prázdninové cesty/Olomouc

V Olomouci jsem byla naposledy s Mládětem v břiše, poměrně těsně před porodem. Proto se stala tohle léto naším cílem. A protože jsme dobrodruzi, dali jsme i tuhle cestu vlakem a nevadilo nám, že si kvůli tomu musíme přispat. Letní rána jsou super. Kluci byli natěšení jako obvykle na cestu i na to, co v Olomouci potkáme a uvidíme. Dlouhá cesta, letní den a dobrodružství před námi.

Jako obvykle jsme neměli nějaké výrazné plány, jen jsme zhruba tušili co chceme vidět. Všechno ostatní vždy necháváme náhodě a žádné přesné plány minutu po minutě nemíváme. Je to o to veselejší a zajímavější. 

Tentokrát jsme nutně museli jako první zajít na portál Déčka, protože jako spousty dalších se kluci rozhodli zapojit do prázdninové soutěže Probuď Déčko. A protože portál je v Arcidiecézním muzeu, naše kroky směřovaly právě tam. 

Na místě jsme zjistili, že mají vstup volný a pán u pokladny nás nalákal na spousty zajímavostí, především Kočár biskupa Ferdinanda Julia Troyera z Troyersteinu a klenotnici. 

Skončilo to tak, že jsme ho prošli doslova skrz na skrz. Mládě se skamarádil s úplně všemi a podíval se díky tomu i jak vypadá šatna a dozvěděl se od paní šatnářky i dalších zaměstnanců spousty zajímavých věcí. Kdybych ho nenápadně neposouvala ke vchodu, povídá si tam s nimi určitě až do večera.

Mimo toulání, procházení se městem a nasávání atmosféry, jsme se podívali i do Veteran areny-muzea historických automobilů a motocyklů. Kluci měli slíbeno, že si právě na tohle místo, čas rozhodně uděláme. A nadšení bylo velké. Mládě zajímají především motorky, stále mě straší, že až bude dospělý koupí si motorku a bude jezdit. Já si pořád myslím, že na to do dospělosti třeba zapomene, nebo si najde něco jiného.  Muzeum ale bylo povoleno, takže jsme si mohli prohlédnout  asi  160 exponátů zajímavých exponátů. 

Cesta domů byla poměrně pestrá, protože zpožděním vlaku jsme nestihli přípoj, čekali jsme na další, který měl pro změnu také zpoždění, takže první větší čekání na našich prázdninových cestách nás potkal právě tady. Ale zvládli jsme to s přehledem,  kluci to kupodivu brali jako malé zpestření(jasně, je přece strašná sranda sedět ve stojícím vlaku a čekat co bude:-) a kolem osmé jsme byli zase zpátky na "našem" nádraží. Ty dvanáctihodinovky jsou prostě přesně pro nás:-) Jinak to asi ani neumíme.

prázdninové cesty/Zoo Dvůr Králové

Prázdniny jsou v plném proudu. Přijde mi, že letos utíkají ještě stokrát rychleji(určitě už jsem to někam psala, ale FAKT JO!). Nevím jestli je to proto, že na tyhle konkrétní jsem se tak moc těšila, naplánovali jsme toho spousty a o dobrodružství u nás není nouze, nebo se ten čas fakt zbláznil. Pořád ještě cestujeme, blbneme, jezdíme, touláme se a pořád nás to moc baví.

Pár fotek z výlet do Zoo & Safari Dvůr Králové, kam jsme se vydali před pár dny. Kluci mají zoo moc rádi a zároveň je velmi lákala možnost Safari, kde jsme už sice byli párkrát, ale tohle se neokouká. Takže jsme vyrazili, dokonce zase ve větším počtů dětí(i rodičů samozřejmě!)

Celý den v zoo, provázený mírným deštěm, zmrzlinou a kafem a v samém závěru s unavenými, vyběhanými a spokojenými dětmi. 

Mimochodem, TADY si můžete přečíst, jaká byla naše výprava do Dvora Králové před rokem. A podívat se, jak moc kluci vyrostli.

Obávám se, že bude tak trochu po mně. Snažil se přelézt plot přesně u nápisu "nelezte prosím přes plot". Zatím moc nemluví, ale mám z něj pocit, že umí být drzý i pouhým vzdorovitým pohledem. Jakého jsem si ho porodila, takového mám. Teď jen doufat, že ho ty rebelie časem přejdou. 

 

Já to čtení a tak dále, prostě nosím s sebou všude. A zase se vyplatilo. Nekonečná fronta na oběd, takže jsem se malé hladovce rozhodla zabavit poměrně jednoduše. Zas to zabralo a čekání proběhlo mnohem víc v klidu. Jo a nějací rodiče na mě poněkud pohoršeně koukali. Ale popravdě nevím, jestli to bylo kvůli tomu, že to vypadalo, že mám dětí jako smetí, nebo zelený vlasy a nebo že jsem jim staromódně rozdala časopisy. 

Taky jsem si říkala, že by nebylo vůbec marné vymyslet pro nás dobrodruhy, nějaké spaní na safari. Zoo to na svých stránkách nabízí. Jak hotel, tak bungalov a nebo spaní ve vlastním stanu. Vůbec by to nemuselo být špatné. Letos už je snad úplně všechno vyprodáno, ale za rok o tom budu uvažovat. Teď už stejně skoro nemáme volný termín, kdy by to šlo provést. Ale doufám, že to vyzkoušíme a budeme mít s klukama zase o zážitek víc.