čtvrtek 15. června 2017

Letní toulání

Protože cestování není nikdy dost. Kutnou Horu známe. Byli jsme tu už několikrát, prošli si město...V sobotu, cestou z Hulic se nám ještě úplně nechtělo domů. Bylo krásně, počasí přímo vyzývalo k nějakému podvečernímu toulání. A tak jsme si udělali zastávku tady. Takovou příjemnou, ani krátkou ani dlouhou, přesně podle nás. 

Netlačil nás čas a zároveň jsme si ten den chtěli užít se vším všudy. Hodně dlouho jsme posedávali u GASKu, kde si kluci hráli a blbnuli. Vůbec nás nepotřebovali, takže jsme mohli sledovat jejich hraní a já jsem si uvědomila, že jsou to konečně fakt kámoši. Mají prostě jeden druhého(i když se samozřejmě perou, tahají, provokují, strkají a často spolu "neka"). A pak jsme se, jen tak, procházeli, toulali letním městem, kolem chrámu sv. Barbory, podívali jsme se z vyhlídky na město, spousty, spousty času kluci trávili obyčejným sezení na zemi na mapě města. Hledali si vlastní cesty. A bylo nám úplně jednoduše hezky. 

Přesně na tohle jsem se těšila. Neplánovaná zástávka, pocit svobody, nehlídat nijak moc čas, slunce svítí. A samozřejmě jsme si sehnali kafe, abychom dobili energii. Klukům jsme to vynahradili výbornou zmrzlinou ze skvělé Zmrzlinárny. Ať žije léto...už to pomalu všechno začíná. Radosti z maličkostí jsou důležité. V posledních dnech zjišťuji, že mnohem důležitější, než jsem si kdy myslela. 










úterý 13. června 2017

na výletě II/Vodní dům

Další část našeho sobotního výletu se odehrávala o malý kousek dál. Stále v Hulicích, ale ve Vodním domě, který je asi o 1 km vzdálený od Včelího světa. Takže pro nás naprostý ideál. Vodní dům je moderní budova zasazená do přírody u vodní nádrže Švihov. Nadšení jsem u kluků tak nějak očekávala. Vodu milují oba, když můžou cachtají se v každé louži, kterou potkají, takže úspěch předem zaručen.

Už samotné atrium vodního domu je úžasné. Umělý vodopád, soustava různých čerpadel, mlýnků a dalších vodních prvků, které mohli vyzkoušet a samy pohánět vlastními silami. Různé cestičky, kterými se vesele brodili, stavěli přehradu a nebo jen tak blbnuli ve vodě. A protože bylo hezky, mohli si tam hrát na dvakrát. Před vstupem na samotnou výstavu i po tom, co jsme si všechno prohlédli a poslechli. Zůstali jsme tam opravdu  dlouho, skoro do úplného unavení(to s tím unavením jsme si mysleli my, naivní rodiče. Ve skutečnosti se po deseti minutách oklepali a měli zase oba energie na rozdávání). Co je ovšem zásadní-rozhodně zabalit oblečení s sebou. Rozhodně se vyplatí, protože děti si vodu užívají se vším všudy.






Vnitřní expozice je rozdělena do několika sekcí a každá z nich se týká jiné tváře vody.
První část je nazvaná Vodní mikrosvět. Mohli jsme tu vidět vodní organismy, které nejsou pozorovatelné pouhým okem. Umožňují to zvětšené modely, mikroskopy a makrofotografie.
Druhá část se jmenuje Podvodní makrosvět a představuje vodní rostliny a zvířata. V několika akváriích se zde budou prohání ryby i vodní hmyz. Ve sluchátkách jsme si poslechli třeba pořádnou bouřku, nebo příjemný déšť, odpočinuli si na velkých polštářích. MiniMládě mával všem rybičkám v akváriu, moc se mu to líbilo.

V části nazvané Mokřadní život jsme si prohlédli přírodní scenérii na břehu poslechli zvuky a hlasy ptáků a žab. 

V poslední části expozice, nazvané Pitná voda a koloběh, jsme se z přírody dostali do našeho světa. Protože ani my lidé se ale bez vody neobejdeme, naopak jí velmi potřebujeme. Klukům se moc líbilo pumpovat vodu a sledovat její koloběh. Povídali jsme si o tom, že většinu lidského těla tvoří voda a celkově to kluky moc zaujalo. Možná Mládě o něco více. 


Návštěva Vodního domu je vhodná pro všechny věkové kategorie.  Expozice je navržena tak, aby učila prostřednictvím neobvyklých zážitků a zajímavých pozorování a významnou roli lidské smysly. Myslím, že spojení Včelího světa a Vodního domu, můžeme s klidem doporučit. Byl to prima výlet.