pondělí 22. dubna 2019

16/52

Mládě měl radost z prázdnin i odjezdu na hory. Moc se těšil, ale hned první večer si prožil nepříjemné chvilky. Nebylo mu úplně nejlíp. Druhý den naštěstí všechno v naprostém pořádku a mohli jsme fungovat normálně. Takže výlety po okolí a spousty kopců do nohou. Dal to všechno statečně a dobře. I když má někdy tendenci se litovat. Tentokrát to neproběhlo. Aktuálně řeší, zda opravdu žil Jára Cimrman.

MiniMládě byl na horách u vytržení z toho, že potkáváme zbytky sněhu a on má už na sobě jenom tričko. Pořád se chodil dívat, jestli to je opravdový sníh. Zamiloval se do včel(a medu) a stále čteme knihu Lumír včelaří. Kdykoli viděl na cestách včelí úl, tak volal "Lumííír".

MiniAtom kočárek v horách. Ale jo, jde to. Jde jen o chtění a my jsme chtěli. Takže vzhůru do kopců. Některé výlety prospal úplně, někdy byl v nosítku a zkoumal okolí. Čerstvý vzduch dělá divy a ve dne spal docela hodně, takže to pak v noci bylo o něco náročnější. Ale zvládli jsme. Jsem zvědavá, jak budeme na horách fungovat za rok.

Velikonoce jsme letos tak trochu vynechali. Vlastně ani nevynechali, jen jsme se rozhodli utéct ven. A Rokytnice je k tomuhle jako stvořená! Mám k těmto svátkům takový zvláštní vztah. Když jsem byla malá, měla jsem z toho všeho akorát zbytečné stresy. S dospělostí jsem opustila stresy z koledníků v různých stavech a začala jsem řešit ty obrovské hromady sladkostí, proudící směrem k mým dětem. Velké téma. I proto raději ujíždím a nechce se mi vystavovat děti cukrovému náporu. 
Čím jsem starší, tím víc jsou pro mě svátky jara důležité v úplně jiných směrech, ale musela jsem si na to všechno udělat názor až s odstupem. Takže takhle na horách je to prostě fajn. 




pondělí 15. dubna 2019

15/52

Mládě se mě zeptal "mami? Nepustila bys nám OHNOUTY?", aneb jeho smysl pro spisovnou češtinu tentokrát zafungoval docela vtipně. Má období naposlouchávání českých kapel(takže Wohnouti) a rozlišování dobrého a mizerného(takže Chinaski ne!).  Začal číst, docela překvapivě, Deník malého poseroutky. Nikdy jsem moc nechápala, co na tom kluci vidí. No a teď už to u nás jede taky. 

MiniMládě se hodně těšil na bráchu. Těší se vždycky, ale teď to bylo ještě speciálnější. Nejstarší brácha slavil patnáctiny. A to je už nějaký věk, takže se to muselo oslavit. A Mini miluje všechny dorty. Docela aktivně se zapojoval do hraní loutkového divadla. Docela hezky mi pomáhal na zahradě, za což jsem moc ráda, protože to vypadá, že z něj brzy bude lepší zahradník než já. 

MiniAtom malý cestovatel. Nechal se v Táboře obdivovat, rozdal pěkných pár úsměvů a cestu domů spokojeně prospal. V sobotu se konečně seznámil s prababičkou a dostal od ní nádherný dárek, který mu vydrží(doufám) opravdu dlouho.  Myslím, že se sobě navzájem líbili. Jsem čím dál víc vděčná, že tyhle setkání fungují a je všechno v pořádku. 


Tábor. Na chvilku doma, v pracovním týdnu, krásném počasí jenom s MiniAtomem. Taková krásná chvilka "jedno dítě, žádné dítě". Za tátou do práce, projít se po městě, dát si oběd. Víte, jak dlouho jsem neměla buchtičky s krémem? Správně..dlouho! Moc je vlastně nejím. Ještě když mi táta říkal "dnesky jdu na oběd a mám buchtičky.." tak jsem se trochu šklebila. No a pak jsme šli taky a ....co jsem si objednala? Jistě! Na kafe jsme tatího pozvali do Jednoty! Na instagram jsem tohle místo dávala ve stories, jako super tip, ale klidně to zopakuju i tady. Skvělé kombinace věcí, bez kterých nemůžu žít. Knihy a kafe(a dobré koláče, příjemné sezení, dřevo a tak dále). Tady se mi líbí a vážně jsem nadšená, že moje rodné město má taková krásná místa. Teď to poznal i Mini. Vybavilo se mi, jak jsme tam seděli minulé léto, měla jsem břicho a brouzdali jsme po okolí. A já se těšila, jaké bude moje třetí mrně. A najednou je tu a ležérně odpočívá na polštářích. Je to všechno rychlost.




čtvrtek 11. dubna 2019

My všichni, co spolu běháme/RunTour České Budějovice

Runtourácká sezona zahájena. České Budějovice, kde celý běžecký seriál obvykle začíná, nabízejí příjemnou trasu. Mně ale ještě něco navíc. Totiž, trochu nostalgie. Právě tady jsem se byla podívat na ségru a tátu úplně poprvé, když spolu běželi. Byla jsem pár týdnů po porodu Mini, ale dala jsem si jasný závazek, že hned jak to půjde, vyběhnu taky. A stalo se!
Malý střih a z roku 2015 jsme v současnosti. Běžím já, Atom, naše děti-dvě po svých, jedno se veze, tatí a ségra s tím malým miminkem, které měla tehdy v břiše, ale ještě to nikdo nevěděl. Z malého miminka je dneska Danek, skvělý bojovník i parťák na podobné akce. My všichni, co spolu běháme, jsme se vydali na další dobrodružství. Docela početná smečka, jen co je pravda.

Vzhledem k dětským závodům, vyrážíme poměrně brzy ráno od Markéty. Všechno funguje jak má, díky mé komínkové metodě jsou kluci připraveni včas a bez stresů. Ségra není líná uvařit nám k snídani ovesnou kaši s čerstvým ovocem. Jsem jí za to moc vděčná, protože jestli něco máma, kterou čeká akční den potřebuje, je právě pořádné jídlo. Mám takovou špatnou vlastnost, většinou si připravím jídlo až do auta, pak ho s naprostým klidem nechám ležet na kuchyňské lince a celou cestu se v autě kroutím, že je mi špatně hlady. Tentokrát ne, takže jedeme!
Na místě jsme opravdu včas, slunce svítí a město se probouzí do nového dne, zatímco naše děti jsou natěšené na běhání a čekají, když už to vypukne. Rozcvičují se, blbnou, postupně samozřejmě(protože proč by šli všichni najednou), musí všichni čůrat. Je ráno, dospělácký běh nás čeká až v poledne a proto naše první kroky, po vyzvednutí čísel, vedou ke stánku Costa Coffee.
Záchrana. Jak nemá rodič kafe, začnou ho děti tak trochu válcovat...Takže doplnění energie za 3, 2, 1...Dobré ráno České Budějovice!

pondělí 8. dubna 2019

MiniMládě/4roky

Čas mi utíká pod rukama a plyne. Nemůžu s tím nic dělat, jenom se vezu a snažím se to nějak vybalancovat. Je jasné, že jedna z aktivit musí jít stranou a tentokrát to byl blog. Bohužel. Moc mě to netěší, ráda bych sdílela častěji své zážitky i pocity z výchovy tří dětí. Ale...Někdy to nejde a je zásadnější se věnovat právě té výchově, než o tom psát.

I proto je březnová oslava na blogu až dnes. Užili jsme si ji. Mini ten den usínal šťastný, protože dostal mimo spousty nádherných a promyšlených dárků i dva zásadní. Nové boty na běhání, které si moc přál a KOLO! Málem s tím kolem šel i spát, takovou radost z toho všeho měl.
Téma oslavy bylo naprosto jasné-vláčky. Vláčkový dort byl jasný, babička ještě stihla sehnat úplně geniální vykrajovátko, takže ke kávě se podávaly, mimo jiné i linecké mašinky. Nejlepší! 

To, že jsou mu čtyři roky, mi přijde úplně neskutečné. Ještě pořád si úplně přesně vybavuji, jak byl maličký, jak miminkovsky voněl, jak se poprvé usmál. Dneska už popichuje staršího bráchu a nekonečně zbožňuje nejmladšího. Můj malý vztekloun. Měl velikou radost, že mu přijel popřát Danek. Mám pocit, že se tihle dva pěkne spojili a v rodině nám začíná růst velmi vypečená, nebo po "Dankovsku" mazaná smečka.

Na to všechno jsem si ale tentokrát musela dát normální kafe, protože...nevím, jestli bych děti stíhala, ke svým vlastním přibylo i pěkných pár malých gratulantů. Aneb jak zvládnout kinderparty a nezbláznit se. Samozřejmě, že to je tak trochu nadsázka a takové to, jak rodiče často říkají...
Vydařilo se! Vlastně mě baví a opravdu hodně těší, že svým dětem můžu připravit krásnou oslavu s tématem, které je aktuálně zajímá a přichystat něco, co vůbec nečekají. Málokdy vidí dort předem, snažím se, aby to všechno bylo překvapení. Jednou tohle všechno snad budou předávat sami dál. Ale teď si to ještě musí..pořádně užívat! Všechno nejlepší a vzhůru do pátého roku!













14/52

Mládě většinu času trávil venku, na zahradě, šťouráním se v hlíně a nebo na koloběžce. S dramaťákem začal zkoušet něco úplně nového(sama ještě nevím, asi zase překvapení). Oba s bráchou velmi fandili Atomovi na jeho prvním půlmaratonu v Praze. I když to znamenalo sedět docela dlouho u televize, tak se drželi s Mini za ruce a volali "tati do toho". Docela dojemná věc.

MiniMládě je velký milovník medvědího česneku. Ale opravdu veliký. Z těstovin s ním má vždycky největší radost a nemůže přestat. Nikdy bych nevěřila, že se tohle dětem může stát, ale on v tom jídle má poměrně jasno. Občas ještě hledá v konverzaci slova a když si není jistý, tak to prostě zahraje. Začínám mít pocit, že se nám tu rodí herecké bratrstvo. 

MiniAtom si začal zálibně prohlížet dětská leporela. Ráno nám to docela usnadňuje vstávání, chvilku listujeme a hledáme obrázky a svět je hned lepší. Zatím spí stále většinu času ve velké posteli, svou postýlku celkem ignoruje. A mně to vlastně nijak nevadí. Vím, že to postupně bude odpadat. Navíc taky vím, že je to úplně naposledy, takže...se dá říct, že si tu blízkost snažím užít co nejvíc. 

Vyvážené rodičovství. Po pár výjezdech jsme si udělali klidnější týden, takže dvakrát za sebou kafe a víno venku. Nemůžeme fungovat jen z neustálého pohybu, tenhle týden nastal čas na zklidnění. A zafungovalo to skvěle. První zastávka v super skvělé kavárně v kině! Mám to tam raději čím dál víc. Máme sice staré kino, ale atmosféra tam prostě je. Kavárna tam tomu dodala na jedinečnosti. Koho by zajímalo, tak TADY. Další zastávka(kromě těch běžných rychlokafí) proběhla v LOVE ME. Dětský koutek, kafe...A já jsem si naprosto neuváženě na první pokus objednala limonádu. Došlo mi to, až když si maminka přede mnou odnášela sklenici vína. No, naštěstí to šlo ještě změnit. Takže kluci ve stylové herničce a my rodiče..hurááá. Tady to taky má smysl. I když stejně pořád sleduju, aby nespadli a tak dále. V tomhle jsem asi fakt typická..máma. 






pondělí 1. dubna 2019

13/52

Mládě si to jako nejstarší a vůdce dětské smečky, všechno docela užil. V týdnu odpočítával minuty do pátku. Úplně přesně, jako kdysi já. Od čtvrtka jsem už měla hlavu v oblacích, sepisovala jsem si, co nesmím zapomenout a už jsem se toho moc nenaučila. On je po mně v takové spoustě věcí, že si na to pořád ještě dlouze zvykám. Jako já kdysi se svým tátou..totéž.

MiniMládě se strašně těšil na Danka. Vlastně ani nevím, co si to tam všechno tajně vypráví, ale je jasné, že svého bratrance má rád opravdu moc. Takže hlavní bylo jet za Dankem(vy všichni ostatní máte smůlu:-)). 

MiniAtom první závod v životě, cesta na jih a zpět, návštěva u babi a dědy. Zvládl toho spousty. Opět jsem děkovala, jak moc hodné a pohodové dítko se nám na narodilo. Naprosto dokonale všechno zvládl. Čím dál víc se usmívá, nebojí se a miluje bráchy. I když ho neustále budí ze spánku. Poprvé se se mnou prošel v nosítku po Táboře. Krásné počasí tomu dodalo, měla jsem z toho všeho opravdu velikou radost.


Já jsem byla na rande. S Atomem. Vážně! Měli jsme to velké štěstí(a tak odvážnou švagrovou), že jsme zvládli Novou scénu ND a Návštěvu. Naprosto skvělá hra, přesně něco takového, jsem potřebovala vidět. No a taky jsme spolu deset let. To naše seznámení mi přijde, jako kdyby to bylo včera, ale...deset je už vlastně docela dost! Nějak rychle to utíká ne? 

Poprvé v životě jsem se nechala někde vysadit a dobrovolně doběhla na předem určené místo. Nezbláznila jsem se!