úterý 2. června 2020

Nádech, výdech!

Znáte ten pocit, když vám v polovině vašeho úsilí, ať už je jakékoli, dochází dech a vy si nadáváte ve stylu "proč jsem se, sakra, do nějakých změn zase pouštěla. Nebylo mi takhle docela dobře?". Jenže v hloubi duše víte, že tyhle propady prostě jsou. A jediné, co lze udělat je vydržet, odžít a pak to (většinou) dopadne dobře. Jo a jestli to to dobře nedopadlo, tak vám John Lennon ve svým citátu určitě rád poradí!





Takže tohle přesně mám já. Pocit, že jsem si nabrala moc velké sousto, které mě teď postupně zadusí. Jestli mě něco v životě nikdy neuklidnilo, byly to tyto věty:

"prosimtě, uklidni se!"

"ale prosimtě, Ty to všechno zvládneš!"

"nebuď hysterickej!"(pravidelně moje sestra, když mám tendenci už vážně hodně vyšilovat)

V pořadí-jasný hadr na rozzuřeného býka, přes neděje, které do mě (zbytečně samozřejmě!) vkládají jiní a já je pak dokážu akorát tak zklamat, po pocit, že je to vlastně celé k smíchu. Navíc ještě v roušce! V roušce mluvit, v roušce přemýšlet a lapat po čerstvém vzduchu.  
Takže teď zrovna prahnu po nové dávce adrenalinu a energie, která mě přesvědčí, že mám skočit a křídla roztáhnu nějak cestou. Snad. Nevybrala jsem si (jako obvykle) snadnou cestu, ale s tímhle nastavením žiju tak dlouho, že mě to už nemůže nijak překvapit. Já si totiž snadné cesty vybírat neumím. Většinou se projdu děsným bahnem, probrodím několik řek, skoro se utopím, třikrát se ztratím(z toho jednou si spletu pravou a levou a zbytek je prostě jen o mý mizerný orientaci) a pak teprve možná to nějak dopadne. 

Jen chci říct, že krize mají občas úplně všichni. Mám na mysli ty osobní krize kdy nevíte, jestli jste dobrý rodič, jestli se opravdu hodíte na to, co právě děláte a jestli to posouvání vlastních hranic má smysl. Stále si ještě v mysli uchovávám větu "kdyby to nebolelo, nebylo by to opravdový", což je asi v určitém smyslu velká pravda. 

Jediná věc, které mě kdy dokázala opravdu uklidnit, byla věta "Dýchejte zhluboka, teď, opravdu!", když jsem prožívala opravdu největší stres svého života. A já jsem najednou měla energii a pocit, že všechno má nějaký smysl. Přitom taková blbost, co?!  A myslet na léto, které už je za rohem. Dneska se mi o letních prázdninách zdálo. Všelicos a pořád jsem v tom snu bloudila a hledala. Typické, jak typické!

jo a jestli k něčemu vážně nepotřebuju stále nové dávky energie, je to čtení. Navíc od té doby, co mi Atom vyrobil k narozeninám konstrukci na houpací síť, si kradu chvíle s knihou ještě o trochu víc. Nejlepší zahradní relax ever! Přišla jsem za poslední měsíc na několik dobrých autorek, jsem opravdu mile překvapena. Vychází mi z toho, že bych měla číst a správně dýchat. Takže to jdu zkoušet, třeba se tahle metoda osvědčí. Zenu zdar.

3 komentáře:

  1. Krize občas dopadají na všechny. Je to náročná doba, ale vyhrabem se z toho. Čtení v síti je geniální věc.

    OdpovědětSmazat
  2. budu ráda za doporučení autorek...děkuji

    OdpovědětSmazat
  3. Posouvání hranic má VŽDY velký význam, ale je to taky cesta plná bolesti a někdy i slz. Je nutné vydržet a pak se dostaví odměna. To je skoro zaručeno. Držím moc palce...

    OdpovědětSmazat

Děkuji za milé komentáře;-)