pondělí 14. ledna 2019

2/52




Mládě nacvičuje v dramaťáku roli krále, prý se mám na co těšit. Nemá rád matiku(vůbec netuším, po kom by to mohl mít!:-) a musí se jí i přes to věnovat víc, než by asi sám chtěl. Občas se u toho šíleně vzteká, naštvaně odchází(taky netuším, po kom by to tak mohl mít!). Před spaním si poslouchá svou vlastní hudbu, protože Ježíšek mu donesl přehrávač. Aktuálně vede Bowie a to bych si tak nějak tipla, že vím odkud má :-)

MiniMládě je zvíře a jeho geniální nápady nemají konce. Třeba natřít a vyleštit pořádně dřevěnou podlahu krémem pro miminko, což je jeden z těch klasických vtipů. Taky mi ale otevřel úplně nový krém od Ježíška a natřel mi s ním lampu na nočním stolku. Já to nechápu! Proč si to alespoň nenamazal na svůj obličej. Jsou to občas infarktové stavy. Ale miluje brášku a vždycky když přijde ze školky, první co potřebuje vidět je právě MiniAtom. Má rád i Mládě, ale tam je to o různém pošťuchování a škádlení se, takže velmi proměnlivé.

MiniAtom si začíná všímat svého okolí mnohem víc, než dřív. Občas si ožužlává ruce, usmívá se na všechny kolem a na slunci vypadá(stejně jako MiniMládě v jeho věku)jako zrzek. Po prvotním pláči si zvykl na vodu a moc rád se koupe, takže mu bráchové už naplánovali letní kurz plavání v bazénu.


Náročný týden za mnou a jedeme dál. Začala jsem konečně naplno cvičit. První dva dny jsem toho chtěla nechat a být navždy taková, jaká jsem teď. Ale pak mi došlo, že by mi to chybělo a že je lepší překonat to hned. Bolelo to. Ani ne tak svaly jako fakt, že jsem některé cviky nestíhala tak, jako dřív. Tělo prý má ještě nárok, jsem na sebe asi moc přísná. Ke konci týdne jsem ze sebe měla mnohem lepší pocit, takže doufám, že to bude trvat i dál. Taky se pomalu vracím k nějaké drobné práci, sama jsem zvědavá, jak to dopadne...

neděle 13. ledna 2019

Knižní nadílka

Před Vánoci jsem mnohým z Vás odpovídala ohledně knižních tipů. Bohužel to bylo asi to jediné, co jsem na tohle téma stihla a docela dost mě to mrzí. Každý rok se totiž snažím dětem vybírat co nejkrásnější a nejzajímavější knihy. Nejen mým, ale i dětem v mém okolí. Letos...tady vlastně loni!!(kdo s tím taky má pořád problém?:-) se mi sešla pěkná sbírka a já jsem měla ten dobrý nápad a udělala jsem si fotku. Díky tomu tedy můžu napsat zpětně o tom, které knihy našly děti pod stromečkem. K některým se ještě určitě vrátím v samostatných článcích, protože si zaslouží více prostoru. Zatím tedy alespoň takhle.



Klapy Klap
Madalena Matoso

V září jsem na Tabooku potkala úžasnou, rozesmátou a krásnou Rosu Mitnik. Nejen, že mi svou pozitivní náladou vykouzlila úsměv na tváři po zbytek dne, ale ještě mě navedla na tuhle knihu. Klapy Klap! Tahle kniha od portugalské ilustrátorky Madaleny Matoso mě dostala. Originalitou, vtipem, barvami a provedením. Stačí trochu fantazie a dají se s ní dělat naprosto dokonalé kousky. A u nás o fanzatii není nouze, takže jsem sama zvědavá, co kluci vykouzlí. Po otevření a zavření knihy se totiž lidé zdraví, klepou na dveře, cvičí a hrají na hudební nástroje, nebo pečou toust! A taky si dávají pusu, což Mládě v poslední době velmi prožívá a strašně moc se tomu směje.
„KLAPY KLAP nepotřebuje baterky ani zásuvku. Jen tvoje ruce a tvoji hlavu.“ píše se na zadní straně a já mohu jedině souhlasit. Vydalo nakladatelství Baobab.


Milo´s Black and white animals
Rowena Blyth

Kontrastní leporelo, které jsem letos vybrala pro MiniAtoma. Budou mu tři měsíce, na klasické leporelo je ještě brzy a tohle se mi líbilo už před jeho narozením. Tak jsem se rozhodla ho vyzkoušet. Tedy zkoušíme to společně. Uvnitř jsou milé ilustrace se zvířátky. Není to klasická harmonika, ale obyčejné "listy", ale zatím to ničemu nevadí. Rozměrově je tak akorát, aby s ní mohl časem sám manipulovat podle svého, takže ideál. Určitě se nedá říct, že nějak aktivně "čteme" ale občas ho nějaký obrázek zaujme a dlouze ho zkoumá. Jsem zvědavá, jestli a jak to bude pokračovat. Já už přemýšlím o dalších knihách s Milem. Vydalo Fourth Wall Publishing.


Rok ve školce
Przemyslaw Liput

Poměrně známá věc od nakladatelství Host. Blíže jsem o ní psala před pár měsíci tady. Tahle ale patří Dankovi a jsem moc zvědavá, jak se mu bude líbit. Školku totiž zná víc, než dobře. Jak by taky ne, když jeho máma není jen tak obyčejná máma, ale taky paní učitelka. Jestli se u nás něco prohlíží opravdu denně, je to právě Rok v...a školka zatím asi vede úplně nejvíc. Stále je co hledat a stále nacházíme nové a nové drobnosti. A nejlepší samozřejmě je, když jsou děti ve školce večer v maskách.

Rok na venkově
Magdalena Kozieł-Nowaková

Po úspěšném Roce v lese a ve školce jsme pořídili pro Mini i třetí z této serie Rok na venkově. Dost jsem se na ní těšila, přeci jen něco nového po neustálém prohlížení "školky". Pravda je, že venkov jsme zatím otevřeli jen párkrát. Dost dobře nevím, jestli ho zklamala ilustrace, nebo se na ty předchozí dvě tolik upnul. Obrázky nejsou tak jemné a srozumitelné, jako v předchozích dvou knihách. Tím samozřejmě nechci říct, že jsou špatné, jen ho zatím dostatečně nezaujaly. Ještě tomu ale určitě dáme šanci. Myslím, že si cestu i k téhle nakonec najde.

Ptáček a lev
Marianne Dubuc

Další z řady knih, které máme doma načtené, naprohlížené a naše nadšení posíláme dál. Ptáček a lev z nakladatelství Labyrint jsem vybrala pro kamarádčina syna. Je to taková záležitost pro menší děti, které už úplně nebaví leporela, ale zároveňe nemohou být zahlceny spoustou slov a složitým příběhem. V našem případě i pro začínající školáky, kteří zdolávají své první čtenářské mety(Mládě loňský rok). V jednoduchosti je největší síla a tady to dokonale platí. Ptáček a Lev velmi jemně vypráví o soucitu, loajalitě, přátelství, trpělivosti, stejně jako o tom, jak utíkají roční období. Je to nádhera. A kdo jiný by měl naše děti učit o přátelství, než my svým příkladem a knihy!
Přečteno sice za chvilku, ale pohlazení po duši je k nezaplacení, takže...


Levou zadní
Mariana Tutschová

Žil byl....bílý králík s černými oušky, který se jmenoval Bobeš. A tenhle Bobeš se jednoho dne vydal na dobrodružnou výpravu za pokladem v podobě mrkvového pole.  Nebude přeci celý život žrát jehličí s pískem jako jeho otec, to dá rozum!
Odvážný Bobeš, kterému ve skutečnosti pod srstí tluče statečné srdce rytířského jména Lancelot, medvěd vegetarián, kamarádka kosatka a papoušek, který se odhodlá určovat svůj vlastní osud. To jsou hlavní postavy příběhu Levou zadní Mariany Tutschové, který ukazuje, že odvaha, spolupráce a ochota pomáhat druhým, vede nejen k vysněnému cíli, ale také k čistému svědomí a především k pevnému přátelství. Vyprávění s jasnou pointou, je ozvláštněno řadou frazémů, jejichž význam vtipně vysvětlují texty a kresbičky umístěné na každé dvoustraně. Ustálená slovní spojení navíc autorka výtvarně pojala s důrazem na absurditu doslovného vyznění.  Zvlánete přečíst a pobavit se, levou zadní, na to vemte jed ;-)
Vydalo nakldatelství Labyrint.