pátek 21. dubna 2017

15/52

Mládě měl prázdniny, tak jsme hodně času trávili společně a bylo to prima. Původně jsme chtěli jet do Rokytnice, ale vzhledem k ne úplně příznivé předpovědi počasí jsme to posunuli na jindy. Místo toho jsme využili každou chvilky, kdy bylo hezky. Na kole jsme si dali novou trasu a vydali jsme se na společné výlety. Mládě si přál "jet na nějakou výstavu o Josefu Čapkovi", což jsem se mu snažila splnit, ale aktuálně žádná taková v rozumné vzdálenosti není. Vydali jsme se tedy na Čapkovu Strž. Byla jsem tam mnohokrát a byla jsem ráda, že tam můžu vzít i kluky. Mládě si nechal přečíst snad úplně všechno, rozhodl se, že teda probádá život Karla Čapka a jak řekl, tak udělal. Odcházel se spoustou nových informací, jen paní u pokladny trochu rozhodil, když se s ní loučil "výstava je moc krásná a je tu cítit ta dušička pana Čapka..". Nevím, jak ho to napadlo, ale paní byla velmi překvapená(já vlastně trochu taky). Stihli jsme i super rodinné setkání po návštěvě muzea a kluci se domů vraceli naprosto spokojeni. Máme teď tedy období Karla a Josefa Čapkových, před spaním se čte/poslouchá Dášeňka a neustále řešíme detaily, aby v těch knihách měl jasno :-)


MiniMládě je statečný cestovatel a zapadá skvěle do party. Občas usíná takhle za ruku(už jsem si docela zvykla a vydržím celkem dlouho). Absolutní nezbytností na cestě jsou leporela, kterými si krátí čas, nebo si prohlíží s bráchou. Hodně ho bavila výstava Trnkova Zahrada, kterou si konečně mohl užít. Naposledy, když jsme na ní byli, byl ještě úplně čerstvé miminko. Nevadí mu lézt do výšky, nemá žádný strach ani zábrany a já naopak trnu, protože ze školy znám tisíc a jeden příběh o úrazech, pádech, otřesech mozku, a tak dále. Držím se statečně, nechci mu nic zakazovat jen proto, že mám tak velký strach. Ale trpím u toho a jsem stále ve střehu. Po poměrně náročném nespacím období, se nejspíš trochu uklidnil a vypadá to, že bude zase spát ve své postýlce. Přes prázdniny si užíval, že brácha je doma a běžel ho probudit, zvládli spolu ležet pod peřinou a prohlíželi si knihy, z čehož jsem samozřejmě byla dojatá. Stihli jsme nasbírat i košík medvědího česneku, což ho bavilo hodně a ani jeden nechtěl z lesa domů. Zatím je pro ně stále větší trest, zůstat doma. Kéž by to tak bylo i za pár let.


čtvrtek 20. dubna 2017

Na návštěvě (nejen) u Dášeňky

Když Mládě přišel s tím, že by si přál jít na nějakou výstavu o Čapkovi, tak jsem byla sice trochu překvapená, ale pak jsem si řekla, proč ne. I když on by raději výstavu Josefa Čapka, protože jsme právě po několikáté přečetli Povídání o pejskovi a kočičce, dohodli jsme se na výletě na Čapkovu Strž. Tedy letní sídlo Karla Čapka a jeho ženy, ve kterém je už mnoho let muzeum a krásná výstava.

Když jsem tam byla úplně poprvé, byla jsem asi v sedmé třídě a neuvěřitelně mě to tam nadchlo. Líbilo se mi prostředí, dům, expozice a taky si moc dobře pamatuju, že jsem se tam zdržela o chvilku déle, než celá naše třídní skupina a všechno jsem si dočítala. Ostatní venku svačili. Dodnes jsem za to naší paní třídní vděčná, že mi to dovolila a nechala mě tam na vlastní zodpovědnost. Ve spoustě věcech mě pochopila víc, než kdokoli další(minimálně v tuhle dobu) a rozhodla se mou vášeň pro literaturu a knihy obecně, velmi podpořit. Trávila jsem s ní dlouhé hodiny v kabinetě a psala jsem. O všem, co mě tehdy napadlo a cítila jsem se tam skvěle. Ale o tom dnešní post není. 

Po letech jsem se totiž na Starou Huť vrátila a byla jsem vděčná za to, že tam můžu být se svou rodinou, s Mládětem, který měl v očích úplně to stejné, jako já kdysi a první co mi řekl, že by v tomhle domě chtěl bydlet. To mu bohužel nesplním, ale můžu mu slíbit, že jsme v Památníku Karla Čapka nebyli naposledy. I já se ráda vracím.


Prošli jsme všechno pečlivě, ale nejmilejší zastávka byla u Dášeňky a v expozici zaměřená na tvorbu pro děti. Mládě si nechal přečíst většinu popisků, ke spoustě fotografií, nebo obrázků jsme se vraceli a pracovnu zná skoro nazpaměť. MiniMládě se proběhl po zahradě, chvilku s námi procházel výstavu, ale vzali to s Atomem trochu rychleji než my s Mládětem. 

Museli jsme prozkoumat knihy Karla, obrázky Josefa a podkrovní expozici věnovanou Olze Scheinpflugové a Ferdinandu Peroutkovi a vůbec se nám nechtělo odcházet z krásné zahrady. Mládě si odnesl spousty mouder a nových informací, rízítko s pejskem v turistickém deníčku a myslím, že je naprosto spokojený. Mimochodem, už čteme Dášeňku, dokonce jí už posloucháme i jako audioknihu a je to zábavné vrátit se zase na chvilku do dětství.