úterý 9. ledna 2018

Poslední dny 2017

Pár vánočních a novoročních střípků v podobě fotek a komentářů k nim. Ne, že by to bylo nějak extra hektické, chtěla jsem se ale věnovat především klukům a na blog tedy tohle rozloučení s rokem 2017 přidávám až dnes, když už našim životům devět dnů velí 2018.  

Stromeček jsem ozdobila večer před Štědrým dnem. A jelikož jsem trochu staromódní a vyžívám se ve starých fancouzskcýh filmech, zdobila jsem i letos s filmem Le Pays d'où je viens - Země odkud přicházím. Můj každoroční rituál, díky kterému se na tohle samotné zdobení moc těším. A taky na to noční kafe, které si u toho vypiju. Co budu jednou dělat, až to za mě vezmou kluci? Nebude mi to náhodou chybět? A budou se mnou chtít koukat na film z rok 1955, který je vlastně celý tak nereálný, že už to dnes nemůže nikoho bavit?
"Dones jí prosím TOHO člověka s protěží" ...



Ráno si kluci lehli pod ozdobený stromeček. Že prý dárečci. Nebudu k tomu nic říkat..:-)) Je to přesně takhle. 


Na Štědrý den se u nás neuklízí a naší povinností je vidět spousty pohádek, být spolu, dát si kakao se sněhulákem a těšit se na večer. Vždycky mi to přijde neuvěřitelné. Kluci jsou nalepení na okně, sledují ulici a všechno co se jim zdá podezřelí okamžitě hlásí.  A "nekonečné" čekání na zazvonění. A protože nejsme úplně normální rodina, tak se u nás taky hraje na kytaru. Úplně normálně koncert. Aby nebyla nuda. 




Jestli někdo zná náš úplně první sitcom Taková normální rodinka, tak vám můžu odpřísáhnout, že to jsme úplně přesně my. Je nás hodně, jsme hluční, skoro nikam se nevejdeme a pořád to více či méně funguje.  Nezapomínáme na vtipy a bez některých věcí si prostě asi neumíme život představit. A naše rodinné Vánoce jsou i díky mrňatům čím dál veselejší a vtipnější. V prosinci jsme se takhle sešli dokonce dvakrát. Vždycky je to náročné, ale čím jsem starší, tím víc si toho vážím. V pubertě jsem totiž tvrdila, že moje rodina není normální a nikoho jí nemůžu představit. No a jak to dopadlo.




Po svátcích jsme zmizeli na hory, užít si trochu sněhu a lyžování. Pro mě naprostý ideál, hory jsou zdrojem naprostého klidu a lyžování stejně tak. Jen si říkám, jestli na ty hory neutíkám, v poslední době, nějak moc často. Asi to bude únavou, která mě provází vlastně už od letních prázdnin. Slibovala jsem si, že alespoň jeden víkend věnujeme s Atomem sobě a někam pojedeme. Nebo třeba jen jednu noc mimo domov. Zatím se nepodařilo. Tajně doufám, že rok 2018 v tomhle bude o něco příznivější. Někdy si říkám, jak jsme tohle celé mohli vydržet? Zároveň se ale uklidňuji tím, že nejhorší už máme určitě za sebou. Letos jsme ale sbalili vláčky, koleje a hurá společně pryč.






Během prodlouženého víkendu v Rokytnici jsme se rozloučili s rokem 2017 a vkročili do toho nového. Těšila jsem se na Silvestrovské lyžování, ale ten den snad úplně celý propršel. 
Zato ale vyšlo novoroční lyžování a to i s MiniMládětem, který má k lyžím mnohem kladnější vztah, než Mládě. Ten to dnes už miluje se vším všudy, ale po první lekci mi řekl, že už se mnou "neka" a nikdy už lyžovat nebude. Mini to vzal za úplně jiný konec a bavilo ho i to, že padá. Opravdu hodně moc se těším na chvíli, kdy budeme lyžovat společně. Zatím jsme na střídačku s Mládětem a Mini trénuje. Ze všeho nejvíc se ale těší na vlek. Ten miluje už od miminka, kdy v kočárku sledoval, jak se točí a točí. 
Docela jsem se těšila na první novoroční grog a v závěru jsem ho  ani nedala celý. Mládě už mě tahal, že takhle toho moc nenajezdíme a že potřebuje lyžovat a lyžovat a že žádná pauza. Aktivní děti, jsou prostě aktivní děti.









Předsevzetí si nedávám. Co bych si ale přála-klidnější rok než byl ten minulý. Po všech směrech. Přijde mi totiž, že se toho strašně moc začalo ubírat nějakým zvláštní cestou, která se mi vůbec nelíbí a necítím se tak úplně dobře. Přesně tohle bych chtěla v novém roce změnit. Nebo alespoň u sebe nasměrovat na tu cestu správnou. Zbytek se uvidí. Možná...A úplně skromně bych si přála jeden úplně obyčejný víkend pro nás. Bez dětí. Zatím utopie. Po třech letech už si myslím, že si to trochu zasloužíme :) 

sobota 23. prosince 2017

knihy/vánoční čtení II.

Pokračování o našich vánočních knihách. Už zítra se všichni budeme těšit z vánočního stromečku, dárků a společných chvil. I k tomu patří pár knihy o kterých bych ještě, ač v rychlosti, chtěla napsat. Možná bych už dávno měla dělat něco jiného, ale nemohu si to odpustit. Hned první kniha je totiž moje vzpomínka na dětství. 



Mickeyho vánoční koleda
Walt Disney
Jim Razzi
Egmont

Pohádku, která je ve skutečnosti Dickensovo Vánoční koleda, jsem našla jako malá holka pod stromečkem. Ještě během Štědrého večera, jsem si jí celou přečetla. Že jde o známou povídku, jsem pochopitelně zjistila, až za několik let. Ale to jsem už tuhle, možná trochu kýčovitou, ale pro mě krásnou knihu, měla pod kůží. I teď, když jsem dospělá, vidím ji nekritickýma, dětskýma očima. Při každém otevření a začtení se, mám pocit, že jsem se na malou chvilku vrátila do dětství.
Ebenezer je Skrblík, Jacob Marley v podání Goofyho a Mickey Mouse jako Bob Cratchit a samozřejmě několik dalších, "disneyovských" postaviček k tomu. Nechybí ani tři vánoční duchové, jako v pravé koledě. Vlastně jde o takové laskavé podání klasiky, dětem. Čteme pravidelně večer před Štědrým dnem, tuhle tradici jsme s Mládětem vymysleli už před několika lety a stále se drží. A já se stále vracím, alespoň na chvilku, do dětství. 






České Vánoce Josefa Lady
Michal Černík
Josef Lada
BMSS-Start

S touhle knihou prožíváme letos veliký zlom. Ještě loni to byla víc obrázková kniha pro oba kluky a bavilo je, prohlížet klasické, zimní ladovské obrázky. Letos už z ní Mládě poprvé četl. Kniha obsahuje jak krátké básničky s vánoční a zimní tematikou, tak delší vyprávění o tradicích. A právě s těmi krátkými koledami a básničkami, už slavil Mládě svůj čtenářský úspěch. Cukroví, kakao, za okny spousty sněhu a čtení si. Vánoce jsou v téhle knize staročeské a tak kouzelné jak jenom mohou být. Myslím si, že v dětské(i dospělácké knihovně) by neměla chybět. 






Zima-obrázkové příběhy
Rotraut Susanne Berner
Paseka-pro děti


Nejde o úplně typickou vánoční knihu, ale i tak jsem se jí rozhodla zařadit. Za zmínku rozhodně stojí.
Zimu jsem vybrala především pro MiniMládě. Moc nemluví. Tedy mluví, ale potřebuje neustálé podněty. Kniha Zima je beze slov. Nutí nás vyprávět a hledat příběhy na velkých dvoustranách. Na zadní stránce knihy jsou popsané postavy, které v knize můžeme potkat a je přidán i krátký popis. Rotraut Suzanne Bernerová na obrázcích vypráví své malé, vtipné příběhy předvánočního dne, které poutají a bystří pozornost a podněcují fantazii, ale hlavně baví malé i větší děti. Navíc předvánoční atmosféra je tu znát, ať jsme ve městě s ulicemi, doma, na tržišti, v obchodě, nebo parku a nedalekém statku. Zima je fajn, ale...napadlo mě, že se vlastně už teď trochu těším, až si za čas otevřeme Jaro a budeme číst a hledat také v něm.