsem se na to skoro nemohla dívat, nějak rychle mu to dorostlo a ve škole si tak často házel patkou, že dostal malou poznámku(během vyučování háže patkou:-)). Teď si zase naopak zvykám na to, jak má ty vlasy krátké. On je ale spokojený, nebo se tak tváří.

MiniMládě měl ve školce prima týden. V pondělí slavil narozeniny, do školky přinesl dort a děti mu zpívaly narozeninovou písničku. V úterý se konal lesní karneval, na který šel za lišku a hodně se na něj těšil. Začal jezdit na kole a.... už jezdí! Bez koleček, prostě to nějak šlo. Já jsem říkala, že by to mohlo dopadnout jako na lyžích a nebyla jsem daleko od pravdy. Fakt!

MiniAtom si v týdnu, kdy jsem nemocná vybral jeden ze svých nespacích večerů. Trochu si myslím, že cítil, jak mi není dobře a vyváděl. Atom si ho vzal dolů do košíku, protože já jsem opravdu nemohla víc, než zavřít oči pokusit se neudusit. Dole usnul a dal mi pár hodin odpočinku. Uf...Jinak je to ale úplně nejhodnější miminko. Docela dobře si zvykl na oběd. Já trochu hůř na to, že to není už to malé nejvoňavější miminko. Ale to je život.


A já? Já jsem v pondělí přes den ušila kostým pro MiniMládě do školky, sebrala jsem zbytek svých sil a doplazila se do postele. A tam jsem vydržela po odpoledních skutečně celý týden. Ani teď to ještě není žádná výhra. Venku jsem byla v  chvilku v sobotu kvůli medvědímu česneku(roste!) a v neděli, protože jsme měli s Atomem výročí deset let.
Deset let jsme spolu a vůbec to tak tehdy nemuselo být! Taky vám to všechno tak utíká?
Docela vtipně jsem v tu chvíli dočetla knížku Na co Alice zapomněla, kde hlavní hrdinka zapomene deset let svého života poté, co má v tělocvičně úraz. Kdo nečetl, doporučuji.




pondělí 18. března 2019

11/52

Mládě po delší době odjel na víkendovou skautskou akci. Moc se těšil i když batoh měl skoro tak těžký, jako on sám. Bez ustání si pročítá Levou zadní. Když jsem mu jí objednávala, tak jsem tušila, že ho bude bavit. Ale že takhle? Tak s tím jsem nepočítala ani já. Kromě čtení už je tu zase doba, kdy přijde domů a ze všeho nejvíc chce jít kutat něco na zahradu. Být doma je pro něj trest.

MiniMládě a jeho oslava narozenin. Třikrát hurá. Vláčkový dort se (snad) povedl a on si to užil se vším všudy. Celý víkend mu chyběl brácha. V týdnu se denně pohádají o místo na gauči a pak je sobota bez bráchy najednou šílená nuda. Dokonce spal v bráchovo posteli, aby mu nebylo tak smutno. A to kolo skutečně dostal, takže teď hurá jezdit!

MiniAtom se každý den těší, až přijdou bráchové. Jakmile je slyší začne se smát a rozhazovat rukama. Rád poslouchá Mláděcí čtení, vydrží takhle docela dlouho sami. Snaží se přetáčet na bříško, docela aktivně. Čekám každým dnem, kdy se to povede a on se opravdu přetočí.


Začala jsem cvičit na diastázu. Ano, i já. Prostě tam je. Vlastně to nejsou nijak náročné cviky, ale stejně jsem si na ně ještě úplně nezvykla. Doufám, že se tělo dá brzy dohromady. V pátek jsem odvedla Mládě na sraz skautů a sama jsem sedla na vlak směr Poděbrady, abych navštívila nejdražší Elilínu. V nekojících šatech. Znáte ten pocit, když někam můžete vyrazit v šatech u kterých nemusíte řešit kojení? Panebože! Taková očista u vína. Od soboty do neděle přípravy na kinderparty. Dort, návěstidla, MiniMládě...Všechno se tu dočtete!


pondělí 11. března 2019

10/52

Mládě má po premiéře. Uf! Když jsem se ho odpoledne před začátkem ptala, jak se cítí odpověděl mi "bázlivě". U něj velký nezvyk, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Druhý den odjeli na divadelní soutěž, takže spousty nových zážitků a informací. Jedno z nejhezčích společných rán za poslední dobu jsme si udělali právě před odjezdem na soutěž. V klidu jsme se nasnídali, hráli jsme pexeso, povídali si a včas a bez stresu, jsme vyrazili pěšky na nádraží, kde byl sraz malých divadelníků. Sice nic nevyhráli, ale byl to pro něj velký den, plný zážitků. 

MiniMládě...je pro Mládě velká podpora. Půl dne ho pošťuchuje, aby ho pak před představením chytl za ruku a celou dobu mu držel palce. Vždycky mě dojmou. S blížícími se narozeninami se zase o kousek víc rozmluvil, což mě moc těší. A přeje si jezdit na kole, jako brácha. Trochu doufám, že to bude jako na lyžích. Tedy, že mu to půjde úplně samo.

MiniAtom začal s první uvařenou mrkví. Opravdu už je tak velký! První výraz byl sice stylově, po vzoru bráchů "děláš si srandu ze mě?", ale postupně se všechno srovnává a myslím, že mu i chutná. Pořád se usmívá a bráchovo vystoupení zatím spokojeně prospal v šatně. Žádný stres přece!

Vyhradila jsem si čas, který nutně musím trávit s knihou. Neskutečně moc mi to chybělo a při kojení jsem měla sklony šilhat nenápadně do telefonu. Tak tomu je konec. Vlastně dělám podobných věcí několik. Jsou plány, které zatím zůstávají v hlavě a musím se na ně dostatečně připravit. Doufám, že mi to vyjde. 

čtvrtek 7. března 2019

čteme/Tanec sněhové vločky

Zima už nás pomalu a nenápadně opouští, jaro se blíží. Vlastně se skoro dá říct, že už je za rohem. My jsme si k tomu loučení se zimou a sněhem vůbec, vybrali jednu tématickou knihu. Jmenuje se Tanec sněhové vločky a myslím si, že to byla vážně skvělá volba. Ani ne tak proto, že příběh je psán dvojjazyčně, ale především pro svůj jemný a dokonale vykreslený příběh, který nezahltí spoustou slov a potěší všechny začínající i pokročilé čtenáře. 


Tanec sněhové vločky/Dance of snowflakes

Oleg Chaklun
Julia Pilipchatina
nakladatelství Pierot

Je to vlastně velmi jednoduché a přitom tak silné. Prolnutí dvou světů. Toho dětského, ve kterém hraje hlavní roli malý chlapec a zimního, kde tančí sněhové vločky a žijí si svůj, docela krátký, život. Když se tyhle dva světy jednoho dne prolnou, je z toho krásný a maličko filosofický rozhovor mezi chlapcem a jednou z vloček, která se nechce rozpustit a on si ji, díky tomu, může prohlédnout na svém malém mikroskopu. Trochu melancholický příběh se ovšem skvěle rozvíjí a je podtržen opravdu nádhernou ilustrací. Na samém závěru je doplněn několika stranami, kde si děti mohou vybarvit obrázek(myslím, že na to se těší především Mini) a nebo namalovat svou vlastní, sněhovou vločku. Samozřejmě, že mě při výběru velmi lákal fakt, že kniha je psáno dvojjazyčně. Nicméně, zatím je tato kapitola uložena na později. Mládě je v anglickém jazyce teprve na samém začátku, ale věřím, že jednou pro něj právě podobné knihy budou mít velký přínos. A nejen pro něj.
Když se Oleg Chaklun po narození svých dětí rozhodl, že pro ně bude dělat něco krásného, byla to správná volba. Tanec sněhové vločky je totiž velmi vydařená!









středa 6. března 2019

Jarní prázdniny v Rokytnici


Jarní prázdniny. To je pořád ještě sníh, ale lyžování častokrát už jen ve svetru. Odpoledne, kdy není úplně hned tma a po lyžování si můžeme dát ještě procházku na Krakonoše a zpět. Pokud tedy máme ještě nějakou energii a pokud jí mají i děti. Letos se totiž z dětského pokoje ozývalo spokojené oddechování ještě dřív, než kdy předtím. Důvod byl prostý. Kluci už opravdu na lyžích stáli oba.

Jarní prázdniny jsou chvíle po obědě, kdy si můžete vypít kafe na terase a nepotřebujete rukavice ani čepici, protože slunce svítí a všechny naplňuje nadějí, že brzy už to všechno vypukne. Ale předtím si ještě užijeme těch pár jízd dolů a výhled na hory. Taky jsou to večery s pexesem, nebo Člověče, nezlob se! a malováním si vlaků a autíček. 

Nebo rána, kdy jsme na svahu úplně první, ještě než vůbec zapnou vlek. Tak tohle se nám dařilo i když už Mini neměl hodinu a lyžoval s Atomem. Prostě ráno je na horách nejkrásnější a když máte tři děti, tak je třeba využít toho, že jsou brzy vzhůru. Užili jsme si to tedy se vším všudy.  

I s únavou, která zaručeně musela přijít, s večerním vínem, s radostí z pohybu, unavenýma nohama i rukama(kočár, lyže, lyže...). Nikdo z nás se nenudil ani chvilku. A MiniAtom většinu pobytu venku zdárně prospal, takže jsme se u něj nějak zvládli vystřídat. Na společné lyžování si ještě nějaký ten rok počkáme. Zatím do lyžařského světa pořádně vypravíme Mini. Baví ho jezdit, naučil se zatáčet, má sílu i odhodlání, chce dohnat bráchu. Tak dlouho čekal a těšil se a je to tu! Jsem na něj pyšná. Vlastně na oba velké kluky. A budu i na toho nejmenšího, který si zatím na sníh a hory nenápadně zvyká. 

Jarní prázdniny jsou neochotné se loučení se sněhem a zároveň těšení se na zelené louky a teplo. Odjakživa z nich mám rozporuplný pocit, ale naučila jsem se užít si je, co to jde a nemyslet na nic dalšího. Takže jsem sjížděla kopce s Mládětem, fandila z dálky Mini, kterého většinu času učila moc šikovná instruktorka Ivanka. Vozila a houpala jsem MiniAtoma a čerpala energii ze sluníčka, která nám dopřávalo.

Odjíždět se mi nechce skoro nikdy. Tentokrát jsme ale museli, protože Mládě měl divadelní zkoušku a Atom naplánovaný odpolední běh. Neustále v pohybu, neustále na cestě, neustále něco podnikající. Nic se u nás nezměnilo.



pondělí 4. března 2019

9/52





Mládě na lyžích úplně bez komentáře. Lyžovali jsme spolu už loni a letos to bylo stejně dobré. Baví se tím, že se snaží mi ujíždět. Byl celou dobu hodně pyšný na bráchu, že už taky lyžuje a jezdí na vleku. Hodně ho podporoval, což mě potěšilo. Z hor odjížděl přímo na zkoušku, takže si ještě v autě opakoval scénář. Z lyží přímo pod světla a hrát. Ve 13:19 doma, ve 13:30 na zkoušce. Hektický život malého umělce. Premiéra se blíží, takže ještě jedna zkouška v sobotu ráno.

MiniMládě lyžuje! Je to prostě frajer. Na většinu pobytu měl domluvenou skvělou instruktorku Ivanku a spolu se naučili spousty věcí, základ tedy má. Podstatné je, že ho to opravdu moc baví a nebojí se sjet kopec a poslední den už jezdil vážně dobře.

MiniAtom byl skvělý. Prostřídali jsme se u kočárku, většinu času spal. Jednou proběhlo krmení pod sjezdovkou, jinak jsme to dávali všechno po příchodu domů. Jenom se mu úplně dobře nespalo, což dohnal během dne, ale já jsem to dohnala vlastně až po příjezdu domů. Ale všechno se dá nějak zvládnout. Když jsem měla jen Mládě, tak jsem si skoro neuměla představit, vzít na hory kočárek. Dneska mi to přijde jako samozřejmost. Zvládl to opravdu skvěle. Jsem ale zvědavá, co budu říkat další sezonu!

Netuším, jak se nám to povedlo, ale každý den jsme byli na svahu skoro první. Kluci si obouvali lyžáky a ještě ani nejezdil vlek. Fakt! Máme to sice kousek, ale...snídaně, obléct vrstvy oblečení, vrátit se napít(ještě jednou a ještě a čůrat), zabalit lyžáky, vytáhnout lyže a všechny děti dopravit na sjezdovku. Je to docela dost práce, takže jsem byla udivená, že jsme to pokaždé dali takhle. Vždycky když jsem se tam vyplazila, měla jsem chuť sundat bundu, tak šílené mi bylo vedro. Ale to k tomu asi patří. Vždycky si vzpomenu na tátu, jak jsme jezdili lyžovat a jak mě to jako dítě bavilo. A doufám, že je to baví taky tak!:-)

neděle 3. března 2019

video/únor 2019

Když jsem točila loňskou videochallenge, víc než kdy jindy jsem byla zvědavá na tu, která bude následovat. Už jsem nějak tušila, že nás bude o jednoho víc, ale ta představa byla taková zvláštní, v mlze...Navíc jsem z poverčivosti dlouho nechtěla nic prozradit. 

Tak už jsme tady. Náš únor v tom roce, který jsem si neuměla představit. Připomeňte mi prosím někdo, kdo to se mnou točíte, kolik let už to vlastně je? Nejsem schopna se dopočítat!

Tentokrát tedy tři děti, spousty zábavy, únavy i cest. A kafe samozřejmě! Vždycky když dám den po dni dohromady, nestačím se divit. Fakt jsme toho tolik stihli? No tak prý opravdu jo. 
Tady to máte, náš únor 2019 v několika minutách. Vlastně to zase nějak rychle uteklo.

A teď už(jako obvykle) se těším na jaro, na narozeniny MiniMláděte(blíží se!!) a vůbec na další dobrodružství!