úterý 2. června 2020

Nádech, výdech!

Znáte ten pocit, když vám v polovině vašeho úsilí, ať už je jakékoli, dochází dech a vy si nadáváte ve stylu "proč jsem se, sakra, do nějakých změn zase pouštěla. Nebylo mi takhle docela dobře?". Jenže v hloubi duše víte, že tyhle propady prostě jsou. A jediné, co lze udělat je vydržet, odžít a pak to (většinou) dopadne dobře. Jo a jestli to to dobře nedopadlo, tak vám John Lennon ve svým citátu určitě rád poradí!


středa 20. května 2020

Třicet pět vzpomínek

Jsou věci, na které nezapomínáme. Nebo nechceme zapomenout. Nejsem v tom jiná. Hodně vzpomínek jsem se naučila vytěsnit, ale jsou historky, které občas vyplavou na povrch. Když jsem před pár dny měla narozeniny, tak jich taky pár padlo. Těch hodně vypečených a vtipných, které spadají skoro až do kategorie "nepublikovatelné". Celé mě to pobavilo a inspirovalo k tomu, že jsem se rozhodla doopravdy zavzpomínat. Na sebe. Na úplně dětství, na všechno hezké, co jsem zažila a co mi ve vzpomínkách dělá radost. A nebo mě to ovlivnilo natolik, že to z paměti jednoduše nevymažu. Můj pes byl totiž zakletý princ, já jsem měla kapelu s šíleným názvem, vyhodili mě z podnájmu, vařila jsem dětem na táboře. A taky jsem si vzala za manžela literární postavu. Třicet pět vzpomínek na moje léta minulá a někdy dost šílená. 


pondělí 23. března 2020

čteme/Tři jarní knihy podle Mývala

Když před pár dny Mýval oslavil své páté narozeniny, přemýšela jsem o tom, jaký je a co má opravdu rád. Už před časem bylo jasno, že miluje přírodu, dokáže si užívat procházky lesem a zamiloval se do včelařství. Proto i jeho dort vypadal trochu jako jarní louka a dostal i skvělé knihy, které jeho zálibu výborně podtrhují. A protože jsou skvělé a zaujaly rychle místo mezi těmi nejoblíbenějšími, řekla jsem si, proč to nesepsat.  Dnes tedy tři zásadní knihy, které má Mýval na svém nočním stolečku. Některé už známe dokola a do některých se teprve, postupně dostáváme. Mají ale svá zásadní místa a aktuálně jsou naším skvělým doplňkem. 
Nečekejte ale nějaký vymydlený a uhlazený článek. Budeme se totiž vrtat v hlíně, nakoukneme do včelího úlu a povíme si něco o léčivých bylinkách. Jaro je tu!


úterý 3. března 2020

video/únor 2020

Když se začínala tahle challenge točit, byl Keckovi asi rok. Nijak jsem si neuměla představit, že budu mít někdy dvě, nebo snad i tři děti. Jak rychle to uteklo? Nepředstavitelně!
Vždycky, když vidím ty první záběry, pochopím, kolik se toho změnilo. Nejen v počtu dětí. Jak jsme se změnili my. Hodně!

Jsem ráda, že jsme si tohle kdysi vymyslely a že točení stále, s partou super holek, držíme. Je to zajímavý vývoj a ještě zajímavější vzpomínky. Pět minut z našeho února 2020. Byl to, po těch šílených měsících, dost oddych. Fakt jo! A užili jsme si ho víc, než jsme čekali.

Konec sentimentu, jdeme se asi těšit na jaro, ne?



sobota 29. února 2020

výlety/IQlandia Liberec

Představte si, že hrajete hru. Celkem Vám to jde a skoro se plácáte po zádech, jak jste dobří. A najednou...se to všechno o level zrychlí. Tak takhle nějak jsem vnímala minulý týden, kdy měli kluci jarní prázdniny. Skvělý odpočinek pro děti, o něco menší odpočinek pro rodiče. Tady vlastně docela dost kecám. ŽÁDNÝ odpočinek pro rodiče.  Jedním z našich plánů, byla návštěva IQlandie. Faktorů, proč jet zrovna sem, bylo hned několik. Naposledy jsme tam byli před třemi lety(a to je teda hodně dlouhá doba), navíc to byla tehdy docela rychlá návštěva. Takové opatrné seznámení se s místem. Kluky hodně namotivoval nejstarší brácha, protože Liberec je jeho město. Když se k tomu přičtou ještě prázdniny a děti lačné po vědění, je na světě ideální výlet.

Co mi přijde opravdu vtipné, je jedna z pasáží, které jsem si zapsala před třemi lety. Dovolím si ji zde citovat:"....simulace těhotenství-no jasně, že jsem si to břicho musela zkusit. Doporučuji všem, kdo mají chvilkové návaly, co kdyby ještě třetí dítě? Rychle to pak přechází(zdravím svou messenger partu-vy víte!:-))" Myslím, že někdy je docela dobré se podívat zpět do minulosti. Jsou chvíle, kdy o něčem tvrdíte, že NIKDY a najednou...

neděle 12. ledna 2020

stalo se

2020. Už víc než týden! Napadlo mě, že by bylo zajímavé udělat nějakou rekapitulaci. Po letech. V poslední době jsem je totiž moc nepsala. Letos je to trochu jiné, všechno. Svoje osobní shrnutí jsem si udělala po večerech doma, potřebovala jsem si utřídit myšlenky a všechno si dát do pořádku. A až pak jsem se rozhodla, že se roku 2019 chci věnovat i tady.  Budou to, jak už to tak bývá, trochu nevšední vzpomínky. Jinak to neumím a vlastně mi ani nepřišlo nejlepší, zahltit to tu hned na začátek spoustou textu. Za celý rok se toho totiž stalo vážně moc. Bylo to poučné, zábavné, hodně cool, ale i hodně drsné. Důležité je, že jsme to všechno zvládli a do nového roku jsme vstoupili s poměrně čistou hlavou a (snad) šťastnou nohou. Takže mi fakt nezbývá nic jiného, než zavzpomínat na všechny ty krásné okamžiky, které jsem měla letos to štěstí, prožít. Bylo jich tolik, že jsem si skoro nemohla vybrat. Tolik vzpomínek, že jsem váhala, co mám vlastně všechno z těch svých fotek vytáhnout a ukázat. Tak tedy pár mých vzpomínkových okamžiků z roku 2019:

Vzpomínka na to, jak jsem s úplně maličkým miminkem, spícím mezi knihami, mohla přivítat Járu Rudiše v knihovně, kde přečetl a debatoval o sauně, historii, železnici, pivu a vůbec o všem. Díky mu za to, byla to celkem jízda, protože to bylo moje první větší vylétnutí od třech kluků. Takže ovlivněna hormony jsem si říkala "co já tady sakra vůbec dělám!".