pondělí 5. prosince 2016

tipy/dárky pro kluky

Mých pár tipů na dárky pro zvídavé kluky, malé kutily a nebo nadšená batolata :-))
U nás vedou jednoznačně knihy. Ale kdybych jimi kluky zavalila, tak by je to asi úplně nanadchlo, snažím se tedy krotit. Knihy sice vedou, to je fakt, ale mám i pár dalších věcí k tomu. 

Mládě už ví, jak se na svět dostal, je to jedno z jeho oblíbených témat. Občas chce slyšet, jak se narodil on, nebo vyprávět jak se narodil bráška a sám navazuje na moje vyprávění "a pak jsem přišel já a brášku jsem poprvé viděl. A vozil ve vozíčku po chodbách"). Tohle téma ho prostě hodně zajímá a rád se jím probírá. Vybrala jsem tedy knihu, která se mu bude moc líbit. Cesta na svět. Příběhem čtenáře provází malý předškolák, který zjišťuje, jak přišel na svět on a jakým způsobem se brzy narodí i jeho očekávaný sourozenec. Chce vědět, co dělají miminka v bříšku, jak se tam vlastně dostala a proč jsou tam tak dlouho, kdy vylezou ven a proč i tatínkové nemohou mít děti a proč a jak to a ono… a máma s tátou trpělivě vysvětlují a kreslí… a malý Eda vypráví dětem, co už ví…Čtivě napsaná a bohatě ilustrovaná kniha, na jejímž obsahu se jako odborní garanti podílela také psycholožka a gynekoložka, je určena pro malé školáky i předškoláky. Zkrátka pro všechny děti, které se začnou ptát, jak přišly na svět.


Jakmile Hravouka vyšla v dotisku, hned jsme jí objednali a těšíme se. Tedy já a Atom, jak se bude tvářit Mládě, to je zatím ve hvězdách. Hodně jsem si nadávala, že jsem jí nekoupila hned v té první vlně. Myška žijící v podzemní noře je vypravěčkou, průzkumnicí lesa, sadu i rybníčka: obkresluje tvary pecek, ohryzává mrkve v zemi a přemýšlí jak rozdělit plody na ovoce a zeleninu, zkoumá stáří lesa podle letokruhů a loví živé brouky na kousek syrového masa. Všechno pak pečlivě zapisuje do svého sešitu a radí, jak si vyrobit herbář nebo udělat zahradní jezírko.


 Mládě chce být dřevorubec, kutil a vůbec chce řezat, sekat, kácet, měřit a tak dále. Všichni, kdo čtete, tak víte. Nejde to jinak. Pro podobně nadšené kluky je tenhle dřevěný kufřík s nářadím ideální. Všechno je ale opravdu funkční, takže je lepší pracovat pod dozorem některého z rodičů. A vhodné (alespoň za mě) je tohle nářadí pro děti starší 5 let.

Dárek pro oba dva. Nikdy bych to neřekla, že to kluky takhle chytne. Co víc, že to chytne i Mládě, který už je dost velký. Doma máme Sensory blocks(přečíst si o nich můžete TADY) a chceme je doplnit ještě o tuhle Rainbow sadu.
Stavíme většinou společně a baví to i mě, takže nebylo co řešit.


Lední medvědi odcházejí za štěstím. Jinotajné vyprávění o rodince ledních medvědů hledajících nový domov. Podaří se jim zapadnout a zároveň se nevzdat tuleního masa a lásky k polární záři? Text Jany Šrámkové je doplněný ilustracemi Terezy Šedivé. Mikropříběh s otevřeným koncem zaujme malé čtenáře medvědy ve svetrech a kulichách, ty velké svou naléhavostí. Vydáno v nakladatelství Běžíliška v edici Mikroliška+, která spojuje formát edice Mikroliška a leporelo: závažnější knihařské provedení nabízí menším dětem pohodlnější prohlížení, starším pak témata s přesahem pro každého, kdo ho bude chtít najít.
Doufám, že s MiniMládětem(nebo s oběma!) poroste a budou v ní nacházet pokaždé něco nového. 



Klasické leporelo. Všechno je to na zahradě. Už když jsem ho měla možnost prohlédnout si ho poprvé, bylo jasné, že do dětské knihovny musí patřit. Obrázky Filipa Pošivače: jsou laděné do matných zelenohnědožlutých barev, ve kterých o to více vyniknou jemně modré kosatce nebo výrazně červené náprsenky ledňáčků. Uprostřed toho všeho si hrají dvě malé holky, vesele promlouvající básničkami Petra Borkovce. Opět z nakladatelství Běžíliška.

Tenhle roloped jsme měly doma. Strašně moc dlouho. Ségra do těch plastových koleček naházela rozlámané špejle a při každém otočení kol to nesnesitelně rachtalo! :D Takže když jsem ho viděla v nabídce Hugo chodí bos, tak mi bylo jasné, že letos to vyjde. MiniMládě už určitě bude chtít jezdit. A já se budu nostalgicky dojímat. 

pátek 2. prosince 2016

téma/čert a Mikuláš

"Mami? Víš co? Já vůbec nechci, aby bylo pondělí." řekl mi Mládě včera odpoledne. Chvilku jsem přemýšlela, než mi to došlo. V pondělí chodí Mikuláš a čert.

Setkávám se s tím přístupem docela často. Naštvané maminky často vykřiknou na své dítě "No počkej, všechno řeknu čertům!" Mnozí rodiče si v předvánočním čase takovéto hrozby jednoduše neodpustí. Když se dítě vzteká, když se hádá se svým sourozencem a tak dále a tak dále. Navenek mají výhrůžky většinou úspěch. Lotři zkrotnou. Nebudu lhát, sama jsem několikrát něco podobného měla na jazyku.
Jenže výchova, která je vybudovaná čistě na strachu, může mít nepříjemné následky. Výhrůžky Mikulášem nebo čertem mohou už i tak přítomný strach u dětí jen zesílit – často se špatným koncem. Úzkostlivé děti potom často trpí neklidným spánkem s nočními můrami, problémy s koncentrací, neustálým napětím a rychlou únavou – říkají dětští psychologové.

Jak je to tedy doopravdy? Je Mikuláš a jeho nadílka milá tradice nebo spíše traumatizující zážitek? Může trocha „zdravého strachu“ dětem ublížit?

Čert a Mikuláš jsou skvělé postavy, díky kterým rodiče své děti často manipulují. Chtějí dosáhnout toho, aby děti „ze strachu“, že si je odnese čert, byly poslušné a hodné. Místo toho, aby se děti na svátek těšily a užily si ho, tak se bojí a jsou vystresované.

"Jen ať se pořádně bojí." Nepochopitelná touha některých rodičů, případně i prarodičů. Všichni to přeci přežili, tak proč by to nemělo fungovat tentokrát? Toho příznivec opravdu nejsem.
Když k nám poprvé přišel Mikuláš a čert, Mládě měl obrovský strach. Plakal, bál se a křečovitě se mě držel kolem krku. O nějaké básničce, nebo písničce nemohla být řeč. Také si pamatuju situaci, když už bylo po všem a někdo schválně několikrát praštil zespodu do stolu, jakože "pozor, čerti vás stále vidí." Obrovská zábava ty malé, vyděšené děti. Mládě se pak bál jít i sám do koupelny. V té chvíli je mi jedno, že to všichni předtím zvládli, je mi jedno co si kdo myslí o tom, že se mé děti bojí, Budu to dělat jinak.



Letos jsem si pohrávala s myšlenkou, nechat klukům dárky za oknem a ukázat jim, že to nemusí být vždycky jen nutné zlo. A líbí se mi i verze mé spolužačky, kdy čert je sice vidět, ale je dostatečně daleko. Děti o něm ví a bohatě jim to stačí. Nakonec jsme zvolili dětské odpoledne/podvečer s kamarády a rodiči, kam Mikuláš a čert přijdou. Věřím v rozumnou domluvu a dám tomu šanci. Velikou výhodou bude i to, že tentokrát na to budeme všichni čtyři, Ještě loni totiž Atom dělal Mikuláše a Mládě se i proto cítil trochu nesvůj.

 Kontroverzní se tato tradice stává ve především ve chvíli, kdy se dospělí chovají hloupě a zneužívají své převahy a nadhledu. Byla by samozřejmě škoda děti ochudit o krásné vzpomínky, lehce adrenalinové napětí i obrovskou radost ze sladkostí, avšak buďme dětem v této zkoušce oporou, mluvte s nimi o tom, že se doba Mikuláše blíží a nenechte je napospas čertům. "Tak si ho vezměte do pytle, strašně zlobí.." v dětech může za nechat trauma, se kterým se ještě dlouho poté vyrovnávají.

Dětský psycholog Zdeněk Matějček k tomu říká „Myslím, že dnešní český Mikuláš není ani kulturní přežitek ani pekelná výrobna psychických traumat ohrožujících mladou českou generaci. Jen je třeba užívat ho s rozumem a v souladu s vývojem poznatků z dětské psychologie. A dodejme, že dětské psychice spíše hrozí otřesy s následky hlubokými a trvalými z krutých trestů, ponižování, vhánění do stresových neřešitelných situací a všeho toho zlého, co se děje doma za zavřenými dveřmi, a nikoli z toho, co přichází v pohádkovém hávu zvenčí v podobě Mikuláše s čertem.“

Mnoho z vás může namítnout, že jsem přecitlivělá máma a moc to řeším. Ne, nepřipadám si tak a pokud ano, je mi to vlastně docela jedno. Důležité je, aby moji kluci(a děti obecně) vnímaly tenhle svátek jako něco tajemného, zvláštního, ale ne traumatizujícího. A tentokrát mě opravdu hodně zajímá váš názor. Strašíte své děti? Chodí k vám čert s Mikulášem? Jak to všechno prožíváte a řešíte?