pátek 28. května 2021

Agnes a Zakázaná hora

Jsem člověk, který věří na osudové chvíle. A taky na to, že věci přijdou v ten správný čas. Ve svém minulém příspěvku jsem popisovala, co se se mnou dělo během osobní krize. Teď bych ráda napsala o tom, že některé knihy do života člověku přijdou přesně tehdy, když je nejvíc potřebuje. A právě tohle se mi stalo s knihou Agnes a Zakázaná hora. Na první pohled dětský příběh o dvanáctileté holčičce. Zajímavý už z anotace a když mi byl navíc doporučený spolužačkou, pustila jsem se do něj. Měla jsem prostě pocit, že tohle musím přečíst ihned. A tak jsem po večerech četla těch 503 stran, fandila Agnes, brečela a vracela se k některým pasážím znovu, abych v nich s úplně staženým hrdlem nacházela neuvěřitelnou hloubku a pravdu. Pohádkové čtení pro děti, neobvykle silné čtení pro rodiče.


Dobrodružství z džungle o nejtěžší cestě každého z nás. O cestě za vlastní jedinečností. 



Příběh Veroniky Hurdové znám nějaký čas a ať už jsem tím byla ovlivněna, nebo ne, cítila jsem v jejím psaní terapeutický rozměr i pro ni samotnou. Ať to tak je, nebo je to jen můj subjektivní názor, rozhodně svým psaním neudělala chybu.


Agnes žije v pralesním kmeni Magrejů. Lidé z její vesnice se, téměř všichni, rodí s nějakým neobyčejným darem. Jakmile ten dar objeví a ovládnou, předvedou jej na Úplňkové slavnosti a složí přísahu, ve které přislíbí dar používat ku prospěchu celého kmene. Pokud se tak nestane do jejich dvanáctých narozenin, stanou se Stínem. Naprostá většina Magrejů objeví svůj dar bez námahy. Agnes právě oslavila své jedenácté narozeniny, ale v tom, čím by měla být obdařena, stále ještě tápe a netuší. A protože chce vědět, co je její podstatou, vydá se na nebezpečnou cestu k Zakázané hoře. K té stejné hoře, ze které se před pěti lety nevrátil její tatínek. 



A nemusím asi psát, že to není vůbec snadná cesta. Vždyť se z ní nevrátilo tolik odvážných, nejen Agnesin tatínek, náčelník kmene. Jak by tedy tohle putování mohla zvládnout jedenáctiletá holčička?



Kolik si toho může a zvládne uvědomit, na téhle dlouhé cestě? A kolik poznat ze sebe samotné? Jedinou a věrnou společnicí jí je koalí kamarádka Bobo, která ji svými sarkastickými i povzbudivými poznámkami drží nad vodou. A stejně tak, jako se Agnes zabývá nějakou konkrétní otázkou, jsou i čtenáři vyzváni Duchem Gormem, aby sami sobě odpověděli("Kdo jsem?", nebo "Co už ve svém životě nechci").



Před spaním jsem četla klukům, sama jsem se pak k některým pasážím vracela a pročítala je znovu. Málokdy se mi stane, že se zaposlouchá i Kecka, který už si čtení před spaním jede po vlastní ose. V tomhhle případě odložil Harryho Pottera a poslouchal příběh Agnes. Někdy se mnou ještě diskutoval, když bráchové spali. A tak to má být. Kniha musí ve čtenáři a posluchači rezonovat. A to se nám stalo. Agnes je skvělá!

Alisha Zalesak se postarala o skvělé ilustrace. Jestli mohlo něco podtrhnout příběh Agnes, jsou to právě ony. Nádherná práce. K některým jsme se museli znovu a znovu vracet. 


3 komentáře:

  1. No herdek, já už vážně nepotřebuju další do fronty...!

    OdpovědětVymazat
  2. chybělo mi pár pořádných recenzí! <3 Pet.

    OdpovědětVymazat
  3. Prý se už chystá druhý díl. Ta závěrečná čtvrtka, kde se potká s holčičkou. Dostala mě taky, víc než bych čekala. Agnesin dar mě napadl docela brzy a jsem napjatá, jak to bude zpracováno do audioverze.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)