pátek 26. května 2017

Jednou budu mít tohle období v šílený mlze...

....a docela se na to těším. Snažím se dělat všechno a mám pocit, že nestíhám nic. Do 2.6 (nebo možná až do 4.6? :-)) bude muset moje aktivní blogování počkat. Pak to všechno skončí...teda...možná ne tak docela, ale to už je zase na docela jiný článek. Jisté ale je, že pokud se to za týden nepovede, povede se příště. Jen já jsem už ve stavu, kdy si jen zoufale přeju, aby bylo po všem. Jedno s jakým výsledkem.


-jsem strašně unavená

-denně se učím a vždycky když skončím, přijde pocit, že si nic nepamatuju

-většinou si asi fakt nic nepamatuju

-začala jsem jíst Ginko a mám pocit, že mě to spasí

-nemám chuť na zákusky(!!!)

-dopoledne se věnuji klukům, odpoledne se učím, večer usínám u Twin Peaks. Celé období si  budu  pravděpodobně jednou vybavovat nejen v mlze, ale taky se soundtrackem právě k tomuhle seriálu.  Jo, jasně..dívám se úplně poprvé. Mizerná intelektuálka, co nezažila devadesátky, protože byla tou  dobou na prvním stupni základní školy.

-mám pocit, že nic nedělám pořádně a všechno chci stihnout co nejlíp. Moje děti, protože Mládě  zůstal tento týden s mírným kašlem doma, mají větší přísun pohádek než kdy jindy. Alespoň se  snažím  a vybírám ne ty úplně vymaštěné šílenosti. Koukají na Lotranda a Zubejdu(za poslední týden  dvakrát),  Prázdniny pro psa nebo dnes možná Cestu do pravěku. Chvíli si prohlížíme knihy, pokud  to jde jsme venku, pak koukají na pohádku. Újmu z toho určitě mít nebudou.

-občas si říkám, že bych si měla stav tady nahrát na video a až to neudělám ukázat to všem, aby  věděli, že to fakt nešlo :-))) Ne, aby mi někdo něco odpustil, ale aby mi věřili, že jsem strašně chtěla,  ale...podmínky nic moc :-))

-budím se v noci, vybavím si nějakou konkrétní otázku a rozespalá se snažím dát dohromady v  polospánku odpověď. Pak si začnu představovat, jak tam budu jen koukat a mlčet...ráno vypadám    jako zombie

-nadávám sama sobě, za ten pitomý nápad vracet se do školy a zároveň si říkám že to proboha už  nějak dopadnout musí.

 Prý je tohle všechno normální. Já se teda moc normálně necítím. Dostala jsem spousty rad, co mám  dělat, aby to určitě vyšlo. Třeba ráno v den zkoušky si lusknout prstama a říct, že se to povede.  Ok...Takhle blbneme s holkama běžně, proč ne. Hodit si tenisákem o zeď a chytit ho zpátky do tuby.  Pokud se mi to podaří, tak to určitě dám :-))) Dát si všechny materiály pod polštář na noc a otevřít  všechny šuplíky. Víte co? Stejně to nakonec všechno vyzkouším :-)) A třeba to vyjde...nebo taky  ne! Ale hlavně už ať je po všem!


neděle 21. května 2017

Noc literatury Nymburk

Pokud čtete můj blog pravidelně, tak jistě víte, že jsme i s klukama každoročně navštěvovali Noc literatury v Praze. Můj vztah ke knihám, čtení a podobným akcím je velmi vřelý a rozhodla jsem se to učit i své děti. Několik let jsem si pohrávala s myšlenkou, zorganizovat čtení i v Nymburce. Míst, kde se dá číst, se nabízí poměrně dost, vztah k literatuře by tady taky nějaký byl...Chvilku to bylo především jen o takovém tom povídání "proč to jako nikdo neudělá?" a až pak mi došlo, že když to nedělá nikdo další, budu do toho muset jít já. Samotné se mi nechtělo, protože vím, že zorganizovat jedno čtení je docela náročná akce, natož větší počet. Úplnou náhodou jsem se dozvěděla, že knihovna a hlavně některé milé knihovnice, smýšlí velmi podobně jako já. A pak už to vlastně šlo (skoro) samo. 


Od podzimu se náš tým scházel, vymýšlel, řešili jsme, mejlovali, ladili...V počtu pěti lidí(protože do týmu nutně musím započítat i Atoma, bez něj by to fakt nevyšlo) jsme se rozhodli, že do toho jdeme. 

10.května v šest hodin se opravdu začalo číst. Protože se jednalo o první ročník, rozhodli jsme se, že čtyři místa na čtení, čtyři zajímavé knihy a k nim čtyři herecká jména, budou úplně akorát. 
Nikdo z nás netušil, jestli tahle literární akce má nějakou reálnou šanci. Ale já i přes svůj chvilkový neoptimismus, jsem věřila, že to prostě musí dobře dopadnout. 
S úderem šesté hodiny se tedy opravdu začalo uvádět a číst! Posílaly jsme si mezi sebou zprávy o počtu lidí i o tom, jak to kde vypadá. Vypadalo to dobře. Lidi přišli a chodili celý večer.

Uváděla jsem v Turecké věži herce Jakuba Žáčka a knihu Celý život, rakouského spisovatele Roberta Seethalera





V Židovské synagoze četla herečka Vanda Hybnerová z knihy Morfium, polského autora Szczepana Twardocha.




Ve Farní zahradě četl herec Lukáš Pavlásek z knihy Běsi, co mě sužují, belgického autora Patricka Declerca.



V kavárně Cafe Society četla herečka Lenka Krobotová z knihy Geniální přítelkyně italské autorky Eleny Ferrante.




Občerstvení připravila Markéta z blogu Pochoutka. Postarala o dokonalé cateringové služby a o to, aby (nejen) interpreti měli co jíst i pít. A jako podpora a pomoc se mnou celý čas trávila nejen ona, ale i Tereza v Turecké věži.  Potřebovala jsem to moc, takže jim oběma děkuji za skvělou podporu!
Stejné poděkování platí i pro všechny výše zmíněné herce, kteří opravdu nádherně četli z vybraných knih a všem, kteří si je přišli poslechnout. A taky celému týmu. Možná to vážně má budoucnost :-)