pondělí 31. května 2021

Jak se Markéta vdávala

 Můj poslední post před velkou přestávkou byl o tom, jak se Markéta loučila se svobodou. A já jsem věděla, že i když na to tehdy nebyla energie, ani čas, dopíšu ještě ten další díl seriálu a to "Jak se Markéta vdávala". Aktuálně totiž téměř jedeme epizodu "Jak Markéta přenášela" a já si říkala, že by bylo fajn stihnout sepsat svatbu dřív, než se narodí Sardinka. To znamená, že jestli ségra začne rodit po zveřejnění, mám na tom všem velkou zásluhu! Jasně, všichni tu chápame, že to nebude zrovna nejaktuálnější reportáž, ale zároveň jednoduše nesmí chybět. 


My jsme na místě spali už den předem. Děti dohromady s Dankem vytvořily pevnou smečku a od pátku si připíjely limonádou "na tu svatbu". Třikrát sako, košile a svatební kraťasy, vyladit bráchy a ještě trochu sebe, to už dalo trochu zabrat. Vždycky si říkám, že alespoňna ty oficiální fotky a pak už to neřeším, protože uhlídat je a peskovat za každý flíček, nemám úplně zrovna v povaze. Myslím, že jim to všem slušelo neskutečně moc.


Takže sečteno podtrženo: v červenci jsem vdala tátu a hurá, v září ségru! Přidávám jen fotky a u některých nechám osobní popisek. Svatby jsou všude podobné. Spousty radosti, rodina, přátelé, láska a mraky dětí, které mají totální pré. 
Svědčit ségře byl velký závazek a dopadlo to dobře. Poprvé od své zlomené nohy, jsem si obula velmi vysoké boty a nezaškobrtla jsem. Velké, velké plus. Protože...já jsem dokázala špatně šlápnout i na své vlastní svatbě. A další, nekonečně významná věc! Já jsem si ZVLÁDLA Z RUKY SUNDAT gumičku do vlasů! A to je věc, kterou jsem taky na své svatbě nedokázala. Stále se to učím, ale dělám pokroky. 
Ale teď vážně. Svědčit svatbu je krásná věc a já jsem ráda, že jsou toho byla součástí. Však znám to malé smrádě, které tak najednou vyrostlo, celý život. A když jsme vydržely to zlý, tak hravě a klidem, zvládneme i to dobrý. A ještě si to užijeme. 

BYLO TO KRÁSNÝ! 







Poslední selfie se svobodnou ségrou! Minutu poté jsme už šly dolů a všechno mohlo vypuknout. Vůbec si nepamatuju, že bych byla takhle nervózní, když jsem se vdávala. Nebyl na to nejspíš čas. 

První fotka s vdanou ségrou. Haha. Vyšlo to!



Nás pět. Děti nespící. Odchytit si je na společnou fotku, byl maličko boj, ale jsem ráda, že se nakonec zadařilo. Ve vteřině po vyfocení zmizeli hrát hry.

My dva. Moje oblíbená fotka. Vůbec už nevím, kdo to vyfotil, ale je fakt pravdivá.

Takový ten hezký pokus o společnou fotku. Část dětí se vidí na tanečním parketu, druhá část už v duchu jí svatební dort. Tak asi tak.

<3

2 komentáře:

  1. štěstí někdy přijde trochu pozdějc, ale o to víc si ho umíme vážit. Jste úžasný! Vkus a grácii si za prachy si to nekoupíš na to musí mít člověk talent, jako vy dvě. Nádherná svatba.

    OdpovědětVymazat
  2. vy jste fakt krásný holky, to snad není možné ani. hodně štěstí do života. A nádherné(oboje šaty), vážně božský <3

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)