čtvrtek 8. listopadu 2018

Tobiáš

Tak tady je. Třetí syn. Ty bláho, já mám vážně tři děti. Ne jedno, ne dvě, ale TŘI! Před třemi týdny(a dvěma dny) se nám narodil a dostal jméno Tobiáš.



V lecčem mi to celé připomínalo porod Mláděte. Ten den jsem se cítila dobře, vůbec jsem nepočítala  s tím, že dnes by to skutečně mohlo být. Šla jsem na kontrolu s rozečtenou knihou, protože co jiného takhle dvacet minut na monitoru dělat? Během kontroly už mi bylo řečeno, že už to opravdu může být "každou chvilku". Ještě jsem prohodila pár vtípků, že zítra se to nehodí, protože nemáme úplně hlídání pro starší kluky a že to ideálně necháme na čtvrtek. (Ani ve snu by mě nenapadlo, že ve čtvrtek už budu řešit, jestli nás pustí domů z nemocnice). Jenže pak už to šlo docela dost rychle. Cestou domů zastávka v obchodě, měla jsem děsný hlad a každý večer poslední týden jsem se nacpala večeří, dala si kafe, nanuka a spokojeně jsem usnula. Dnes už to mělo být trochu jinak...
S Mládětem jsem udělala úkol do školy, překonotrolovala jim připravené "pohotovostní" hromádky oblečení na druhý den a oni popřečtení pohádky s Atomem, spokojeně usnuli. Já jsem ještě dopsala blog (prodýchávala nějaké ty kontrakce) a vypila u toho "poslední kafe před porodem"(těch posledních kafí před porodem bylo teda taky nespočet, ale já věděla, že tentokrát je to fakt TO poslední). 
Večeři jsem už nedojedla, prostě to nešlo. Bylo něco kolem deváté hodiny a docházelo mi, že nejspíš opravdu pojedeme do porodnice. Přišla chvíle na měření kontrakcí a když to bylo po třech minutách, bylo vyřešeno. A v tu chvíli mě napadlo, že to možná bude celé úplně na poslední chvilku. Čekala nás totiž dvacetiminutová jízda. 

Ve třičtvrtě na deset jsem už s asistentkou sepisovala papíry na příjmu, přišla se na mě podívat paní doktorka a pak už jen horká sprcha a než jsem se rozkoukala, tak...jsem rodila. Vlastně jsem si dala jednu horkou sprchu a během kontroly mi bylo řečeno, že UŽ! A pak to šlo strašně, strašně rychle. Přiznám se, že si nepamatuju nic moc. Vím, že jsem dokonce i mluvila s milou paní doktorkou o něčem(prožvaní i porod!:-)) a pak už byl venku. V jedenáct večer. Náš Tobiáš. Na první pohled úplně stejný jako dva kluci, kteří doma spali a zatím neměli vůbec tušení, že se oba právě stali velkými bratry. Byl tu s námi tak rychle, že mi to přijde neskutečné(a velmi milosrdné ke mně).
Prohlížela jsem si toho kloučka a byla jsem šťastná, že ho konečně můžu vidět. Jeho, který se mnou uběhl tolik kilometrů a závodů, jeho který se mnou cestoval a všechno jsme spolu tak skvěle zvládli. Mého třetího chlapečka.

Dvě klidné hodiny po porodu jsme se střídali v nošení a chování, seznamovali jsme se s Tobiášem. Zvláštní mix únavy a štěstí, dívání se na úplně nového člověka a neskutečný klid. 

Porod máme za sebou...Takže teď už zbývá být tou nejlepší mámou pro všechny naše děti. Nebude to lehké, ale...s tím jsme do toho asi nějak šli. 

Stejně se cítím jako v nějaké pohádce. Protože tři synové...to prostě pohádkové je:-)

P.S:díky všem, kteří drželi pohotovost, byli připraveni k hlídání, své milé švagrové, že hned přijela a díky tomu všechno proběhlo naprosto hladce. A taky ségře, které mě hecovala, že to stihnu do půlnoci, že to je přeci jasný. Věděla to líp, než já :-)) A taky Atomovi, že tam prostě byl.




úterý 16. října 2018

do dětského pokojíčku/Koník FUTU

Čekání na nového sourozence ve velkém stylu. I když si vlastně nejsem moc jistá, jestli se velkému stylu dá říkat dojezd nemoci a pyžamový den. Připravili jsme alespoň do pokojíčku úplně první hračku, kterou "MiniAtom"  má. Koník FUTU. Oba kluci ho poměrně důkladně otestovali a protože stále drží a funguje tak, jak má, jsem naprosto spokojená. 
Tahle nádherná práce pochází z dílny Antonie & Emma, kterou jsem už nějaký čas okouzlena, máme od nich několik didaktických pomůcek a když se zaměřili na výrobu houpacích koníků, přišlo mi to jako geniální nápad. On to totiž není jenom obyčejný kůň, jsou to tři hračky v jedné.

Ta první je jasná HOUPACÍ KŮŃ.
Samotný koník jde poměrně jednoduše připevnit na houpací prkno pomocí speciálních, dřevěných šroubů. Není to vůbec těžká záležitost, docela v pohodě to dávám i s břichem a nulovou energií. Houpání baví především Mini. Než ale miminko doroste, určitě bude mít jiné zájmy a nebudou vznikat žádné bitvy. Aneb jedno přání ze serie "naivní rodič" :-)
Co je navíc úplně super a skvělé-na koníka navíc lze vyrýt zdarma jméno dítěte. A tak se k nám dostal právě MiniAtom.

Varianta číslo dvě je ODRÁŽEDLO.
Je to úplně jednoduché. Stačí povolit dva dřevěné šrouby v přední a zadní části koníka, vysunout houpací prkno, přidat kolečka a šrouby zase utáhnout. Nic víc v tom není. Koník na kolečkách. Působí na mě velmi stabilně, takže je ideální především pro malé jezdce. Už se nemůžu dočkat, až bude úplně aktuální i u nás. Navíc nehrozí žádné ničení podlahy, nebo extrémní hluk. Kolečka jsou po obvodu gumová. 

A pak tu máme variantu číslo tři a tou je klasické HOUPACÍ PRKNO.
U nás poměrně "provařená" záležitost, protože jedno už doma pro kluky máme. Dodnes je velmi žádanou hračkou a vůbec nelituji, že bychom ho doma měli. Výborná pomůcka pro děti, které se učí držet stabilitu, ale co vám budu povídat, zkoušel to u nás na návštěvě i můj táta. Líbí se totiž všem. Krom toho má nosnost asi 150kg, takže naprostá paráda.
Taky si myslím, že časem to bude ideální houpačka právě pro miminko. Možná naivní rodičovská představa číslo ... ani už nevím kolik, ale vystlat polštářem a bude to ideál i pro mrně.

A přesně tyhle tři věci dávají dohromady koníka FUTU. Je vyrobený z pevného bukového dřeva a je prostě dokonalý. Jestli něco mám opravdu ráda, tak dřevěné hračky a pomůcky. A tahle za to stojí. Jasně, je to dřevo a není to z úplně nejlevnějších kousků, ale lze si ho kupovat i postupně, nebo před Vánoci zaúkolovat všechny prarodiče, kteří jsou lační po nakupování co nejlepších kousků pro vnoučata. Pokud si pořídíte celý set, dostanete k němu i stojan na zeď. Zatím jsme ho nevyužili, ale Mini se ho z nějakého důvodu snaží neustále aplikovat jako sedátko. Z nějakého důvodu se rozhodl, že to je super pohodlné. Ale k tomuto účelu rozhodně neslouží, to je jen originální inovace mých kluků. Antonie & Emma mě opravdu baví a moc jim fandím, vážně stojí za to!

No a nám už teď nezbývá než počkat, až koníka otestuje i nejmladší člen domácnosti, který tu za chvíli bude s námi. Třikrát hurá!