MiniMládě a jeho oslava narozenin. Třikrát hurá. Vláčkový dort se (snad) povedl a on si to užil se vším všudy. Celý víkend mu chyběl brácha. V týdnu se denně pohádají o místo na gauči a pak je sobota bez bráchy najednou šílená nuda. Dokonce spal v bráchovo posteli, aby mu nebylo tak smutno. A to kolo skutečně dostal, takže teď hurá jezdit!
MiniAtom se každý den těší, až přijdou bráchové. Jakmile je slyší začne se smát a rozhazovat rukama. Rád poslouchá Mláděcí čtení, vydrží takhle docela dlouho sami. Snaží se přetáčet na bříško, docela aktivně. Čekám každým dnem, kdy se to povede a on se opravdu přetočí.
Začala jsem cvičit na diastázu. Ano, i já. Prostě tam je. Vlastně to nejsou nijak náročné cviky, ale stejně jsem si na ně ještě úplně nezvykla. Doufám, že se tělo dá brzy dohromady. V pátek jsem odvedla Mládě na sraz skautů a sama jsem sedla na vlak směr Poděbrady, abych navštívila nejdražší Elilínu. V nekojících šatech. Znáte ten pocit, když někam můžete vyrazit v šatech u kterých nemusíte řešit kojení? Panebože! Taková očista u vína. Od soboty do neděle přípravy na kinderparty. Dort, návěstidla, MiniMládě...Všechno se tu dočtete!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za milé komentáře;-)