neděle 12. ledna 2020

stalo se

2020. Už víc než týden! Napadlo mě, že by bylo zajímavé udělat nějakou rekapitulaci. Po letech. V poslední době jsem je totiž moc nepsala. Letos je to trochu jiné, všechno. Svoje osobní shrnutí jsem si udělala po večerech doma, potřebovala jsem si utřídit myšlenky a všechno si dát do pořádku. A až pak jsem se rozhodla, že se roku 2019 chci věnovat i tady.  Budou to, jak už to tak bývá, trochu nevšední vzpomínky. Jinak to neumím a vlastně mi ani nepřišlo nejlepší, zahltit to tu hned na začátek spoustou textu. Za celý rok se toho totiž stalo vážně moc. Bylo to poučné, zábavné, hodně cool, ale i hodně drsné. Důležité je, že jsme to všechno zvládli a do nového roku jsme vstoupili s poměrně čistou hlavou a (snad) šťastnou nohou. Takže mi fakt nezbývá nic jiného, než zavzpomínat na všechny ty krásné okamžiky, které jsem měla letos to štěstí, prožít. Bylo jich tolik, že jsem si skoro nemohla vybrat. Tolik vzpomínek, že jsem váhala, co mám vlastně všechno z těch svých fotek vytáhnout a ukázat. Tak tedy pár mých vzpomínkových okamžiků z roku 2019:

Vzpomínka na to, jak jsem s úplně maličkým miminkem, spícím mezi knihami, mohla přivítat Járu Rudiše v knihovně, kde přečetl a debatoval o sauně, historii, železnici, pivu a vůbec o všem. Díky mu za to, byla to celkem jízda, protože to bylo moje první větší vylétnutí od třech kluků. Takže ovlivněna hormony jsem si říkala "co já tady sakra vůbec dělám!". 


A nebo tahle! Jsme v Českých Budějovicích. Nejen, že je tam hezky, ale taky se tam běhá. Už tradičně.  Tentokrát  všechno úplně nový pocit. Vyfotit, nakojit, hodit do sebe trochu černého kafe a dát si s tátou 5km trať. Tady jsem si říkala, že asi opravdu platí, že kde je vůle...Můj první závod po třetím porodu. Nefňukej a makej, viď! 

Toto som ušil! A nakreslil. A taky vycpal! Prosímvás, já mám poprvé v životě opravdový šicí stroj, který není půjčený a je elektrický. A protože mám děti, tak co bych tak mohla asi...No jasně. Konstrukce vytvořena Atomem, zbytek mnou(prosím všechny kamarádky, které šijí, za odpuštění. Je tam určitě spousty chyb, které vidíte, ale první výtvor..). Baví mě to a MiniAtoma baví ještě teď.

Malý skok a celkem ostřílená matka tří kluků, která si "jen tak" odskočila na Noc Literatury. Opět s úžasnou parťačkou na podobné akce-Lenkou. Doufám, že toho spolu ještě hodně uvedeme. Čte Ondřej Pavelka, moji kluci někde vzadu tiše poslouchají a nedutají. Naštěstí. Tyhle nervy, aby všechno dobře dopadlo a pak ta úleva, když dopadne...

Loni jsem POPRVÉ V ŽIVOTĚ nebyla na kole zodpovědná jen sama za sebe. Aneb první jízda s vozíčkem. Je to celé mnohem lehčí, než jsem si myslela. Překonávám sebe sama. Když žijete v Polabí, je to poměrně zásadní věc, jezdit na kole. Všude. Pořád. Kdykoli! Už mi to ani nepřijde divný.

Naše záchrana Rorýse vypadlého z hnízda. Ani na vteřinu jsem nezaváhala, jednoduše jsme ho museli něco udělat. Zapojili jsme do toho všechny kluky a místo bujarých oslav vysvědčení a konce školního roku, jsme jeli do Ekocentra Huslík, kde nás už čekali a o Rorýse se postarali. Všichni jsme to prožívali(já asi nejvíc) a nakonec to byl vážně ten nejhezčí začátek prázdnin spojený s dobrým skutkem.

Tak takhle jsme vyrazili na výlet vlakem. Já a dvě děti. Jen tak, bez kočárku a dost odvážně. Na oplatku do Poděbrad, procházku a sraz se zbytkem party po práci. Čas jen pro Mývala, protože MiniAtom toho ještě moc nenapovídá. Dozvěděla jsem se během výletu spousty zajímavostí. Super dobrodružství.

Vandrování. Úplně jednoduché heslo našeho léta. Tohle byl krásný pocit, protože jsem se po mnoha letech koupala v řece, blbnula s Mývalem a MiniAtom si užíval odpočinek na dece u vody. Nikdo nikam nespěchal, ten klid byl dokonalý. A Berounka k tomu. Tady jsem na chvíli chtěla zastavit čas.

Jesenické toulky. Nádhera, spousty času jen tak v lesích, první večer trochu strach, protože J99 se rozhodl strašit, že má být největší bouřka v celé Evropě zrovna teď a zrovna tady. Nebyla samozřejmě žádná bouřka, žádné drama a byl jen hezký večer. A krásné dny bez kočárku, s MiniAtomem v nosítku.

My dva. Já už vlastně ani nevím, jestli ta fotka vznikla ráno, nebo při odpoledním kávovém dýchánku. Vím ale, že jsem dost utahaná, což je stav, který děti jednoduše neakceptují. A že i přes to všechno jsem prostě šťastná. Čumkarta Jeseník :-)))

Mixle v pixle a jejich letní koncert na Sázavě, který pořádala skvělá Tereza. Kluci hrají na Pítrsovo bicí. My jsme s Terezou teda na pár koncertech byly a kdyby nám tehdy někdo řekl, že naše děti budou jednou dělat tohle, tak se tomu opravdu hodně smějeme. Za prvé? My a děti? Za druhé? Pítrs v dětské kapele? Za třetí? Celý prostě blbost. Tady je důkaz, že ty největší blbosti, se prostě vždycky nakonec stanou. 

Zmokli jsme ve Vrchlabí a vůbec nám to nevadilo. Zachránila nás totiž knihobudka. Tady jsme si fakt vydrželi do konce deště probírat knihy, číst a povídat si. Vždycky je dobré vidět na tom, co nás zrovna překvapí, to pozitivní. Takové zastávky mám ráda.

Zastávka na naší dlouhé cestě. Houpací koně hrajou u ohně nejen Desolation Peak, ale i starší kousky, pálím si kecky o horký kameny a je mi hezky. Trochu zima a trochu vedro. Spaní ve stanu, ranní výhledy na kopce a kafe z konvičky. Jediný koncert, na kterém se sešel kůň a pes :-)))

Večerní Vimperk. Moje dětství, vzpomínky, nostalgie a úplně jiný pohled na to všechno, když je člověk dospělý. Zvláštní pocit, jako kdyby se kruh konečně uzavřel. Tohle město, náměstí do kopce, ošuntělý ulice a obchody, které jsou stále na svých místech. Kus mého života, který se snažím vysvětlit svým dětem.

Tři bratři na divadle. Jak jinak prostě...naše děti, komedianti. Léto sice pomalu končilo, ale ve vzduchu bylo tak nějak pořád. Tohle byli Spastiks, super představení i když ne vysloveně dětské, stejně se všemu smáli. A MiniAtom to zvládl naprosto skvěle. 

Kecka sděluje své pocity a Mýval zkoumá popraskaný chodník. Naprosto přesně zachyceno, jaké jsou oba povahy. Kecka všechno všem řekne a vysvětlí, Mýval nepotřebuje být středem pozornosti, aby si všechno užil. Zabývá se mnohem zásadnějším tématem("to vůbec nechápu, proč tady je tak zvláštně popraskaný ten chodník"). Kluci byli pozváni jako běžci na slavnostní start pátého charitativního Teribear běhu. Startovali s Terezou Maxovou..no byla jsem dojatá! Jestli je někdo opravdu nádherný, tak právě ona:-) 

Je po premiéře filmu Národní třída a jako obvykle, když vylezu z kina, je mi šílená zima. Tak jsem dostala parku a vypadám v ní jako v pytli. Náladu mi to ale nekazí, před námi je ještě afterparty a naše rande bez dětí. Moc jich nezažíváme, takže je třeba si to trochu užít.

Večery na chalupě. Tenhle byl unikátní, protože jsme půl večera hráli "myslím si" a J. nás všechny docela dostal. A taky jsem pochopila, že mě už opravdu dobře zná, protože některé věci odhadl prostě ihned, bez nápovědy. Vedli jsme spolu dlouhé hovory o poměrně zásadních tématech a taky jsme dali jeden z posledních ohýnků. Už vlastně ani nemůžu říkat "čtyři děti", protože on už dítě vážně přestává být.

KAFE! Právě jsem s klukama došla naproti Atomovi do práce a správně předpokládal, že mi bude nejen děsná zima, ale že budu potřebovat po cestě kolem Labe s koloběžkama, kočárkem a celým cirkusem, kofeinovou vzpruhu. Takže na nás čekal u vchodu a hned mi dal kafe. Malá radost v podzimním, zataženém dni. 

MiniAtom začal chodit. A tím začala úplně nová etapa našeho fungování. Všechno je od téhle chvilky jinak. Najednou máme veliké dítě, s mnoha možnostmi. Tady zkouší, co všechno zvládne. Třeba s hrnkem v zubech to jde úplně snadno. Tři ze tří dětí už chodí! Tři děti už jsou celkem velké. Nejde to všechno nějak moc rychle?

Zlomená noha, sádra a nucený odpočinek. Přes to všechno mizerné, co se stalo, mám tuhle vzpomínku hodně moc ráda. Kluci mi kreslí a píší vzkazy na mou sádru, Na to opravdu nikdy nezapomenu, protože jestli mi něco dodávalo naději, tak oni...

Kafka Band v Akráči. To by šlo. Vlastně jsem od toho nic nečekala. Tedy krom faktu, že se tu nejspíš sejdou tři ženy, jednoho muže. Postupně spolu fungující, samozřejmě. A výsledek? Koncert jsem si maximálně užila. Byl fakt skvělý, naprosto dokonalé odreagování. A to na fotce? No jasně, že dvě vína. Kdo se bojí, nesmí na koncerty! Paradoxně jsme teda o bývalých vůbec nemluvili. Nikdo!:-)))

Vánoce! Krásná setkání, svařák na náměstí, občasná vycházka díky ortéze. Všechno je lepší než sádra, takže jsem naprosto spokojena. Není na co si stěžovat. Tohle je nejvíc. Měsíc, kdy jsem si toho strašně moc uvědomila a ještě víc toho musela přehodnotit. Poučné, náročné a krásné. Prosinec umí zázraky.

Díky všem za (nejen) tyhle super vzpomínky! A taky upřímné díky těm, kteří mi, hlavně ke konci roku, nepřipravili moc pěkného. Protože díky těm nepěkným věcem, se rozpohybovalo něco úplně jiného, fakt důležitého. A taky...kdyby nebylo toho zlého, nevážíme si ničeho dobrého. 
Vzhůru do 2020 s čistou hlavou a dobrou náladou!

12 komentářů:

  1. Jani, na Tobě je toho tolik nádherného. Obdivuju Tvou sílu, přístup k životu a k negativním věcem, které se Ti nejspíš dějí. Držím Ti palce do roku 2020 a jsem ráda, že jsi se zase vrátila k psaní. Piš víc, prosím! Laďka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pokusím se psát, pomalu a jak jen to půjde :-) Díky za podporu!

      Smazat
  2. Super shrnutí!
    Do Vimperka mě to loni zaválo taky, samozřejmě pod vlivem Winterbergs letzte Reise :-) Netušila jsem, že máš k Vimperku nějaký vztah.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky :-) Vimperk je moje (nejen) dětství. Znám to tam, jako své boty...Část mé rodiny je odtud. Winterberg je jasný:-)

      Smazat
  3. Jani, ta hrazda pro maličkého je nádherná. Skvělé shrnutí, moc pěkně se mi četlo.

    OdpovědětSmazat
  4. kun a pes jo? vtipny. pozdrav z usti

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kůň a pes no. Trochu retro, ale napsat jsem to musela. Akorát mě nenapadlo, že si někdo všimne. tak čau na sever.

      Smazat
    2. https://www.youtube.com/watch?v=Ce_BXD_ONQ8

      Smazat
  5. Jsi snad nejakčnější máma co znám! Krásný článek.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mám i poměrně klidné a velmi líné dny. Ale díky :-))

      Smazat
  6. Jani:DDD Já neznám moc souvislostí, ale jestli jsi z těch, které umí mít dobré vztahy a dát si víno s expartnery svých partnerů, jsi super:D To každá nedá. Ale cítím v tom odstavci mírnou ironii a pobavení, nemohu si pomoci:D

    OdpovědětSmazat

Děkuji za milé komentáře;-)