Svět knihy 2018

Po Noci literatury, o které jsem se tady zmiňovala před pár dny, následuje období knižního veletrhu-Svět knihy. Ani ten letošní jsme si nemohli nechat ujít.  Mezi řádky si lze jistě přečíst, že si tu jeden knihomol za odměnu odškrtá pár titulů ze svého nekonečného, knižního seznamu. Ano, přesně takhle njak to vnímám já. Čestným hostem Světa knihy 2018, na který prý zavítal rekordní počet návštěvníků(!!), byl tentokrát Izrael.

Jistě jsem to už párkrát zmiňovala na instagramu, takže tuhle informaci budu maličko recyklovat. Svět knihy je pro mě docela zásadní květnová událostí. Když se dneska ohlédnu zpátky, vidím znovu vyjukanou studentku v manšestrových šatech(přijďte prosím vhodně oblečeni) a nelogicky vybranýma botama na podpatku. Inu, můj první rok tady. Myslím, že bolest nohou mě zásadně poučila pro ročníky příští. Ale bavilo mě to vážně moc. Koho ze studentů knihovnictví by taky nebavila spousta knih, chvilkový pocit dospělosti a hlavně od čtvrtka do soboty po práci absolutní volnost. Od téhle chvíle jsem, přiznám, trochu vyrostla. Možná bych spíš měla napsat dospěla.

Prožila jsem tady toho vážně moc. Od mladé, vyjukané studentky, podobné Douchové, jsem si prošla obdobím hledání sebe sama, prožila jsem tu první šílenou realitu a zklamání ve vztahu(přemlouvání kolegyně, ať vylezu ze záchoda, že ON už je pryč a že se tím pádem nemusíme potkávat). A taky jsem prý jednou v rekordním čase proběhla stánky vystavovatelů, abych stihla nějaké vysněné čtení. To si teda moc nepamatuju, ale prý se četlo Potichu :-)))

Letošní ročník jsem navštívila jako máma dvou kluků, která se je vést tímhle neskutečným světem. Alespoň trochu. Mini byl naprosto nadšený z první knihy, kterou jsem mu musela ihned dát do ruky a pak už s ním byla řeč. Tedy, než usnul :-)
Mládě už všechno bral dost vážně. Dlouze se procházel, diskutoval, prohlížel knihy a bylo vidět, že ho to baví. Takový pocit, když vidíte, že vaše dítě dělá ty stejné věci, jako kdysi vy. Jen mně bylo o pár let víc. Má svůj velký spisovatelský sen a šel především načerpat inspiraci(říkal:-))

Bylo milé vidět některé známé tváře, vždycky mě to potěší a jsme ráda, že můžeme prohodit pár slov. Takže když moje bývalá učitelka, která mě vlastně na tuhle cestu nasměrovala a díky které jsem objevovala postupně celý tenhle svět(a taky to se mnou neměla lehké, co si budeme...) říkala Mláděti, že má poslouchat mámu, protože knihám rozumí. Najednou mi došlo, že jsem tady fakt dospěla.

Ano, vedro bylo sice šílené, měla jsem díky němu chvilku krizi, kvůli které jsem si nebyla schopna dojít pro některé konkrétní knihy(na seznamu zůstávají dál) a neměla jsem kafe!! Ale mám to tu s určitou nostalgií, fakt ráda. A jako bonus je mi vážně moc sympatický Stan malých nakladatelů, vnímám to jako dobrý krok. Vím, že byl už minulý rok a vážně jsem z toho nadšená, protože si pak svoje knižní šílenství dokážu mnohem lépe naplánovat:-))

Mini sice ještě podstatnější část prospal, ale Mládě jsem odtud nemohla dostat, kdyby bylo na něm, posloucháme čtení a probíráme knihy, až do zavíračky. Ovšem vzhledem k tomu, jak každý večer Mini z postele skanduje "čííst, číííst!!" myslím si, že za pár let "taháme" ze Světa knihy oba dva bráchy. A za pár let nás k tomu nebudou vůbec, ale vůbec potřebovat. Takže si dáme v klidu s Atomem to kafe...nebo...ne? :-))

Z toho co jsme si přinesli domů. Jasně, převažují (opět) knihy pro děti. Určitě o nich brzy napíšu víc, protože jsou to kousky, které stojí za to. No a u těch pro nás je docela jasně vidět, kde mi přesně došla energie(antikvariát Fryč). Pro Nicka jsme si šli ale cíleně, ten byl úplně jasný předem. Zbytek jsme si musela objednat o pár dnů později, ale o to větší radost jsem měla. A z náhohodných antikvariátových úlovků mám radost kolikrát ještě mnohem větší, protože nikdy nevím, co všechno potkám a přinesu si domů. Kouzlo!

P.S:Můj osobní měsíc knihy, je jednoznačně květen. Noc literatury, Svět knihy, narozeniny a svátek. Což jsou minimálně 4 důvody, proč tomu tak je:-))

krabička poslední záchrany(nejen) pro unavené mámy

Není to jen tak. Před časem jsem si všimla, že můj obličej začíná připadat přesně tak, jako se já sama cítím. Dost zvadle. Doslova. Pleť jsem najednou měla šedivou, v těch horších případech i zelenošedivou, vypadala jsem šíleně a jako bonus se mi přidal pár pěkných kruhů pod očima. Pokud nosím dioptrické brýle, skryju to za ně. Jakmile si je ale sundám, mají lidí kolem obavu, jestli nejsem nemocná. Ne, nejsem nemocná, jen jsem teď byl neskutečně unavená. Když k tomu přičteme, že nikdo z nás nemládne, musí nám zákonitě z téhle rovnice vyjít, že je třeba urychleně najít řešení.
Pominu základní věci, snažím se pít víc vody. Když mě naposledy líčila jedna šikovná vizážistka, kladla mi na srdce, že tohle stačí. Snažím se, někdy zapomínám(můj celoživotní boj), ale...zatím to nestačí. Taky běhám, což ví všichni, kteří mě sledují na instagramu(kdo ne, tak TADY). Po běhu mám vždycky pocit, že je to všecho o trochu lepší, ale to jsou spíš vyplavené endorfiny.
No, zapátrala jsem co a jak a vznikla z toho tahle malá "kápézetka" pro můj unavený obličej. O co tedy jde?

Remescar na kruhy a váčky pod očima je přípravek, který pleť okamžitě vypne a tím opticky redukuje otoky. Nejedná se o péči s dlouhodobým efektem, ale spíše korekční záležitost .Ideální je pod něj nanést ještě hydratační krém. Množství, které se pod oko nanáší, ale musíte vychytat. Spíše víc než míň, aby se efekt projevil. Doporučuje se množství o velikosti zrnka rýže, opatrně vklepávat. Poté se malou chvilku vydržet nesmát se a nemluvit, aby mohl v klidu působit a pod okem se neudělala vráska. Já jsem se to musela učit, protože se mi stalo, že na jednom oku bylo všechno v pořádku během chvilku a na druhém mi zůstal černý kruh. Ano, vypadala jsem dost vtipně. Když jsem to zase s množstvím přehnala, udělala se mi kolem oka z krému mapa a nebylo to nic přijemného. Chce to prostě cvik, ale jde to doladit, fakt jde. A hlavně ty kruhy doopravdy zmizí. Kouzlo, kterému se mi nechtělo věřit a které funguje! Kéž by to bylo napořád, měla bych po starostech.  Dlouho jsem měla pocit, že o svou pleť se můžu starat jen tak decentně a pořád bude v pohodě. Spletla jsem se. Rozodně ale Remescar nepoužívám denně. Je to spíš taková záchrana, když už je opravdu krize a přestávám vypadat svěže. Kdo z nás už to nezažil, že? :-)

Druhá věc, která mě aktuálně zachraňuje je Glow Scrub.
Laboratoře Loreal Paris poprvé vybraly tři druhy jemného cukru a spojily je s olejem z hroznových semínek pro rozjasnění a zjemnění pleti. Já jsem potřebovala velmi nutně především tu první variantu a to rozjasnění. Tak jsem se rozhodla tomuhle peelingu uvěřit a vyzkoušet, co to se mnou udělá. Po necelém měsíci užívání už ale můžu říct, že jsem si ho dost oblíbila. Má jemnou texturu a vždy po nanesení mám pocit jako kdyby pleť maličko zahříval, což je příjemná věc. Je možná o něco hrubší, než jsem čekala, ale vůbec mi to nevadí. Naopak je mi příjemné obličej pořádně s peelingem promasírovat. Olej z hroznových semínek, který pleti dodává jas a svěžest krásně voní a především-funguje!  Opravdu tady slíbený rozjasňující efekt vidím ihned. A to se mi zase tak často nestává. Rozjasněný obličej oceňuji hlavně ráno, pleť vypadá vážně svěže a zdravě, bez ohledu na to, jak moc jsem unavená, nebo jak mizerně se cítím. Peeling nezanechává mastný film, pleť je na pohled "hydratovaná". Jako bonus lze peeling použít i pro vyhlazení a zjemnění rtů. Mám pocit, že všichni chválí kiwi verzi, ale tato je maličko opomíjená. Za mě určitě skvělý kousek!