středa 21. července 2021

Na táboře

Před pár dny jsme s Atomem úspěšně vyslali Kecku s Mývalem na skautský tábor. Předcházelo tomu nekonečné balení věcí, kompletování ešusů(velmi zábavná disciplína) a odškrtávání ze seznamu(tepláky-JO, trička s krátkým-JO! a tak dále). Na balení jednoho jsem si už nějak zvykla, ale dva? Tak to je trochu jiná liga. Vůbec tu nemusíme polemizovat o tom, jaké to bude, až pojedou všichni tři. Po půldni balení, došívání kostýmu pro Mývala a balení všeho podstatného s klukama, jsem měla pocit, jako kdybych dvakrát vyběhla sjezdovku v Rokytnici. A to jsme na to byli dva.




Vůbec si nejsem schopna vybavit, jak balení probíhalo, když jsem na tábor jezdila já a ségra. Ale v paměti mám těžké vojenské spacáky(nejlepší spaní ever, ale to balení!) a celý ten tábor na který jsme jezdily. A vždycky, když čekáme na odjezd autobusu, ať už s jedním, nebo dvěma, vybavuju si některé věci. Protože jestli mě něco v životě ovlivnilo, tak právě tábor.

Dodnes nechápu, jak se to vlastně stalo, že jsme najednou jely. Bylo mi dvanáct, možná ž třináct. Máma byla velmi úzkostný rodič, takže jsme nesměly bez dozoru k vedlejšímu domu, k sousedům, jezdit na kole skrz sídliště, aby se nám něco nestalo. A najednou jsme stály, naprosto v šoku, u autobusu na dětský tábor. Neznaly jsme nikoho. Vařil tátův kolega. Na první pohled docela drsná škola, ale nebylo to tak. Automaticky jsme zapadly a především! Následovala obrovská, nepředstavitelná svoboda. Věci, které nepřicházely doma v úvahu, jsme mohly, nebo dokonce musely. Být samostatné, rozdělat oheň, používat nůž, jít v noci lesem, koupat se v řece, nebo kormidlovat. Posvěceno dospělým vedoucím. 

První a zásadní lásky samozřejmě. To k tomu patřilo a patřit bude. Naprosto neodmyslitelně. 
Já jsem se beznadějně zamilovala do kluka, kterému se přezdívalo Básník. Když jsem se první večer představovala a říkala jsem, že bych ráda byla novinářka, tak mi suše oznámil, že v téhle partě bude novinář on. Nešlo odolat! :-)) 

Jezdila jsem, po pauze i jako dospělá. Nebo spíš plnoletá. Vařit dětem. Tehdy jsme se v knihovně potkali s oním Básníkem a on prý, jestli bych nejela na Pávek. Vařit. A já, ve své mladické šílenosti a stesku po Nežárce a lesích, okamžitě kývla. Vytáhlo mě to z beznaděje, kterou jsem prožívala po rozvodu rodičů. Díky za to! Na ten úplně první týden v životě, kdy jsem pochopila, že to nebude úplně sranda, ale musím přežít, na ten ale nikdy nezapomenu. Únava, stres, zoufalství. Úplné dno, než jsem se sebrala a řekla si, že tohle musím dotáhnout. A táhla jsem to pak ještě několik let, než jsem měla kluky. Nezapomenutelná zkušenost. 

Všechno tohle mi lítá hlavou ve chvílích, kdy vyprovázím své vlastní děti a doufám, že se budou mít skvěle. Že si tábor užijí samy za sebe, že jim ovlivní život k lepšímu a že budou za tyhle zkušenosti jednou rády. I když je to úplně jiný tábor, protože co si naplánujete v devatenácti, často nedopadne tak, jak si myslíte. A je to tak v pořádku. V tom nejlepším :-)

A aby to nebylo úplná nuda. Jedna hodně, hodně, hodně retro fotka. Nejsem schopna zpětně identifikovat, se vlastně přesně dělo, ale rozhodně už byla puberta na krku. Hřejivá vzpomínka na holky, které jsem měla(a mám) ráda. Vypůjčila jsem si z archivu Páji, nesmírně dokonalé ženy, která mi život velmi obohatila. 

10 komentářů:

  1. To je krásný. Jednak vzpomínky a pak, že kluci jsou na táboře. Určitě se jim tam bude líbit

    OdpovědětVymazat
  2. Tak hezky se to četlo <33 Nechceš napsat něco víc? Co se stalo s Básníkem? Je novinářem? Byla jsi do něj pořád zamilovaná? A jsi ještě s někým v kontaktu?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím si, že Básník není novinářem. Na tábor určitě jezdí dál, má milou ženu a děti. Naposledy jsem ho potkala s kočárkem a je to už let...Moc mu přeju krásný a spokojený život☺️ A jestli jsem byla do něj zamilovaná pořád? Jasně, ještě když jsem vařila dětem a on se o ně staral. Byla to bláznivá a úžasná životní etapa, ale spolu zestárnout jsme jednoduše nemohli😉 V kontaktu nějak jsem, sociální sítě umí divy...

      Vymazat
  3. tábory mi v životě také zanechaly hlubokou vzpomínku. Myslím, že vám tábor asi v jistém smyslu otevřel nové obzory. to je dobře:) Linda

    OdpovědětVymazat
  4. Dětské tábory, lásky a vzpomínky. Taky to takhle nějak mám. Není úplně nutno, aby kluci jezdili na ten samý. Zážitky budou tak jako tak. Jistě si to moc užijí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem stejného názoru. Občas je fajn zkusit něco nového. Rozhodně nelituji a zároveň nic z minulosti nezatracuji🙂

      Vymazat
  5. Ten Básník již není Básníkem, ale vychovává ve svém životě dvě děti a to starší s ním zrovna absolvovalo týden na památném táboře, který je stále součástí našeho života.
    Jani, nikdy jsme se nepotkaly osobně, ale jsem ráda, že si se vrátila k blogu, hezky se to čte.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc mě těší, že mě čte někdo (asi) z místa, které tak dobře znám 🙂 Básník už není Básníkem moře let, ale nechtěla jsem úplně jmenovat. Nebyl by určitě rád a zaslouží si soukromí. Díky za milou zprávu. Ač zahalena anonymitou, potěšila🙂

      Vymazat

Děkuji za milé komentáře;-)