pondělí 22. dubna 2019

16/52

Mládě měl radost z prázdnin i odjezdu na hory. Moc se těšil, ale hned první večer si prožil nepříjemné chvilky. Nebylo mu úplně nejlíp. Druhý den naštěstí všechno v naprostém pořádku a mohli jsme fungovat normálně. Takže výlety po okolí a spousty kopců do nohou. Dal to všechno statečně a dobře. I když má někdy tendenci se litovat. Tentokrát to neproběhlo. Aktuálně řeší, zda opravdu žil Jára Cimrman.

MiniMládě byl na horách u vytržení z toho, že potkáváme zbytky sněhu a on má už na sobě jenom tričko. Pořád se chodil dívat, jestli to je opravdový sníh. Zamiloval se do včel(a medu) a stále čteme knihu Lumír včelaří. Kdykoli viděl na cestách včelí úl, tak volal "Lumííír".

MiniAtom kočárek v horách. Ale jo, jde to. Jde jen o chtění a my jsme chtěli. Takže vzhůru do kopců. Některé výlety prospal úplně, někdy byl v nosítku a zkoumal okolí. Čerstvý vzduch dělá divy a ve dne spal docela hodně, takže to pak v noci bylo o něco náročnější. Ale zvládli jsme. Jsem zvědavá, jak budeme na horách fungovat za rok.

Velikonoce jsme letos tak trochu vynechali. Vlastně ani nevynechali, jen jsme se rozhodli utéct ven. A Rokytnice je k tomuhle jako stvořená! Mám k těmto svátkům takový zvláštní vztah. Když jsem byla malá, měla jsem z toho všeho akorát zbytečné stresy. S dospělostí jsem opustila stresy z koledníků v různých stavech a začala jsem řešit ty obrovské hromady sladkostí, proudící směrem k mým dětem. Velké téma. I proto raději ujíždím a nechce se mi vystavovat děti cukrovému náporu. 
Čím jsem starší, tím víc jsou pro mě svátky jara důležité v úplně jiných směrech, ale musela jsem si na to všechno udělat názor až s odstupem. Takže takhle na horách je to prostě fajn. 




1 komentář:

Děkuji za milé komentáře;-)