čtvrtek 11. dubna 2019

My všichni, co spolu běháme/RunTour České Budějovice

Runtourácká sezona zahájena. České Budějovice, kde celý běžecký seriál obvykle začíná, nabízejí příjemnou trasu. Mně ale ještě něco navíc. Totiž, trochu nostalgie. Právě tady jsem se byla podívat na ségru a tátu úplně poprvé, když spolu běželi. Byla jsem pár týdnů po porodu Mini, ale dala jsem si jasný závazek, že hned jak to půjde, vyběhnu taky. A stalo se!
Malý střih a z roku 2015 jsme v současnosti. Běžím já, Atom, naše děti-dvě po svých, jedno se veze, tatí a ségra s tím malým miminkem, které měla tehdy v břiše, ale ještě to nikdo nevěděl. Z malého miminka je dneska Danek, skvělý bojovník i parťák na podobné akce. My všichni, co spolu běháme, jsme se vydali na další dobrodružství. Docela početná smečka, jen co je pravda.

Vzhledem k dětským závodům, vyrážíme poměrně brzy ráno od Markéty. Všechno funguje jak má, díky mé komínkové metodě jsou kluci připraveni včas a bez stresů. Ségra není líná uvařit nám k snídani ovesnou kaši s čerstvým ovocem. Jsem jí za to moc vděčná, protože jestli něco máma, kterou čeká akční den potřebuje, je právě pořádné jídlo. Mám takovou špatnou vlastnost, většinou si připravím jídlo až do auta, pak ho s naprostým klidem nechám ležet na kuchyňské lince a celou cestu se v autě kroutím, že je mi špatně hlady. Tentokrát ne, takže jedeme!
Na místě jsme opravdu včas, slunce svítí a město se probouzí do nového dne, zatímco naše děti jsou natěšené na běhání a čekají, když už to vypukne. Rozcvičují se, blbnou, postupně samozřejmě(protože proč by šli všichni najednou), musí všichni čůrat. Je ráno, dospělácký běh nás čeká až v poledne a proto naše první kroky, po vyzvednutí čísel, vedou ke stánku Costa Coffee.
Záchrana. Jak nemá rodič kafe, začnou ho děti tak trochu válcovat...Takže doplnění energie za 3, 2, 1...Dobré ráno České Budějovice!

pondělí 8. dubna 2019

MiniMládě/4roky

Čas mi utíká pod rukama a plyne. Nemůžu s tím nic dělat, jenom se vezu a snažím se to nějak vybalancovat. Je jasné, že jedna z aktivit musí jít stranou a tentokrát to byl blog. Bohužel. Moc mě to netěší, ráda bych sdílela častěji své zážitky i pocity z výchovy tří dětí. Ale...Někdy to nejde a je zásadnější se věnovat právě té výchově, než o tom psát.

I proto je březnová oslava na blogu až dnes. Užili jsme si ji. Mini ten den usínal šťastný, protože dostal mimo spousty nádherných a promyšlených dárků i dva zásadní. Nové boty na běhání, které si moc přál a KOLO! Málem s tím kolem šel i spát, takovou radost z toho všeho měl.
Téma oslavy bylo naprosto jasné-vláčky. Vláčkový dort byl jasný, babička ještě stihla sehnat úplně geniální vykrajovátko, takže ke kávě se podávaly, mimo jiné i linecké mašinky. Nejlepší! 

To, že jsou mu čtyři roky, mi přijde úplně neskutečné. Ještě pořád si úplně přesně vybavuji, jak byl maličký, jak miminkovsky voněl, jak se poprvé usmál. Dneska už popichuje staršího bráchu a nekonečně zbožňuje nejmladšího. Můj malý vztekloun. Měl velikou radost, že mu přijel popřát Danek. Mám pocit, že se tihle dva pěkne spojili a v rodině nám začíná růst velmi vypečená, nebo po "Dankovsku" mazaná smečka.

Na to všechno jsem si ale tentokrát musela dát normální kafe, protože...nevím, jestli bych děti stíhala, ke svým vlastním přibylo i pěkných pár malých gratulantů. Aneb jak zvládnout kinderparty a nezbláznit se. Samozřejmě, že to je tak trochu nadsázka a takové to, jak rodiče často říkají...
Vydařilo se! Vlastně mě baví a opravdu hodně těší, že svým dětem můžu připravit krásnou oslavu s tématem, které je aktuálně zajímá a přichystat něco, co vůbec nečekají. Málokdy vidí dort předem, snažím se, aby to všechno bylo překvapení. Jednou tohle všechno snad budou předávat sami dál. Ale teď si to ještě musí..pořádně užívat! Všechno nejlepší a vzhůru do pátého roku!